Čís. 15535.

Nežalovatelnost výtěžku získaného prodejem cenných papírů odevzdaných bance při provádění diferenčních obchodů.
(Rozh. ze dne 23. října 1936, Rv I 2730/34.)
Žalobkyně se domáhá výtěžku z prodeje korunové renty nominální hodnoty 32800 Kč a opírá svůj nárok o to, že dala ony cenné papíry žalované jenom do zástavy a nikoli na zaplacení pohledávky vzniklé žalované proti žalobkyni z provádění diferenčních obchodů a že žalovaná nebyla oprávněna uspokojiti se prodejem oněch papírů, a to tím méně, že se žalobkyně proti jejich prodání ohrazovala. Nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Žalobkyně je názoru, že zástava nemohla býti realisována a výtěžku nemohlo býti použito na zaplacení debetního salda, ježto pohledávka vzešla z diferenčních obchodů. Nemůže se však odvolati na žádné ustanovení zákonné, kterým by mohla svoje stanovisko odůvodniti. Kdyby banka efektivně ještě držela cenné papíry jako zástavu za pohledávku z diterečních obchodů a bylo žalováno na vydání této zástavy, pak žaloba mohla by míti úspěch, neboť co bylo dáno k upevnění obchodu neplatného, může býti žádáno zpět. Zde však banka použila, a to právem, svého práva ručení zástavu realisovati a z výtěžku se uspokojila, takže tím bylo plněno na obligací naturální a nemůže býti to, co bylo plněno, žádáno zpět (§ 1432 obč. zák.). Nerozhoduje, že nejde o přímé placení, nýbrž o uspokojení naturální obligace prostřednictvím realisace zástavy dobrovolné dané.
Nejvyšší soud nevyhověl dovoláni.
Důvody:
Skutkovým a právním důvodem žalobního nároku bylo také to, že šlo o obchody diferenční. Odvolací soud správně vycházel z názoru, že diferenčním obchodem mezi stranami ujednaným' byla založena naturální obligace, tedy závazek nezažalovatelný. Bylo-li však k uspokojení této naturální obligace plněno — ať se to stalo přímo nebo nepřímo jako v tomito případě zřízením ruční zástavy — a stal-li se její prodej ať podle čl. 311 obch. zák. nebo podle předpisu občanského práva (arg. z § 1371 obč. zák.), nemůže toto plnění býti požadováno zpět (§ 1432 obč. zák.). Dovolání neprávem buduje na tom, že prý cenné papíry měly býti jenom zástavou nebo že měly sloužiti jenom k zajištění, protože podle pravého stavu věci nemůže býti o tom pochybnosti, že papíry byly vlastně ve skutečnosti podle shodné vůle stran vkladem do hry, bez něhož by se ve hře nebylo pokračovalo. Co však bylo do hry vloženo, nemůže býti žádáno zpět podle § 1271 obč. z. o. v případě prohry. Žalobkyně nebyla by tedy směla právem požadovati ani vrácení oněch složených a prohraných papírů a nemůže se tedy domáhati ani výtěžku z jejich prodeje.

Citace:

č. 15535. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 995-996.