NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Čís. 10844.

Pravovárečná měšťanstva nejsou oprávněna rozhodovati o jmění (o podílech na pivovaru) jednotlivých podílníků a nakládati jím podle vlastního uznání.
(Rozh. ze dne 3. června 1931, Rv I 830/30.) Žalující majitelé pivovaru domáhali se na žalovaném, by byl uznán povinným, podepsati kupní smlouvu o prodeji jedné devětadvacetiny pravovárečného měšťanského pivovaru v T., po případě trpěti, by podle rozsudku bylo vloženo na tento podíl vlastnické právo pro žalobce, a to proto, že se stalo dne 3. března 1929 při mimořádné valné hromadě kolektivní usnesení podílníků pravovárečného měšťanstva, podle něhož byly prodány jednotlivé podíly po 14000 Kč, že byly sepsány o jednotlivých podílech kupní smlouvy a že se tak stalo také o podílu žalovaného, který však kupní smlouvu podepsati nechce. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
V souzeném případě není třeba řešiti otázku právní povahy právovárečného měšťanstva, o jeho právním poměru k jednotlivým podílníkům, o způsobu, jak právovárečné měšťanstvo tvoří a projevuje svou vůli, a o závaznosti jeho kolektivních usnesení pro jednotlivé právovárečné měšťany, neboť ať odpověď na tyto otázky vyzní jakkoliv, nikdy se nemůže právomoc usnesení právovárečného měšťanstva ani právních jednání vztahovati ke jmění (v nejširším slova smyslu), jež není jeho jměním. I když se právovárečným měšťanstvům přisuzují všechna oprávnění, by mohla spravovati samostatně své věci, nelze v ně zahrnouti i oprávnění rozhodovati o cizím jmění, zejména o jmění jednotlivých podílníků, a nakládati jím podle vlastního uznání. Ano je v souzeném případě mimo spor, že žalovaný je knihovním vlastníkem devětadvacetiny (1/29) pivovaru, jest jen on oprávněn nakládati s tímto svým podílem, nikoli právovárečné měšťanstvo, jež jeho vlastníkem není. Na tom nemění nic, že pivovar jest označen jako pivovar právovárečného měšťanstva. Tím jest jen vysloveno, že dočasní majitelé spoluvlastnických podílů pivovaru tvoří právovárečné měšťanstvo, pro jehož potřeby a účely jest určen pivovar podílníků. Jen co do uskutečnění těchto účelů, tedy co do správy podílů na pivovaru, může býti řeč o obmezení podle usnesení jejich většiny, ale nijak nelze z tohoto označení usuzovati na obmezení jejich vlastnictví sama nebo jejich práva, jím volně nakládati. To plyne jasně také z »řádu právovárečného měšťanstva v T.«, jenž praví ve čl. 4 mimo jiné, že každý člen může míti jeden neb více podílů a může je komukoliv prodati nebo postoupiti, že člen, jenž všecky své podíly prodal, přestává býti členem, a že kupující má se u předsedy prokázati, že mu byl podíl na pivovaru v knihách pozemkových připsán, a stává se tím členem společnosti. Není tam však ustanovení, podle něhož by právovárečné měšťanstvo nebo jeho valná hromada byly oprávněny, usnášeti se o těchto podílech v jakémkoli smyslu. Zejména nelze takové ustanovení shledati v pol. f) čl. 6, jenž vyhrazuje valné hromadě právo, usnášeti se o koupi nebo prodeji nemovitosti. Ze zvoleného tu výrazu »nemovitosti« na rozdíl od výrazu »podílů« v čl. 4, a ze spojitosti s následující pol. g) čl. 6, jež mluví o nových stavbách, zařízeních a opravách, plyne jasně, že pol. f) má na mysli jiné nemovitosti, než právě pivovar. Mluviti o jeho koupi právovárečným měšťanstvem, bylo by právnicky protismyslné, kdyby pivovar byl jeho vlastnictvím. Odvolací soud neposoudil tudíž věc v napadeném rozsudku právnicky mylně (§ 503 č. 4 c. ř. s.).

Citace:

č. 9141. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 590-592.