Č. 3270.

Matriky. — Manželské věci. — Administrativní řízení: I. * Otázku neplatnosti manželství nesmějí si úřady správní řešiti samy ani prejudiciálně. — II. Kterak má úřad správní postupovati při řešení otázek prejudiciálních.
(Nález ze dne 20. února 1924 č. 2850).
Věc: Karolina W. v J. a spol. (adv. Dr. Otto Sommer z Prahy) proti ministerstvu vnitra o zápis do matriky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrdil žal. úřad rozhodnutí bývalého místodržitelství v Praze z 8. května 1914, jímž úřad ten jako dohlédací úřad matriční I. stolice rozhodl, že dítky Heřmana W. a Karolíny roz. Č. v J. jménem Olga, Rudolf, Berta, Josef a Anna, jichž narození v příslušných matrikách israelských dosud zapsáno nebylo, zapsati jest dodatečně jako nemanželské dítky Karolíny č. Toto svoje rozhodnutí odůvodnily správní stolice výsledky konaného šetření, jímž sice bylo prokázáno, že uvedení rodiče skutečně projevili v r. 1883, a to pravděpodobně dne 23. února v Pardubicích před Abrahamem K., tehdejším rabínem v H. K. dle ritu israelského obapolnou vůli uzavříti spolu platný svazek manželský, avšak oddavky tyto nelze považovati vzhledem k ustanovení § 129 o. z. o. za platně uzavřené, poněvadž se jednak nedalo zjistiti, že sňatku tomu předcházely zákonem předepsané ohlášky obou snoubenců, jednak není prokázáno, že jmenovaný rabín byl na základě potřebných delegací k výkonu oddavek v P. zmocněn.
Stížnost do rozhodnutí toho podaná vytýká mu v prvé řadě nezákonnost, již spatřuje v tom, že politické úřady nebyly vůbec příslušný naříditi dodatečný zápis dětí do matriky jako dětí nemanželských, ježto změny v rubrice státu manželského či nemanželského, jež se dotýkají soukromoprávní sféry osob zapsaných neb i osob třetích, mohou býti provedeny pouze žalobou před řádným soudem.
Námitku tu nebylo lze shledati důvodnou, neboť stížnost tu přehlíží, že nejde o změnu existujících již zápisů matričních a tedy o spor o uznání nebo popření manželského původu ve smyslu §§ 156—159 o. z. o. a §§ 50 č. 1 a 100 jur. nor., nýbrž o nový, dodatečný zápis ohledně narození jmenovaných dětí, jež dosud v žádné matrice zapsány nebyly. V tom směru ustanovuje dosud platný dekret dvoř. kanc. z 5. dubna 1844 č. 799 sb. z. soud., že v oněch případech, kdy původní zápis do matriky buďsi z opomenutí nebo z jakéhokoli jiného důvodu proveden nebyl, může dodatečný zápis proveden býti na rozkaz zemské vlády, t. j. politického úřadu zemského. Nelze tedy uznati, že by byly úřady v tomto směru překročily meze své kompetence.
Pokud jde o výrok ohledně neplatnosti sňatku rodičů jmenovaných dítek, dlužno poukázati k tomu, že otázku tuto neřešil si úřad ex professo, nýbrž jen jako otázku prejudiciální. Pro obor veškerého řízení správního platí ovšem zásada, že úřad správní, na nějž byla vznesena věc do jeho kompetence spadající, jest nejen oprávněn, nýbrž i povinen rozhodnouti si veškeré otázky, jež tvoří nezbytný základ rozhodování, tedy t. zv. otázky prejudiciální, byť i k řešení jejich ex professo kompetentním nebyl. Nesmí tedy zejména odmítnouti rozhodování ve věci samé proto, že ona prejudiciální otázka nebyla dosud rozhodnuta úřadem k autoritativnímu jejímu rozhodování příslušným. Ovšem způsob, jakým učiní správní úřad této své povinnosti zadost, může býti dvojí: buď odpoví si na prejudiciální otázku sám, nebo dožádá kompetentní úřad o autoritativní její rozhodnutí a vyčká s vlastním rozhodnutím, až rozhodnutí kompetentního úřadu vejde v moc práva.
Dle platného právního řádu má správní úřad zásadní volnost,
kterého z obou způsobů chce použíti, a může tato jeho zásadní volnost
býti omezena jen speciální platnou normou.
Jest tedy zkoumati, zda podle platného práva tato zásadní volnost při řešení prejudiciální otázky platnosti manželství není nějak omezena. Existují dva positivní předpisy, jež se otázkou touto zabývají. Jest to S5
předem § 37 domov. zák. z 3. prosince 1863 č. 105 ř. z., jenž sporné oíázky práva soukromého, t. j. dle povahy věci práva rodinného, ku př. o manželském původu — a tedy jistě také o platnosti manželství — přenechává výhradně kognici soudů a zakazuje tedy úřadům správním řešiti si je i třebas jen prejudiciálně. V podstatě stejné ustanoveni obsahuje i § 5 tr. ř., jenž v odst. 1. ukládá sice trestním soudům, aby si otázky práva soukromého řešily prejudiciálně, v odst. 3 však takovéto prejudiciální řešení soudem trestním zakazuje, týká-li se platnosti svazku manželského, ba ukládá dokonce soudům trestním, aby i v tom případě, kde řízení před příslušným soudem civilním, dosud zahájeno nebylo, zahájení tohoto řízení samy vyvolaly a výsledek jeho vyčkaly.
Zkoumaje tyto dva positivní předpisy, dospěl nss k názoru, že — pokud jde c otázku neplatnosti manželství, kteroužto otázkou se nss jediné zabýval — nejde tu snad o specielní, výminečná ustanovení platná jen pro obor práva domovského a pro řízení trestní, tedy o dvě normy výjimečné, jež by dopouštěly úsudek a contrario v tom směru, že ve všech ostatních případech každý úřad prejudiciálně i neplatnost sňatku smí vysloviti, nýbrž o zásadu, kteráž ovládá celý platný právní řád. Že tomu tak jest, usoudil nss z ustanovení § 39 o. z. o., jenž prohlásiv právní domněnku platnosti manželství stanovil, že překážky stojící v cestě platnému manželství musí býti dokonale prokázány. Ježto pak takovýto dokonalý důkaz možno provésti toliko řádným procesem civilním, jest vyloučeno, aby jej správní úřady pouhým prejudiciálním řešením provésti mohly.
Tomuto právnímu názoru nestojí v cestě ani ustanovení dekretu dv. kanc. z 21. října 1813 č. 49 sb. z. pol. o vedení matrik, jenž v bodu I. b) stanoví, že duchovní správci nesmějí zapsati do matriky manželský původ dítěte, dokud není nad pochybnost zjištěn zákonitý sňatek rodičů buď oddacím listem nebo dvěma platnými svědky nebo vrchnostenským šetřením. Nelze o tom pochybovati, že úřad matriční smí konati šetření o tom, zda rodiče dítěte zákonitý sňatek spolu uzavřeli, a že zjistí-li takové okolnosti, jež nezanechávají v něm pochybnosti, že sňatek byl platně uzavřen, může zapsati dítě do matriky jako manželské, stejně jako je smí zapsati jako nemanželské, zjistí-li konaným šetřením, že rodiče dítěte spolu vůbec žádný sňatek neuzavřeli. Cit. ustanovení nedá se však vykládati tak, že by matriční úřad, zjistí-li, že sňatek skutečně uzavřen byl, ale vzejdou-li mu pochybnosti o platnosti tohoto sňatku, směl o překážkách, stojících mu v cestě, sám konati šetření a vysloviti — třebas jen prejudiciálně — že sňatek platně uzavřen nebyl. V takovém případě bude naopak povinností úřadu správního, aby spor o neplatnost manželství vznesl na příslušný soud civilní — kterýž ovšem o žádosti takové zahájí řízení jen tenkráte, půjde-li o t. zv. překážky veřejné, jež vyšetřiti jest z povinnosti úřední (§ 94 o. z. o.) — a aby odsunul vyplnění rubriky matriční o původu dítěte až do té doby, kdy o platnosti manželství bude soudem pravoplatně rozhodnuto.
Nesměl tedy žal. úřad v přítomném případě ani prejudiciálně vysloviti, že sňatek uzavřený manželi W-ými jest neplatný, a učinil-li tak přece, bylo rozhodnutí jeho zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 3270. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 629-631.