Čís. 16215.

Jednotlivé nemovitosti náležící do pozůstalosti neručí nedílně za poplatky pro úmrtí vyměřené z převodu nemovitého jmění v celku, nýbrž pouze za část poplatků na ně připadající.
(Rozh. ze dne 18. června 1937, R I 97/37.)
Srv. rozh. č. 4864, 11701 Sb. n. s.
Československý stát (berní úřad v R.) přihlásil k dražbě nedoplatek své poplatkové pohledávky v částce 34793 Kč se 7 až 6% úroky od 22. června 1936 ve výši 5656 Kč 05 h ve výsadním pořadí. Z úředně ověřeného opisu platebního rozkazu ze dne 15. prosince 1932, č. j. p. v. v. 1683/32, založeného v spojených spisech E 1402/35 okresního soudu v R., je patrno, že šlo o dědickou daň, předepsanou povinným Marii B. a Anně K. spolu s dvěma dalšími osobami z čisté hodnoty nápadu v celkové částce 49530 Kč, o nemovitostní poplatky předepsané povinným v částce 8488 Kč 20 h, o paušální poplatek z čisté hodnoty pozůstalosti 250 Kč a o poplatek z písemného posledního pořízení 8 Kč. Prvý soud přikázal na přihlášené poplatkové pohledávky v knihovním pořadí z polovice Marie B. 20456 Kč 85 h a z polovice Anny K. 2925 Kč 40 h, nepřiznav přihlášenému nároku výsadní právo. Rekursní soud potvrdil napadené usnesení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu Československého státu.
Důvody:
Podle § 72 poplat. zák. ze dne 9. února 1850, č. 50 ř. z. o poplatcích, který podle § 44 cís. nař. ze dne 15. září 1915, č. 278 ř. z. a § 5 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 337 Sb. z. a n. byl zachován v platnosti, požívá sice dědická daň a v ní po případě obsažený poplatek z pozůstalostních nemovitostí přednostního zástavního práva na majetkových předmětech pokud se týče na nemovitostech, jichž se daň a uvedený poplatek týká (rozh. č. 11701 Sb. n. s.), ale to neznamená, že všechny dotčené poplatky váznou nedílně na celém pozůstalostním jmění. Z ustanovení § 72 poplat. zák., podle něhož poplatky z převodu majetku a zejména též poplatky z dědictví a odkazů váznou na. věci, která jest předmětem převodu, vychází najevo, že jednotlivé nemovitosti jsou zavázány za poplatky z převodu jmění pro úmrtí vyměřené jen částečným poplatkem, který na ně připadá (rozh. č. 4864 Sb. n. s.), takže o solidárními ručení všech zůstavitelových nemovitostí za převodní poplatky z celého nemovitého jmění a tedy z několika nemovitostí vyměřené nemůže býti řeči. Pokud však je v přihlášeném nedoplatku obsažena i dědická daň vyměřená z čisté hodnoty nápadu, přísluší této části nedoplatku zákonné právo zástavní an vydražené nemovitosti jen potud, pokud uvedená nemovitost nebyla v den úmrtí dlužníkova podle § 57 popl. zák. po odečtení břemen na ni váznoucích předlužena a tedy sama byla čistou pozůstalostní hodnotou, neboť při vyčerpání ceny nemovitosti břemeny na ni váznoucími nelze mluviti o její čisté ceně, která je předmětem dědické daně, a důsledně ani o zástavním právu vyhrazeném pro dotčenou daň (rozh. č. 3703 Sb. n. s.). Ježto ani přihláška berního úřadu v R. ze dne 27. května a 15. září 1936, ani platební rozkaz p. v. v. 1683/1932 neobsahuje potřebných údajů a dokladů (§ 210 ex. ř.), aby se mohlo posouditi, která část přihlášených poplatků požívá přednostního zástavního práva na vydražené nemovitosti, jež je předmětem převodu, nepochybily nižší soudy, nepřikázaly-li na ně nic ve výsadním pořadí, přiznavše je toliko v mezích knihovního pořadí.

Citace:

č. 15408. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 836-836.