NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 2

Čís. 3459.

Novela o právu manželském (zákon ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n.).
Za rozluku dle §u 17 zák. může žádati i manžel, z jehož viny bylo uznáno za rozvod, a nevyžaduje se, by od rozsudku, vyslovujícího rozvod, až do podání žádosti za rozluku uplynula lhůta jednoho roku.
(Rozh. ze dne 5. února 1924, R I 6/24.)
Právoplatným rozsudkem ze dne 12. dubna 1922 bylo uznáno na rozvod manželství od stolu a lože z viny manžela Josefa V-a. K žádosti Josefa V-a. zadané na soudě počátkem roku 1923, povolil soud prvé stolice rozluku manželství z viny Josefa v-a. Rekursní soud k rekursu manželky usneseni potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs není odůvodněn, poněvadž zde není podmínek §u 1b cís. patentu ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. Dle §u 17 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n. může za rozluku manželství žádati i ten i onen z manželů, tedy i manžel, z jehož viny bylo uznáno na rozvod, a soud vysloví rozluku manželství, dojde-li ku přesvědčeni, že by skutečnosti, ve sporu o rozvod na jevo vyšlé, byly už tehdy odůvodnily výrok o rozluce, kdyby oň bylo bývalo žalováno. Soudy nižší zjistily, že takové skutečnosti zde byly, z čehož plyne, že napadeným výrokem, jímž bylo potvrzeno usnesení prvého soudu, že manželství stěžovatelky s Josefem V-em se prohlašuje za rozloučené, nebyl porušen zákon. Stěžovatelka přehlíží, že tu nejde o povolení rozluky dle §u 15 a 16 cit. zákona čís. 320/19 sb. z. a n. a má proto omylem za to, že žádost za povolení rozluky mohla býti podána teprve po uplynutí jednoho roku od provedeného rozvodu.

Citace:

Rozhodnutí č. 3570. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 339-339.