NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Čís. 16230.

Platnost v cizině uzavřeného manželství zdejšího státního občana (válečného zajatce), který se v době sňatku nehodlal vzdáti tuzemského občanství, jest posouditi podle tuzemských zákonů. Jen co do formy uzavření manželství jsou rozhodující předpisy místa uzavření sňatku.
(Rozh. ze dne 25. června 1937, Rv II 391/37.)
Srv. rozh. č. 5859 Sb. n. s.
Jan T., bydlící nyní v K. (v Čechách) a příslušný podle osvědčení o státním občanství do B. (na Moravě), uzavřel dne 7. srpna 1914 sňatek s Františkou H. před stavovským úředníkem v Berlíně. Manželství to nebylo ani rozloučeno, ani prohlášeno za neplatné. Dne 25. června 1919 jmenovaný Jan T. před lidovým notářem v T. (v Rusku) uzavřel nový sňatek s Angelinou K. Opatrovník Angeliny T. namítl v řízení o neplatnost druhého manželství, že prvé manželství Jana T. s Františkou H. bylo uzavřeno v Berlíně jen na oko, aby T. dostala vyživovací podporu, že tedy jest z té příčiny podle německého zákonodárství neplatné, dále, že druhé 'manželství Jana T. s Angelinou K., uzavřené v T. (v Rusku) roku 1919, jest podle ruských zákonných předpisů platné, a že proto jest mu přiznati platnost i podle našich předpisů, ježto manželé měli tehdy bydliště v T. (v Rusku). Nižší soudy prohlásily manželství, uzavřené Janem T. s Angelinou T., rozenou K., dne 25. června 1919 v T. před lidovým komisařem v T., za neplatné, a to z viny Jana T.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce v právní větě vytčené v důvodech:
S právního hlediska posoudily nižší soudy souzený případ správně. Platnost v cizině uzavřeného manželství zdejšího státního občana, který se v době sňatku nehodlal vzdáti tuzemského občanství, a jež proto má míti právní účinek i v tuzemsku, jest posouditi podle zákonů tuzemských (§ 4 obč. zák.). Jen co do formy uzavření manželství v cizině jsou rozhodující předpisy místa, kde sňatek byl uzavřen (srov. na příkl. rozh. č. 5859 Sb. n. s.). Není nejmenší pochybnosti, že sňatek mezi Janem T. a Františkou H. byl dne 7. srpna 1914 v Berlíně platně uzavřen, jak dotvrzeno předloženým osvědčeními stavovského úřadu z téhož dne (§ 1317 říšskoněmeckého obč. zák.). Jest naprosto nezávažné, zda bylo při uzavření tohoto sňatku vedlejším úmyslem nastávajících manželů, aby manželka mohla pobírati válečnou podporu, kdyby manžel musel nastoupiti vojenskou službu ve válce. Dokud manželství to nebylo co do svazku zrušeno — což se ani podle dovolatelčina tvrzení nestalo —, brání druhému manželství Jana T. překážka § 62 obč. zák., kterou bylo vyšetřiti z úřední povinnosti (§ 28, odst. 1, zák. č. 320/1919).

Citace:

Čís. 16230. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 40-41.