NPD documents search: Váž. tr., 12 (1930)

Čís. 4303.

Dopravní řád železniční.
Byl-li odesílatelem v nákladním listu, třebas jen nepodepsaným razítkem, učiněn návrh, by dráha zboží převážila a dráha tomu nevyho- věla, platí váha udaná v nákladním listu tak dlouho za váhu podané zásilky, dokud dráha nedokáže její nesprávnost.
(Rozh. ze dne 23. října 1924, Rv II 429/24.)
Žalující firma zaslala dráhou petrolej, jehož váhu udala v nákladním listu 15 000 kg, a navrhla v nákladním listu razítkem převážení zásilky. Dráha zásilky nepřevážila. Při dojití zásilky na místo určení bylo zjištěno, že obsahuje o 2 420 kg petroleje méně, nežli bylo uvedeno v nákladním listu. Žalobě na dráhu o náhradu škody za nedostávajících se 2 420 kg petroleje bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolání uplatňuje jenom dovolací důvod nesprávného právního posouzení dle §u 503 č. 4 c. ř. s.; formálně vytýká sice rozsudku také ještě rozpor se spisy, poněvadž prý skutkové zjištění, že zaslaného petroleje za dopravy ubylo, nemá opory v průvodním řízení, připouští však, že toto zjištění bylo odvolacím soudem opřeno o úvahy čistě právní, pročež nejde ve skutečnosti o skutkový předpoklad, který by spisům odporoval, nýbrž opět jenom o právní posouzení. Tomuto právnímu posouzení vytýká žalovaná strana nesprávnost ve dvou směrech: jednak poněvadž odvolací soud pokládá poznámku »Navrhujeme úřední zjištění váhy a přepočítání na stanici podací a konečné«, otištěnou razítkem na nákladním listě, za závazný návrh odesílatele na převážení zásilky dle §u 58 (3) žel. dopr. ř., jednak že pokládá váhu 15 030 kg na nákladním listu uvedenou za váhu zásilky v čase podání, ač jí dráha převážením nepřezkoumala. V obou směrech dlužno dáti odvolacímu soudu za pravdu. Obsah razítka jest jasný v tom směru, že jím bylo navrženo převážení zásilky na stanici odesílací. Dle § 56 (10) žel. dopr. ř. mohl se tento návrh státi platně pouhým razítkem, zvláštního jeho podpisu nebylo třeba. Mínění svědka S-a, že pouhý otisk takového razítka není návrhem na převážení, poněvadž obsahuje také návrh na přepočítání, který byl v tomto případě bezpředmětným, a poněvadž nebyl podepsán, nemá ani v železničním dopravním řádu ani v tarifních předpisech opory, a není pro soud závazné. Svědek R., který obstaral jménem odesílatele podání zásilky a odevzdal při tom dráze nákladní list, jejž sám již vyplněný obdržel, potvrdil sice, že považoval převážení zásilky za zbytečné, a že je nežádal a žádati neměl v úmyslu, z této výpovědi lze však dovozovati pouze, že svědek si nebyl vědom návrhu, který byl v nákladním listu učiněn, nikoliv však, že by tento návrh neměl platnosti. Třeba návrh na převážení byl učiněn jen bezděčně a náhodou, byl přece učiněn a byl pro obě strany závazným. Obsah nákladní smlouvy nelze posuzovati podle skutečné, ale neprojevené vůle stran, nýbrž jen podle jejího vyjádření v nákladním listu (§ 61 (3) žel. dopr. ř.). Právě tak jako by nemohl odesílatel, kdyby byla dráha vyhověla návrhu na převážení a předepsala za to tarifní poplatek, proti poplatku namítati, že návrh na převážení učinil jen bezděčně, nemůže ani dráha se hájiti tím, že návrh neodpovídal skutečné vůli odesílatelově. Učinil-li odesílatel v nákladním listu návrh, aby zásilka byla dráhou převážena, jest železnice dle § 58 (3, 6) žel. dopr. ř. povinna návrhu vyhověti a výsledek vážení vyznačiti v nákladním listě. Železniční dopravní řád nestanoví sice sankce na porušení této povinnosti, proto však nelze pokládati za to, že by právní stav při jejím porušení byl týž, jako kdyby odesílatel byl převážení vůbec nenavrhoval. Podle §u 61 (3) žel. dopr. ř. jest nákladní list, byv opatřen podacím razítkem, důkazem o smlouvě nákladní. To platí i ohledně váhy zásilky, která musí býti dle §u 56 písm. e) žel. dopr. ř. vždy v nákladním listu uvedena, a to buď odesílatelem, nebo, neučinil-li tak odesílatel, podle §u 58 (3) žel. dopr. ř. dráhou. V případě, že odesílatel zboží sám nakládal, jest podle §u 61 (4) žel. dopr. ř. váha, uvedená v nákladním listu, důkazem proti dráze jenom tehdy, když dráha zboží převážila a převážení potvrdila v nákladním listu. Docíliti toho může odesílatel vždy prostým návrhem na převážení (§ 58 (3) žel. dopr. ř.). Navrhl-li tedy odesílatel převážení zásilky, jest dráha povinna tak učiniti, poznamenati výsledek vážení na nákladním listu, a váha takto na nákladním listu vyznačená pokládá se tak dlouho za skutečnou váhu zásilky v čase podání, pokud dráha nedokáže její nesprávnost. Návrhem na převážení sprošťuje se odesílatel důkazní povinnosti ohledně správnosti váhy, uvedené v nákladním listu, a přesunuje toto břímě na dráhu. Opomenula-li dráha vyhověti návrhu a porušila-li takto smluvní závazek, nemůže nabýti tím protismluvních výhod, naopak jest povinna odesílateli náhradou škody. Jelikož každá náhrada škody má v první řadě za účel obnovení předešlého stavu (§ 1323 obč. zák.), nemůže býti protismluvním postupem dráhy změněn stav, který byl právě podáním návrhu na převážení zamýšlen, nemůže tedy býti důkazní břemeno přesunuto zpět na odesílatele. Byla-li dráha již v nákladním listu odesílatelem vyzvána, by za účelem zjištění správnosti váhy, jím v nákladním listu uvedené, zásilku převážila, a byla-li povinna tomuto návrhu vyhověti, musí platiti váha v nákladním listu udaná tak dlouho za váhu podané zásilky, dokud dráha nedokáže její nesprávnost. Třeba tedy železniční dopravní řád neustanovoval sankce na nevyhovění návrhu na převážení, ručí dráha, když bylo převážení navrženo, za váhu pojatou do nákladního listu bez ohledu na to, zdali zboží skutečně vážila čili nic.

Citace:

č. 4303. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 509-511.