NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Č. 9633.

Samospráva obecní. — Řízení správní:* Obecní finanční komise není ve smyslu § 9 zák. č. 329/21 legitimována odvolati se z usnesení obecního zastupitelstva, kterým bylo v druhé instanci rozhodnuto o konkrétním předpisu obecní dávky. (Nález ze dne 1. února 1932 č. 16224/30.)
Prejudikatura: Boh. A 4238/24, opačně 7599/28.
Věc: Finanční komise hl. města Olomouce proti moravskému zemskému výboru v Brně o dávku ze zábav.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Platebním rozkazem ze 4. února 1927 byla předepsána starostou města Olomouce dávka ze zábav částkou 50 Kč velitelství leteckého pluku č. 2. Městské zastupitelstvo rozhodnutím z 9. května 1927 vyhověno odvolání, proti čemuž podala finanční komise města další odvolání k mor. zv, který odvolání to nař. rozhodnutím odmítl jako nepřípustné z těchto důvodů:
»St-lka nedovolává se ve své stížnosti žádného zákonitého předpisu ani právní normy, na základě které považuje se oprávněnou naříkati usnesení měst. zastupitelstva, nutno však usuzovati, že stěžovací právo své odvozuje z předpisu § 9 odst. 3 zák. č. 329/21, jenž stanoví, že obecní finanční komise má právo odvolati se ze všech usnesení obecního zastupitelstva povahy finanční. Toto ustanovení možno vykládati jedině v ten smysl, že odvolací právo koncedované obecní finanční komisí do usnesení obecního zastupitelstva může se vztahovati jen na taková usnesení finančního rázu, jež obecní zastupitelstvo činiti jest oprávněno ze své vůle, aniž k tomu nějakou právní normou jest zavázáno. V daném případě však nejde o takový akt vlastní vůle obecního zastupitelstva, nýbrž o rozhodnutí, které obecní zastupitelstvo v případě stížnosti do předpisu dávky ze zábav bez ohledu na to, jaký účinek rozhodnutí bude míti na obecní příjmy, musí učiniti, jsouc k němu zavázáno právně, totiž pravidly o vybírání obecní dávky ze zábav, vydanými na základě § 37 odst. 2 zák. č. 329/21, která v § 14 stanoví, že proti předpisu dávky ze zábav možno podati odvolání k obecnímu zastupitelstvu, z jehož rozhodnutí lze se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu. Proti usnesení takovému si stěžovati obecní finanční komise však není legitimována.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss:
Žal. úřad odpírá obecní finanční komisi v daném případě rekursní legitimaci, ježto obecní zastupitelstvo, vydavši rozhodnutí své, učinilo tak jako judikující úřad v pořadí distančním, jsouc k tomu podle pravidel o dávce ze zábav povinno a vázáno jedině předpisy těchto pravidel beze zřetele, jaký účinek bude usnesení jeho míti na obecní příjmy. Nss vyslovil sice v nál. Boh A 7599/28 právní názor, že obecní finanční komise jest legitimována odvolati se z rozhodnutí obecního zastupitelstva o konkrétním předpisu samostatné dávky obecní, leč upustil od něho, opíraje se o usneseni odborného plena z 21. prosince 1931, kterým byl vysloven opačný názor, že obecní finanční komise není legitimována odvolati se z usnesení obecního zastupitelstva, kterým bylo v druhé instanci rozhodnuto o konkrétním předpisu obecní dávky. Při tom nss vzhledem k uvedenému usnesení odborného plena uvážil:
Působnost obec. fin. komise je v § 9 ob. fin. nov. č. 329/21 vymezena v ten smysl, že »má právo kontrolovati veškeré hospodářství obecní a odvolati se ze všech usnesení obecního zastupitelstva povahy finančník. Toto odvolací právo není žádným samostatným věcným odvětvím působnosti, nýbrž toliko prostředkem, jímž finanční komise může svoji působnost vykonávati. Těžisko leží tedy v první větě, která determinuje působnost finanční komise věcně a omezuje ji na kontrolu obecního hospodářství. K tomuto účelu má finanční komise jako jeden z prostředků kontroly právo odvolací, které tudíž může se pohybovati jenom v oboru působnosti komisi v první větě vymezeném, tedy v oboru obecního hospodářství, jsouc při tom dále ještě omezeno jenom na usnesení obecního zastupitelstva, a to usnesení povahy finanční.
Obecní finanční novela sama nepraví, co rozumí slovem obecní hospodářství. Přejímajíc v § 9 v podstatě ustanovení § 14 ob. nov. č. 76/19, která se pohybovala ještě úplně v ideovém prostředí obecního zřízení z r. 1864, chce patrně slovem »obecní hospodářství vyjádřiti to, co podle obecního zřízení označovalo se obecně jako hospodářská činnost obce, t. j. činnost charakterisovanou v podstatě v § 28 bodu 1 čes., resp. v § 27 bodu 1 mor. ob. zř., slovy: »spravovati podle vůle jmění své a záležitosti k svazku obecnímu se vztahující« (srov. Pražák, Ústava obecní str. 342). Pouze tuto ryze správní činnost obce je fin. komise povolána kontrolovati. Právo odvolací pak přísluší jí v tomto rámci jenom potud, pokud úkon této hospodářské činnosti vychází od obecního zastupitelstva a je »povahy finanční«, t. j. má účinek na obecní finance.
Takovým aktem hospodářské činnosti není usnesení obecního zastupitelstva, jímž se rozhoduje o odvolání z platebního příkazu obecního starosty podle § 44 ob. fin. nov., kterým se předpisuje v konkrétním případě obecní dávka. Obecní zastupitelstvo nevystupuje tu jako správní orgán obce, vykonávající její působnost hospodářskou, nýbrž jako úřad rozhodující na základě subsumpce určité skutkové podstaty pod určitou právní normu o tom, zda určitý správní akt obecního starosty je po právu. Jde tu tedy o činnost judikující, která se samou podstatou liší od správní činnosti hospodářské. Byť i tedy takové usnesení obecního zastupitesltva bylo »povahy finanční«, majíc reflex na finance obecní, není vzhledem k své právní povaze jako akt judikatury správní způsobilým předmětem odvolacího práva obec. fin. komise. Že zákon takovéto judikatorní akty obecního zastupitelstva nechtěl podrobiti odvolacímu právu obecní finanční komise, plyne i z úvahy, že obec. fin. komisi nepřísluší právo odvolati se z platebního příkazu obecního starosty (srov. Boh. A 4238/24); bylo by tedy nedůsledno přiznávati jí legitimaci k rekursu proti instančnímu rozhodnutí obecního zastupitelstva. Podle toho nebyla obecní finanční komise v daném případě legitimována odvolati se a právem proto žal. úřad odvolání její odmítl jako nepřípustné.

Citace:

č. 9633. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 301-303.