NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 13281.

K vydobytí pohledávky zajištěné vnuceným vkladem zástavního práva může věřitel a jeho knihovní nástupce vésti exekuci na zatíženou nemovitost přímo proti každému, kdo ji nabyl po původním vkladu vykonatelné pohledávky, aniž potřebuje k důkazu svého oprávnění k vedení exekuce další průkazy.
(Rozh. ze dne 10. února 1934, R I 16/34.) K vydobytí peněžitých pohledávek navrhla vymáhající věřitelka povolení exekuce vnucenou správou dlužníkových nemovitostí zapsaných ve vl. čís. 4, 248, 268 a 392, a opírala exekuční návrh o vklad vykonatelného zástavního práva na ideelní polovici nemovitostí. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Základem exekučního návrhu musí býti exekuční titul podle § 1 ex. ř. Podle § 7 ex. ř. může soud povoliti exekuci jen, lze-li z exekučního titulu seznati mimo osobu toho, kdo jest oprávněn a kdo závázán, také předmět, způsob, objem a čas dlužného plnění neb opomenutí. Z tohoto pravidla zákon výjimku nečiní. O návrhu na povolení exekuce je rozhodnouti, pokud zákon neustanovuje jinak, bez předběžného šetření (§§ 3 a 44 ex. ř.) a navrhovatel sám je povinen v žádosti o povolení exekuce dovolati se exekučního titulu a po případě ostatních listin ve smyslu § 9 ex. ř. V souzeném případě však navrhovatelka vůbec neuvedla pro svůj nárok žádný exekuční titul, odvolávajíc se jen na knihovní zápis. Rekursní soud dal řízení doplniti výpisem z pozemkové knihy o nemovitostech, o něž tu jde, avšak ani z něho není zřejmý titul všech vymáhaných pohledávek a číselný jejich souhlas s oněmi, pro něž je zástavní právo vloženo. Ani z návrhu samého nevyplývá nic, co by tento nesouhlas vysvětlovalo. Neměla tedy za těchto nedostatků býti exekuce povolována.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu, pokud jím byla povolena exekuce vnucenou správou polovice nemovitostí zapsaných ve vl. čís. 4, 248, 268 a 392.
Důvody:
Vymáhající věřitelka navrhla povolení exekuce vnucenou správou nemovitostí povinného, zapsaných ve vl. čís. 4, 248, 268 a 392 a opírala tento návrh o vklad vykonatelného práva zástavního pro své pohledávky v exekučním návrhu uvedené na ideelní polovici řečených nemovitostí. Zprávou knihovního oddělení soudu exekuci povolujícího byla správnost základu exekučního návrhu potvrzena. Se zřetelem k § 88 ex. ř. poslední odstavec nemusela se vymáhající věřitelka dovolávati exekučního titulu proti povinnému, nynějšímu vlastníku nemovitostí, pokud šlo o jejich ideální polovici zástavním právem pro vykonatelné tyto pohledávky zatíženou a povinným trhovou smlouvou ze dne 18. ledna 1933 nabytou, ježto exekuce může býti pro tyto pohledávky vedena na ideální podíl nemovitostí přímo proti každému, kdo jej později — v této věci po původním vkladu vykonatelných pohledávek — nabyl. Avšak vymáhající věřitelka nepotřebovala k důkazu svého oprávnění k vedení exekuce ani další průkazy. Získalať s knihovním postupem vykonatelných pohledávek v pozemkové knize vloženým i veškerá ostatní práva s nimi spojená (§ 1394 obč. zák.) a také právo k vedení exekuce podle § 88 odst. 3 ex. ř. proti povinnému. Návrh na povolení exekuce měl proto veškeré náležitosti § 54 čís. 1—3 ex. ř., pokud šlo o podíl nemovitostí, jehož nabyl povinný trhovou smlouvou z 18. ledna 1933, a zejména byl i ve shodě se stavem pozemkové knihy určen rozsah vymáhaného plnění, jak vyžaduje § 7 ex. ř.

Citace:

Čís. 13281. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 209-210.