Č. 2431.

Státní občanství. — Administrativní řízení: I. Na udělení čsl. stát. občanství nemá strana podle § 30 o. z. o. právního nároku. — II. Není proto vadou, zamítl-li úřad žádost strany neudav důvodů.
(Nález ze dne 30. května 1923 č. 19.282/22.)
Věc: Josef K. v Liberci proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Min. vnitra nař. výnosem nevyhovělo odvolání st-lovu proti rozhodnutí zsp-é v Brně z 5. května 1922, kterým byla zamítnuta žádost st-lova za udělení čsl. státního občanství.
St-1 a choť jeho narodili se dle spisů v N. na Moravě a měli do konce roku 1913 domovské právo ve svém rodišti a toliko k vůli dětem ucházeli se o domovskou příslušnost ve Vídni, kde nezletilí jejich synové se narodili, když st-1 tam byl úředníkem všeobecného úřednického spolku.
Stížnost naříká rozhodnutí žal. úřadu pro vadnost řízení, ježto ani min. ani zsp neuvedla důvodů zamítavého rozhodnutí.
Nss stížnost neshledal důvodnou. Žádost st-le o udělení čsl. státního občanství opírá se, jak st-1 sám udává, o § 30 o. z. o., jehož platnost §em 3 ústavního zákona z 9. dubna 1920 č. 236 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice čsl. byla zachována; dle cit. § 30 o. z. o. může cizinec politický úřad za propůjčení státního občanství požádati a úřad může mu je propůjčit, zřetel maje k jeho jmění, k jeho způsobilosti k výdělku a k jeho mravnému chování.
Z tohoto ustanovení zákona vysvítá, že politickému úřadu je úplně ponecháno na vůli, chce-li žadateli státní občanství uděliti či nikoli, a není úřad při své úvaze vázán zákonnou direktivou v tom či onom směru.
Když tedy zákon neobsahuje žádného ustanovení, z něhož by mohlo býti odvozováno subjektivní právo strany na udělení čsl. státního občanství, nelze v zamítavém rozhodnutí žal. úřadu spatřovati zkrácení st-le v jeho subjektivním právu, proti kterému jediné by mohl si k nss-u dle § 2 zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876 stěžovati. Nemá-li pak strana vůbec práva na udělení čsl. státního občanství, nemůže si stěžovati ani do toho, že jí nebyly sděleny důvody zamítavého rozhodnutí.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2431. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 172-173.