NPD documents search: Váž. civ., 21 (1939)

Čís. 9583

Předpis § 362, druhý odstavec, c. ř. s. má na mysli jen rozpor v posudku znalců, slyšených ve sporu. V tom, že soud ve sporu přečetl znalecký nález a posudek ze spisů o zbavení svéprávnosti, nelze spatřovati provádění znaleckého důkazu ve sporu, nýbrž jen důkaz listinný. Případný rozpor mezi obsahem tohoto důkazu a mezi posudkem znalce, slyšeného ve sporu, nespadal by pod ustanovení § 362, druhý odstavec c. ř. s.
(Rozh. ze dne 30. ledna 1930, Rv I 1870/29.)
Žalobě o splnění postupní smlouvy procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl, ježto byl žalovaný v čase uzavření postupní smlouvy chorým. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Vadnost řízení spatřuje dovolání v tom, že soud druhé stolice přihlédl pouze ke znaleckému posudku MUDr. D-a ze spisů L 2/29, nezmínil se však v důvodech rozsudku o posudcích MUDr.. T-a a soudního znalce MUDr. K-a slyšeného v řízení odvolacím, a vytýká dále, že tu jsou posudky tří lékařů, které si vzájemně odporují, a bylo prý proto na soudu druhé stolice, by se zachoval podle předpisu §§ 362 c. ř. s. Leč výtkami těmito není dolíčena taková vada řízení, která by byla s to, by zamezila úplné vysvětlení a důkladné posouzení rozepře. MUDr. T. nebyl v tomto sporu jako znalec slyšen a, nepřihlížel-li odvolací soud k posudkům v jeho lékařských vysvědčeních, nepochybil. MUDr. K. byl ovšem odvolacím soudem slyšen jako znalec a je v důvodech napadeného rozsudku mezera, a odvolací soud posudek tohoto znalce pomíjí mlčením, ale ani v tom nelze spatřovati vadu řízení podle čís. 2 § 503 c. ř. s., ježto odvolací soud provedl další důkaz o duševní chorobě žalovaného spisy L 2/29 jmenovitě přečtením znaleckého posudku MUDr. D-a, z něhož čerpal zjištění uvedená v napadeném rozsudku. Proti provedení tohoto důkazu strany nečinily výtky (§ 196 c. ř. s.). Že odvolací soud nepostupoval podle § 362 druhý odstavec c. ř. s., nemůže dovolatel jako vadnost řízení vytýkati již proto, že tu nejde o případ, který má na mysli tento předpis zákona. Neboť ustanovení § 362 druhý odstavec c. ř. s., že, vyslovili-li znalci rozličná mínění, může soud k návrhu nebo z úřadu naříditi, by byl podán nový posudek týmiž neb i novými znalci, má na mysli jen rozpor v posudku znalců, slyšených v civilním sporu. Zde však nebyl jednak MUDr. T. ve sporu vůbec slyšen jako znalec, a v tom, že odvolací soud na základě průvodního usnesení provedl důkaz spisy L 2/29, zejména přečtením znaleckého nálezu a posudku MUDr. D-a z těchto spisů, čemuž strany jak již uvedeno, nijak neodporovaly, nelze spatřovati provádění znaleckého důkazu v tomto sporu, nýbrž jen důkaz listinný. Případný rozpor mezi obsahem tohoto důkazu a mezi posudkem znalce, slyšeného v odvolacím řízení, i kdyby bylo lze mluviti o takovém rozporu, nespadal by proto pod ustanovení § 362, druhý odstavec, c. ř. s.. Způsob, jakým odvolací soud hodnotil výsledek těchto důkazů, nepodléhá však přezkumu soudu dovolacího a nelze odvolacímu řízení vytýkati ani vadnost proto, že výsledek toho neb onoho důkazu stačil odvolacímu soudu ke zjištění skutečností pro spor rozhodných.

Citace:

Čís. 9583. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 164-165.