Čís. 7024.

Vzešel-li mezi veřejnou obchodní společností a poručenstvem nezletilých veřejných společníků rozpor o tom, zda spoluporučníku nezletilců přísluší právo, nahlédnouti do obchodních knih společnosti, není poručenský soud oprávněn vydati usnesení, přiznávající spoluporučníku právo kontroly nezletilých společníků, tudíž také právo nahlédnouti v obchodní knihy společnosti.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1927, R I 58/27.)
K dotazu firmy Sch. a R., zda svěřena byla inženýru Antonínu J-ovi jakožto spoluporučníku nezl. dětí Karla a Elišky R-ových též správa jejich majetku, vydal okresní soud v T. jako soud poručenský dne 18. ledna 1926 usnesení, jímž prohlásil, že inž. J-ovi přísluší právo kontroly jmenovaných nezletilých společníků, tudíž také právo nahlédnutí v obchodní knihy společnosti. Rekursní soud rekurs firmy odmítl, poněvadž usnesení prvého soudu neobsahuje opatření dotýkající se práv firmy, kdyžtě usnesení to osvědčuje toliko legitimaci pro spoluporučníka, by za poručence jako veřejné společníky nahlédl podle čl. 105 obch. zák. do obchodních knih společnosti, přes to však právní otázku tuto řeší věcně, arciť bez závaznosti pro konkrétní případ.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu firmy Sch. a R. zrušil usnesení obou nižších soudů.
Důvody:
Usnesení obou nižších soudů je zmatečné, ježto vybočily z mezí své zákonné působnosti. Podle §u 1 nesp. říz. mají soudy ve věcech řízení nesporného zakročovati z povinnosti úřední nebo k žádosti stran jen, pokud to zákony nařizují, což platí i pro soud poručenský, neboť i tento soud jest oprávněn úředně zakročovati jenom, pokud to výkon soudní poručenské moci podle platných zákonů stanoví, při čemž úkony jeho (usnesení) a jiná opatření mají právní účinek jen proti oněm osobám, jež dle okolností případu jsou přímými podměty dotyčné věci poručenské, a jen ve věcech, které náležejí k soudní moci poručenské a mají býti poručenským soudem rozhodnuty. Naproti tomu nepřísluší soudu poručenskému pravomoc k opatřením, jež se dotýkají anebo dotýkati — Čís. 7025 —
766
mohou práv osob třetích, které nejsou podměty věci poručenské, na něž se poručenská moc nevztahuje, a která к úkonům poručenského soudu nenáležejí. O takovýto případ jde v této věci, neboť dle stavu spisů vzešel mezi firmou a poručenstvem nezletilých dětí Alžběty a Karla R-ových rozpor o tom, zda spoluporučníku těchto dětí, jež jsou zároveň veřejnými společníky firmy, přísluší právo nahlédnouti do obchodních knih společnosti, čemuž se však společnost opírá. Rozpor tento, nebyl-li by smírně uklizen, mohl by býti řešen jen pořadem práva (§§ 39 třetí odstavec uvoz. zák. k obch. zák., 1 a 51 druhý odstavec j. n.). To ovšem nevadí tomu, by poručenský soud, jenž jest podle §u 109 j. n. povolán obstarávali ty věci, jež takovému soudu příslušejí, poručníka (spoluporučníka) poučil o tom, jak má hájiti zájmy svých poručenců a co má podniknouti, aby dopomohl poručencům k jejich právu, a může ho kromě toho i poukázati, by příslušným soudním pořadem dal věc rozhodnouti. Poručenský soud však nebyl oprávněn v této sporné otázce, o níž v nesporném řízení rozhodovati nelze, vydávati společnosti jako osobě mimo jeho poručenskou moc stojící přímo nějaký poukaz, ježto mu právě nenáleží, by o této otázce v poměru ku společnosti rozhodoval. I kdyby bylo správným, že usnesení prvého soudu na společnost přímo vydané nemělo povahy soudního opatření ve smyslu §u 9 nesp. říz. právně účinného proti společnosti a že bylo naopak pouhým nezávazným poučením společnosti té, nemění to ničeho na věci, ježto poručenskému soudu nepřísluší ani vydávati právní poučení ve věcech, které nepodléhají jeho rozhodování. Bylo tedy usnesení obou nižších soudů jakožto zmatečná zrušiti.

Citace:

Čís. 7024. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 791-792.