NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2240.

Bylo-li trestní řízení skončeno přerušením podle §u 426 voj. tr. ř., zaniká pravomoc vojenských trestních soudů pro obecné trestné činy ukončením poměru jejich pravomoc zakládajícího (činné služby), neučinil-li příslušný vojenský úřad nebo soud před ukončením tohoto poměru opatření, směřující ku přípravě nebo zahájení trestního řízení. (Rozh. ze dne 12. ledna 1926, N I 135/25.)
Nejvyšší vojenský soud sdělil Nejvyššímu jako zrušovacímu soudu, jak hodlá rozhodnouti spor o příslušnost mezi vojenským prokurátorem v Praze a státním zástupcem v Praze v trestní věci proti Františku M-ovi pro zločin krádeže, a požádal podle §u 39 voj. tr. ř. o sdělení názoru Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud jako soud zrušovací projevil souhlas s tím, by bylo uznáno, že pokračovati v tomto řízení trestním, odloženém vojenským prokurátorem podle §u 426 v. tr. ř., přísluší civilním soudům trestním. Souhlas svůj opřel o tyto
důvody:
Podle trestních spisů zahájil vojenský prokurator v Praze dne 25. září 1919 proti pěšáku Františku M-ovi trestní vyhledávání u divisního soudu v Praze proto, že bylo proti němu podezření, že v polovici ledna 1919 odcizil námořníku Václavu D-ovi jeho vojenský plášť v ceně 120 Kč. František M., jenž tehdy patřil k pěšímu pluku 106, byl dne 30. srpna 1919 vojenskou policií v Praze zatčen a předán do vojenské nemocnice na léčení, odkud měl po vyléčení býti poslán k pěšímu pluku 21 na Slovensko. Dne 30. září 1919 byl u štábního oddělení náhradního praporu pěšího pluku 21 presentován a dne 3. října 1919 poslán sktrážnímu praporu Velké Prahy čís. IV., I. setnina. Dne 9. prosince 1919 byl slyšen u divisního soudu v Praze jako obviněný, další obeslání k výslechu u téhož soudu byla však bezvýsledná, ježto M. zatím skončil svou vojenskou službu a nemohl býti vypátrán. Proto vojenský prokurator přerušil dne 17. července 1920 trestní řízení proti němu podle §u 426 v. tr. ř. Když se pak dne 23. července 1925 dozvěděl od policejního ředitelství v Praze o jeho pobytu, navrhl dne 24. července 1925, by divisní soud odstoupil spisy podle §u 402, 16, 139 v. tr. ř. a článku III. zákona ze dne 19. prosince 1918, čís. 89 sb. z. a n. státnímu zástupci v Praze; ten však vrátil spisy dne 31. července 1925 divisnímu soudu zpět s poukazem na § 16 odstavec druhý v. tr. ř. Vojenský prokurátor však neuznává, odvolávaje se na ustanovení §§ 16, 402 v. tr. ř., své příslušnosti. Je nepochybno, že příslušnost vojenských trestních úřadů byla podle §u 16 odstavec druhý v. tr. ř. založena tím, že proti Františku M-ovi bylo zahájeno v době, kdy konal činnou službu vojenskou, trestní řízení; to však bylo u vojenského soudu skončeno přerušením jeho vojenským prokuratorem dne 13. července 1920 podle §u 426 v. tr. ř., kdy pobyt M-ův nemohl býti vypátrán. Poněvadž jde o znovuzahájení trestního řízení, po případě o pokračování v něm ve smyslu §u 402 v. tr. ř., platí podle ustanovení posledního odstavce tohoto zákonného předpisu obdobně ustanovení §u 16 v. tr. ř. Podle něho pak zaniká pravomoc vojenských trestních soudů pro obecné trestné činy ukončením poměru pravomoc jejich zakládajícího, ovšem, neučinil-li příslušný vojenský úřad nebo soud před ukončením tohoto poměru nějaké opatření, směřující ku přípravě nebo zahájení trestního řízení. To se v projednávaném případě nestalo, ježto se vojenský prokurátor dozvěděl o pobytu M-ově dne 23. července 1925, kdy poměr jeho, zakládající vojenskou pravomoc nad ním, totiž vojenská činná služba, již pominul. Pro správnost uvedeného názoru mluví i ustanovení §u 386 odst. druhý v. tr. ř., podle něhož přestává příslušnost vojenských soudů, má-li trestní řízení v neprospěch obviněného býti obnoveno v době, kdy stihání pachatele pro trestný čin, jenž jest předmětem obnovy, podle §u 16 v. tr. ř. u vojenských soudů nemůže býti zahájeno.

Citace:

č. 2240. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 43-45.