Č. 766.

Stavební právo (Čechy): * Opírá-li úřad své rozhodnutí o ustanovení řádu stavebního, řídí se lhůta a podací místo opravného prostředku ustanoveními tohoto zákona bez ohledu na materielní obsah rozhodnutí.
(Nález ze dne 15. března 1921 č. 3101.)
Věc: Josef B. v Řevnicích proti zemskému správnímu výboru v Praze stran odmítnutí odvolání v příčině nařízeného odstranění chlévka.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná
Důvody: Výměrem obecního starosty v Řevnicích z 24. března 1920 č. 758 nařízeno bylo stěžovateli, aby odstranil chlévky na vepřový dobytek, které při stavení čp. 96 zřídil bez staveb, povolení a jichž umístění odporuje zdravotně-policejním předpisům, dále aby odstranil dřevěnou kótou se slaměnou střechou, která nevyhovuje předpisům policie požárové, a konečně aby odstranil skládku hnoje, zřízenou tam na dvoře v bezprostředním sousedství veřejné ulice. Rozhodnutím okresní správní komise z 13. dubna 1920 č. 498 byl výměr ten potvrzen, jelikož stěžovatel »porušil zřejmě § 27 stavebního řádu a obecnímu úřadu náleží dle § 128 stavebního řádu předsejíti«.
Stěžovatel podal z rozhodnutí, doručeného 20. dubna 1920, odvolání dne 3. května 1920 u okresní správní komise, která je zaslala na obecní úřad k připojení spisů a podání zprávy: tam došlo dne 9. května 1920. Rozhodnutím zemského správního výboru z 18. srpna 1920 č. 80072 VII. bylo odvolání odmítnuto jako opožděné, poněvadž naříkané rozhodnutí bylo straně doručeno 20. dubna 1920, odvolání pak podáno u městského úřadu v Řevnicích jako úřadu stavebního teprve dne 9. května 1920, tedy po uplynutí 14denní lhůty stanovené v § 132 stavebního řádu.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nejvyšší správní soud uvážil:
Stížnost vytýká především, že nešlo o záležitost stavební, nýbrž o věc policie zdravotní a požárové. K tomu dlužno však podotknouti: Pro rozhodnutí otázky, podle kterých předpisů dlužno posuzovati včasnost odvolání, nemůže býti směrodatným materielní obsah rozhodnutí, když je z něho patrno, v jaké kompetenci úřad rozhodnutí vydávaje jednal, resp. v jakém řízení je vynesl: neboť posouzení obsahu rozhodnutí a zodpovědění otázky, zda rozhodnutí toho obsahu mohlo úřadem v této jeho vlastnosti resp. v onom řízení býti vydáno, náleží již k meritu věci, odvolací instance je však oprávněna do merita pustiti se pouze tehdy, bylo-li odvolání podáno včas a na pravém místě. Okresní správní komise opírá svoje rozhodnutí v celém jeho rezsahu výslovně o ustanovení §§ 27 a 128 stav. řádu, takže nemůže býti pochybnosti o tom, že vydala je jako úřad stavební. Otázku, kdy a kde podati odvolání z tohoto rozhodnutí, dlužno tudíž posuzovati nikoli dle ustanovení § 77 zákona o okr. zast., které obsahuje všeobecnou normu, platnou toliko tam, kde není předpisu zvláštního, nýbrž výhradně dle specielního ustanovení §u 132 stav. řádu, podle něhož nutno každý rekurs podati v nepřekročitelné lhůtě 14 dnu u instance první, tedy u úřadu obecního. Jeví se proto stížnost, podaná v konkrétním případě u instance druhé a dodaná první instanci teprve dne: 9. května, tedy po uplynutí 14denní rekursní lhůty, opožděnou.
Namítá-li stížnost dále, že i kdyby šlo o věc stavební, nebylo by lze považovati odvolání za opožděné, poněvadž rozhodnutí okresní správní komise nebylo opatřeno poučením o opravných prostředcích, stačí poukázati na to, že není žádného zákonného předpisu, který by úřadům samosprávným ukládal povinnost, aby k rozhodnutím svým přičiňovaly poučení o opravných prostředcích; nemůže tedy nedostatek takového poučení zakládati vadu, která by bránila tomu. aby rozhodnutí, nebyvší ve lhůtě zákonem stanovené vzato v odpor, nevešlo v moc práva. Nedostatek takového positivního předpisu právního nemůže ovšem nahrazen býti nějakými domnělými normami práva přirozeného nebo práva obyčejového.
Bylo proto zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 766. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 342-343.