NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Čís. 1056.

Strojvůdce jest za všech okolností povinen pozorovati všechna návěstí ve stanici a na trati.
(Rozh. ze dne 22. prosince 1922, Kr II 891/21). Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského soudu v Opavě že dne 24. října 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle §§ 335, 337 tr. zák.
Důvody:
Ústnímu jednání zrušovacímu bylo vyhraženo rozhodnutí o zmateční stížnosti, pokud se dovolává důvodu zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř. Stěžovatel snaží se v tomto směru dovoditi, že srážka vlaků čís. 77 a 72 na nádraží v S. a smrt Leopolda K—a, při ní nastavší, zavinili výhradně vrchní posunovač O. a topič S. tím, že zanedbali povinnosti, uložené jim v čl. 19 dopravních předpisů čís. XXIII a). Vrchní posunovač se nepostaral o vhodné rozestavení posunovačů a sám nebyl v čele vlaku, v blízkosti lokomotivy (nýbrž v zadu u 18. vagonu), aby mohl dáti vhodné znamení obžalovanému, který neznal poměrů na nádraží a zejména na vlaku čís. 77. Povinností topičovou bylo, dávali pozor na znamení, nalézající se na levé straně vlaku a dáti o nich zprávu obžalovanému. Obžalovaný sám byl povinen dávati pozor pouze na znamení na pravé straně vlaku, a, poněvadž s této strany žádného znamení na zákaz posunu neviděl, nemá viny na srážce ani úrazu. Jinak opakuje stěžovatel obhajobu z prvé stolice, že byl tenkráte 20 hodin ve službě a následkem toho vyčerpán, že neznal situaci nádraží v S., ježto posunoval s vlakem čís. 77 poprvé, nevěda, že přijede v touž dobu vlak čís. 72, že posunovací personál nebyl náležitě umístěn, že topič a vrchní posunovač nekonali své povinnosti dle předpisu, že nebylo povinností obžalovaného dbáti pořádacího návěští, nalézajícího se na levé straně lokomotivy, nýbrž výlučně povinností topičovou, který ho na dotaz ujistil, že je cesta (jízda) volná. Kdyby i byl býval měl povinnost pozorovati pořadači návěští, byl by je sotva uviděl, poněvadž je nevhodně umístěno á tak, že je lze viděti pouze na několik vteřin úzkým prostorem mezi strojem a uhlákem; mimo to bylo zašpiněno a opatřeno špatným světlem a proto je mohl snadno přehlédnouti. Poněvadž bylo přední povinností obžalovaného» dívati se po posunovačích, a tito byli nevhodně umístěni, stalo se, že přehlédl jejich návěstí a neviděl pořádací návěstí v okamžiku, kdy jedině je mohl viděti. To je smysl zodpovídání se obžalovaného u okresního soudu v K., jež prý rozsudek nesprávně vykládá v neprospěch obžalovaného. Stížnost není odůvodněna. Dle všeobecného ustanovení čl. 1 (3) návěštních předpisů jest povinen dbáti a (neprodleně bez výjimky) uposlechnouti všech navěstí slyšitelných i viditelných každý železniční zřízenec, není-li to na úkor bezpečnosti. Vlakovému mužstvu, především strojnímu, tedy strojvůdci a topiči jest pak výslovně předpisy uloženo za zvláštní povinnost, pozorovati daná návěští, nejen při posunování stroji, nýbrž i při jízdě na trati, vjezdu do stanice a výjezdu z ní (čl. 42 (1), (2), 45, 63 (5), (7) a j. služebních a dopravních předpisů čís. XXIII a). Dle posudku znaleckého svědka Theodora H—a, o tyto předpisy se opírajícího, bylo povinností jak obžalovaného strojvedoucího V—a tak i topiče S-—a, by oba pozorovali a v čas dbali pořádacího návěští, stojícího na zákaz posunu, osvětleného modrým světlem (bez ohledu na to, na které straně lokomotivy se nalézalo). Posunovači a zejména řidič posunování mají rovněž, jako topič, za úkol podporovati strojvůdce při posunu a upozorňovati ho na daná návěští (srov. čl. 25, 26, 30, 36 dopravních předpisů pro službu dozorců posunování, nádražních mistrů, průvodčích vlaků a strojvůdců č. XX), to však ho nezbavuje povinností, samostatně pozorovati daná návěští a překážky, ohrožující vlak. To jasně vyplývá i z ustanovení čl. 30 (2) doprav, předpisů čís. XXIII a) (úplně souhlasného znění), jehož se dovolává stěžovatel na svůj prospěch nesprávným označením jako 61. 19 předpisů čís. XXIII a): »aby mohl strojvedoucí nebo topič tato návěstí v čas a bez pochybnosti zpozorovati, mají se posunovači rozděliti . . . Topič je povinen ihned chlásiti strojvůdci návěští na jeho straně dané«. Nelze také z poslední věty dovozovati, jak činí stížnost, že strojvůdce je povinen dávati pozor pouze na návěští, nalézající se na pravé straně, když jeho povinnost dle shora citovaných předpisů je vytknuta pro všecky případy a bez omezení. Za tohoto stavu věci nemůže obžalovahého vyvinovati spoluzavinění vrchního posunovače a topiče, ani nesprávné umístění posunovacího personálu, poněvadž by bylo ke srážce a úrazu nedošlo, kdyby byl on sám konal povinnosti dle předpisů. Toho však neučinil, nýbrž dle zjištění prvního soudu přehlédl pořádací návěští, při čemž stál na jedné straně stroje, ačkoliv bylo dvakráte dobře viditelno, jsouc osvětleno modrým světlem, a obžalovaný, znaje situaci na pořadovém nádraží v S., při náležité pozornosti je přehlédnouti nemohl; stěžovatel však nepozoroval ani znamení, jež mu dal vrchní posunovač svítilnou a píšťalkou, ani neslyšel znamení píšťalou, jež mu dál strojvůdce vlaku čís. 72 v době, kdy byl vlak čís. 77 od něho ještě tak vzdálen, že mohl v čas zastaviti. Z těchto zjištění plyne, že obžalovaný nekonal službu pozorně a bedlivě dle platných předpisů. V tom spočívá jeho zavinění, jež bylo příčinné pro nastalý úraz. Obžalovaného neomlouvá, že v kritický okamžik, jeda kolem pořádacího návěstí, se ohlížel po posunovači, poněvadž v tomto okamžiku bylo hlavní jeho povinností, pozorovati pořádací návěstí. Zavinění jeho neodčiňuje okolnost, že pořádací návěstí nebylo zcela vhodně umístěno, poněvadž při náležité pozornosti mohl je přes to zpozorovati, ježto bylo jasné a náležitě osvětlené. Že stěžovatele nemůže omluviti neznalost situace a tělesná únava, vyplývá z toho, že obhajoba jeho v tomto směru byla vyvrácena výsledky provedeného řízení.

Citace:

č. 1056. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 596-598.