NPD documents search: Všehrd, 15 (1934)

Dodatek.

Rozhodnutí nejvyššího soudu jeho kárného soudu odvolacího v kárných věcech soudců, advokátů a notářů.
Čís. 126 dis.

Trest podle § 7 (1) zák. čís. 31/1929 jest mírnější, než trest podle § 12 kár. stat. adv. a lze ho použíti i při káraných činech z doby před 1. dubnem 1929, kde by pokuta v mezích dříve platné sazby nebyla přiměřeným trestem (obdob. čl. IX. uv. zák. k tr. zák.).
(Rozh. ze dne 17. března 1931, Ds I 2/30.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie nevyhověl po ústním neveřejném jednání odvolání obviněného co do viny z nálezu kárné rady pro advokáty a kandidáty advokacie v Čechách ze dne 25. listopadu 1929, jímž byl odvolatel uznán vinným kárnými přečiny porušení povinností povolání i poškození cti a vážnosti stavu a odsouzen k zastavení výkonu advokacie na dobu tří měsíců, vyhověl však odvolání co do trestu a napadený nález změnil tak, že se obviněný odsuzuje k peněžité pokutě 8000 Kč, a to odvolání co do trestu z těchto
důvodů:
Kárná rada má za polehčující jen zachovalost. Odvolatel nevyvrací ani přitěžující okolnosti, jež kárná rada vzala za základ výměry trestu. Ale nejvyšší soud, přihlížeje k tomu, že odvolatel podle dodatečně předložených dokladů Karlu K-ovi aspoň v.roce 1928 účet dal a s ním se dohodl, že také Jindřichu J-ovi spisy dodatečně vydal a podal řádné zprávy, že dodatečně vykázal zaplacení pohledávky firmy L., a uvažuje dále, že odvolatel nebyl po celou dobu své pralese vůbec ještě kárně trestán, pokládá trest uložený kárnou radou za nepřiměřený tíži zavinění odvolatelova a vyměřil mu trest pokuty 8000 Kč. Při tom Nejvyšší soud uvážil, že trest podle sazby prvého odstavce § 7 zákona z 21. března 1929, čís. 31 sb. z. a n. není v podstatě přísnější než dřívější tresty podle § 12 kárného statutu advokátského, ana sazba novým zákonem zavedená umožňuje v těch případech, kde by dosavadní sazba peněžité pokuty nebyla přiměřená zavinění obviněného, použíti přece trestu peněžité pokuty místo nejblíže vyššího trestu zastavení advokacie, což jest zajisté postupem mírnějším. Proto ustanovení § 7 odst. 1 cit. zák. lze považovati za mírnější a lze ho použíti i při kárných činech z doby před 1. dubnem 1929, kde by pokuta v mezích dříve platné sazby nebyla přiměřeným trestem, podle obdoby čl. IX. uvoz. zák. k trestnímu zákonu.

Citace:

J.H.. Přirozená nedílnost území Československé republiky. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1919, svazek/ročník 58, číslo/sešit 1, s. 48-48.