Čís. 14066.

Zletilý smluvník není oprávněn k rekursu proti usneseni opatrovnického soudu, jimž byla schválena dědická dohoda mezi ním a nezletilcem.
(Rozh. ze dne 3. ledna 1935, R I 1368/34.)
Prvý soud schválil opatrovnicky dědickou dohodu, pokud byla uzavřena mezi nezletilou dědičkou a J. B. a již bylo upraveno vyrovnání vzájemných nároků mezi pozůstalostí a J. B. Rekursní soud k rekuisu j. B. usnesení prvého soudu zrušil a prvému soudu uložil, aby dále jednal a rozhodl. Důvody: Napadeným usnesením schválil prvý soud dohodu ze dne 15. února 1933, ač dohoda nebyla mezi stranami úplně dojednána, což sama navrhovatelka uznala žádajíc, aby o této dohodě byl vyslechnut J. B., aby jeho výslechem byl pro schválení dohody pozůstalostním a poručenským soudem získán pevný podklad. Týž byl skutečně vyslechnut a při výslechu uvedl, jak dohoda byla uzavřena, aniž projevil souhlas se zněním, úmluvy, jak v návrhu matky nezletilé Pavly K. jest obsaženo a jak potom také prvým soudem v napadeném usnesení jest uvedeno. Za tohoto stavu věci neměl prvý soud schváliti toto nehotové ujednání, nýbrž měl strany vyzvati, aby předložily úmluvu jimi podepsanou, a měl tuto učiniti předmětem svého zkoumání se stanoviska soudu pozůstalostního a poručenského.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu matky nezletilé Pavly K. a nezl. M. K. a rekurs J. B. odmítl.
Důvody:
Řízení za účelem vymožení soudního schválení dohody mezi nezletilou M. K. a mezi J. B. jest vnitřním úkonem poručenského soudu, na něž nemá spolusmluvník nijakého vlivu. Jest na zákonném zástupci a poručenském soudu, by uvážili, zda zájmy nezletilé M. K. jsou nabízenou dohodou plně obhájeny či zda nejsou citelně poškozeny. Stěžovali si do usnesení soudního o tom může jen ten, kdo je po zákonu; oprávněn chránili zájmy nezletilé, kdyby považoval zájmy ty za dotčeny soudním opatřením, nikoli však spolusmluvník. J. B. nemá na tomto rozhodnutí ani právní zájem, poněvadž poručenským schválením smluv nezletilcem Uzavřených se jen doplňuje projev vále poručencovy, nenahražuje se však nedostatek přivolení druhé smluvní strany ke smlouvě. Ani poručenské schválení smlouvy neodnímalo by J. B. možnost, by v řádném právním pořadu svých práv obhájil, J. B. není tedy podle §§ 6 a 37 zák. č. 100/1931 sb. z. a n. oprávněn k rekursu.

Citace:

č. 14066. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 23-23.