NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 15020.

Soudním vymáháním dávky z nemovitosti není druhé knihovní zajištění této dávky, byla-li dávka již dříve knihovně zajištěna, třebas jen záznamem podle § 38 lit. c) knih. zák. a čl. III. uv. zák. k ex. ř.
(Rozh. ze dne 6. března 1936, R II 623/35.)
Rozvrhuje nejvyšší podání z exekučně prodané nemovitosti nepřikázal prvý soud československému státu přihlášenou dávku z majetku v přednostním pořadí. Důvody: Platební rozkaz byl doručen povinnému 28. prosince 1926, takže první 15% splátka dávky stala se podle § 55 zák. ze dne 8. dubna 1920 č. 309 Sb. z. a n. splatnou dne 28. ledna 1927 a zbytek v 6 pololetních splátkách. Dlužník sice zažádal o prodloužení platebních lhůt, což mu bylo povoleno a to v měsíčních splátkách à 4000 Kč počínajíc od 15. dubna 1930 s podmínkou, že při nedodržení byť i jediné splátky bude celý nedoplatek najednou splatný. Již dle těchto lhůt jest zřejmo, že by celý nedoplatek per 40000 Kč byl splatným v 10 měsících od 15. dubna 1930, tudíž posléze 15. února 1931, takže zřejmě i takto povolené splátky byly by v delší době splatnými než ve 3 letech od udělení příklepu nazpět počítajíc. Rekursní soud nevyhověl rekursu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu, v němž čsl. stát opětovně tvrdil, že k přetržení promlčecí lhůty došlo novým knihovním zajištěním dávky v roce 1932 (pol. C 29).
Důvody:
Se stěžovatelem nelze souhlasiti, i když se vychází z jeho tvrzení, že dávka z majetku se stala splatnou 15. ledna 1931 a že byl její nedoplatek na nemovitosti, která byla dne 21. prosince 1934 vydražena, knihovně zajištěn jednak v r. 1930 a jednak v roce 1932. To proto, že druhé knihovní zajištění nemělo za následek přerušení promlčení přednostního práva a že jak od splatnosti dávky, tak od prvního knihovního zápisu uplynuly do dražby více než tři roky. Je pravda, že pro dávku z majetku neplatí předpis § 72 popl. zák. č. 50/1850 ř. z. a výnosu min. fin. č. 181/1850 ř. z., nýbrž zvláštní ustanovení, uvedené v § 62 odst. 3 zákona čís. 309/20. Toto však stanoví, že promlčení se přetrhuje každým úkonem, kterým se zahájí podle zákona soudní vymáhání dávky z nemovitosti. A takovým úkonem tu bylo první knihovní zajištění a nikoliv druhé, neboť nelze říci, že by druhým knihovním zajištěním byla zahájena soudní exekuce nuceným vkladem zástavního práva, když její obsah byl již prvým zajištěním vyčerpán, a to i kdyby šlo při prvním zajištění jen o záznam podle § 38 c) kn. zák. a čl. III. uv. zák. k ex. ř., který nevyžaduje žádného spravení sporem (Sb. n. s. 6122, 7393, 12734, 13532).

Citace:

č. 15020. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 291-292.