Čís. 6784.

Okolnost, že nebyl podán návrh na exekuci vyklizením nebo převzetím nájemního nebo pachtovního předmětu ve lhůtě §u 575, třetí odstavec, c. ř. s., lze přivésti ku platnosti netoliko rekursem proti povolení exekuce, nýbrž i žalobou podle §u 35 ex. ř. Lhůtu §u 575, třetí odstavec, c. ř. s. ku podání návrhu na exekuci vyklizením na základě soudního svolení к výpovědi dlužno počítati teprve od té, kdy usnesení, svolující к výpovědi, nabylo právní moci.
(Rozh. ze dne 8. února 1927, Rv 1 128/27.)
Žaloba, domáhající se zrušení exekuce vyklizením, ježto exekuční titul (soudní svolení k výpovědi) pozbyl platnosti, poněvadž nebyl ve lhůtě třetího odstavce §u 575 c. ř. s. podán exekuční návrh, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů Dovolání opřenému o dovolací důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s. nelze přiznati úspěch. S napadeným rozsudkem nelze souhlasiti jen potud, pokud zamítá žalobu také z důvodu, že nepřípustnost exekuce bylo lze uplatňovati jen rekursem proti povolení exekuce a nikoli žalobou. Nepodání návrhu na exekuci na vyklizení nebo převzetí nájemního nebo pachtovního předmětu ve lhůtě v § 575 odstavec třetí c. ř. s. může býti uplatněno netoliko rekursem proti povolení exekuce, nýbrž jako sku- — Čís. 6785 —
234
tečnost nastavší po vzniku exekučního titulu a nárok zrušující také žalobou podle §u 35 ex. ř. (srovnej sb. n. s. čís. 548). Nebylo tedy po právu, když odvolací soud zamítl žalobu též z onoho důvodu. Naproti tomu přisvědčiti jest odvolacímu soudu, že čtrnáctidenní lhůta §u 575 odstavec třetí c. ř. s. к podání návrhu na vyklizení nebyla žalovanou stranou promeškána a že tedy zrušení exekučního nároku nenastalo. Do usnesení ze dne 5. června 1926 svolení к výpovědi udělujícího a den 1. července 1926 k vystěhování žalobci jako straně vypovídané ustanovujícího byla podána žalobcem stížnost a usnesení rekursního soudu ze dne 16. července 1926, povolení výpovědi potvrzující, bylo nynější žalované jako straně vypovídající doručeno dne 22. července 1926. Návrh na exekuci vyklizením byl podán dne 23. července 1926. Ježto podle §u 4 poslední odstavec zákona o ochraně nájemníků ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n., teprve pravoplatné usnesení o svolení k výpovědi nahrazuje výpověď a ježto se také v §u 575 odstavec třetí c. ř. s. předpokládá výpověď, pokud se týče rozsudek právní moci nabyvší, byl návrh na exekuci vyklizením žalobce z vypovězeného bytu podaný dne 23. července 1926 učiněn zavčas ve lhůtě §u 575 třetí odstavec c. ř. s. a nárok žalované na vyklizení podle tohoto místa zákona nezanikl. Pokud dovolatel uvádí, že jeho stížností do povolení výpovědi vykonatelnost výpovědi nebyla stavena, a opírá toto své tvrzení o § 524 c. ř. s., jest k tomu; uvésti, že výpovědní řízení jest podle §u 4 odstavce druhého zákona o ochraně nájemníků čís. 48/25 řízením nesporným, že následkem toho nepřichází § 524 c. ř. s., nýbrž § 12 nesp. pat. v úvahu a podle tohoto §u se výkon usnesení podáním rekursu staví. Žaloba, opírající se o to, že lhůta v §u 575 odstavec třetí c. ř. s. k podání návrhu na exekuci byla promeškána a že nárok žalované na vyklizení žalobce tím zanikl, není dle toho opodstatněna a byla zamítnuta nižšími soudy právem.

Citace:

Čís. 6784. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 261-262.