Authors:
= Váž. civ., 21 (1939)
PDF

Čís. 17310.


Navrhuje-li vymáhající věřitel dražební podmínky, které obsahují nepřípustné úchylky od zákona, jest vždy provésti dražím podle dražebních podmínek zákonných, aniž je potřebí ukládati vymáhajícímu věřiteli předložení podmínek bez nezákonných odchylek.
(Rozh. ze dne 23. května 1939, R I 41/39.)
Vymáhající věřitelka navrhla v bodě 8 dražebních podmínek, aby vydražitel nesl ze svého náklady dražby a řízení rozvrhového; mimo to měly dražební podmínky v tomto bodě ustanovení o náhradě nákladů z exekuční koupě a o poplatcích převodních. Prvý soud schválil dražební podmínky beze změny, rekursní soud z nich vypustil bod 8. Důvody: Náklady dražebního řízení až do příklepu vzniklé jsou náklady exekučními. Jdou dle zásady §§ 46 c. ř. s., 78 ex. ř. prozatím na vrub strany vymáhající, která má za podmínek § 74 ex. ř. nárok na jejich náhradu, a to z rozvrhované podstaty (§ 216 ex. ř.). O nákladech řízení rozvrhového platí zásady řízení nesporného, takže zásadně jdou na vrub toho kterého účastníka, jemuž vznikly; z rozvrhované podstaty lze je přikázati věřitelům knihovním, v jichž prospěch je zapsána jistota za vedlejší požadavky, pokud k jich úhradě dostačuje. Přesunovati tyto náklady na vydražitele není přípustné. V souzeném případě nebylo lze předem určití výši povinnosti vydražitele a teprve konec rozvrhového řízení by zjednal soudu možnost posouditi, zda vydražitel dražební podmínky splnil (viz výnos min. sprav. z 9. června 1902 č. 6062/2). Další ustanovení odst. 8 o náhradě nákladů z exekuční koupě a poplatku převodního jsou zbytečné, protože tyto otázky jsou upraveny předpisy poplatkového práva a dražební podmínky nemohou zasahovati do oblasti práva poplatkového a do výsostné pravomoci vyměřujících úřadů. Proto odst. 8 dražebních podmínek, jak byly navrženy, nelze schváliti. Pro stanovení roku k určení dražebních podmínek nebylo podkladu, neboť ten jest stanoviti jediné tehdy, učiněn-li návrh podle zákona přípustný, aby byly stanoveny dražební podmínky odchylné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Vývody dovolacího rekursu hypotekárního věřitele, že nelze dražební podmínky obsahující vedle ustanovení zákonem připuštěných také taková, která nejsou připuštěna, schváliti bez státní vypuštěním těchto posledních ustanovení, nejsou správné. Předložení dražebních podmínek vymáhajícím věřitelem nelze srovnávati s jeho strany s dobrovolnou nabídkou prodatele. Vždyť ono jest exekučním úkonem nařízeným vymáhajícímu věřiteli § 145 ex. ř. a potřebným také v zájmu ostatních oprávněných k provedení exekuce. Obsah dražebních podmínek nezáleží na vůli vymáhajícího věřitele, nýbrž je předepsán zákonem, který jenom dopouští, aby vymáhající věřitel navrhl jisté odchylky, které zákon neshledává pro výsledek prodeje závadnými. Nenavrhuje-li proto vymáhající věřitel právě takovéto připuštěné odchylky, nýbrž jiné, jest vždy dražbu provésti podle normativních dražebních podmínek, a bylo by bezúčelné zákonu se příčící dražební podmínky zamítati a ukládati vymáhajícímu věřiteli předložení podmínek bez těchto nezákonných odchylek, tedy normativních.
Citace:
č. 17310. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 331-332.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).