Čís. 14951.
Otázku, zda nastaly předpoklady legitimace per subsequens matrimonium, jež nastává ipso iure sňatkem rodičů dítěte, řeší jedině soud, nikoliv však ve sporu o uznání nemanželského otcovství.
Legitimace per subsequens matrimonium brání žalobě o uznání nemanželského otcovství, dokud nebyla zvláštním sporem prohlášena za neplatnou, třebas matriční úřad dodatečně k příkazu dohlédacího úřadu provedl změnu zápisu v matrice v tom smyslu, že dítě jest nemanželské.
Matriční zápis nemá význam právotvorný.
(Rozh. ze dne 13. února 1946, Rv I 1859/35.)
Nižší soudy vyhověly žalobě na uznání nemanželského otcovství, nejvyšší soud žalobu pro tentokráte zamítl.
Důvody:
Proti žalobě o zjištění nemanželského otcovství, jež byla podána dne 3. srpna 1934, bránil se žalovaný námitkou, že žalobkyně narozená z Antonie L. dne 3. listopadu 1924, byla sňatkem uzavřeným dne 23. února 1932 mezi Antonií L. a Janem S. legitimována, takže nejmenuje se již L., nýbrž S. a jako taková nemá zmocnění k vedení sporu. Z uvedeného přednesu plyne, že žalovaný nastoupil protidůkaz čerpaný z § 164 obč. zák., totiž že nemůže býti otcem, když je tu plný důkaz o otcovství jiného. O téže námitce nabízel žalovaný důkaz spisy okresního soudu v J. Podle spisů těch oznámil farní úřad českobratrské církve evangelické v S. dopisem ze dne 10. března 1932 okresnímu soudu v J., že Jan S. se dne 22. února 1932 na farním úřadě českobratrské církve evangelické přihlásil za otce žalobkyně s vědomím a souhlasem její matky a že se tak stalo v přítomnosti dvou svědků tam uvedených a faráře a že Jan S. byl téhož dne s Antonií L. oddán. Avšak zemský president v P. nařídil výnosem ze dne 11. června 1934 č. 6464/2, tedy ještě před podáním žaloby, o niž jde, uvedenému farnímu úřadu, aby vzhledem k tomu, že zapsané dítě jest považovati za dítě »nemanželské« Antonie roz. L., rozloučené S., jelikož se nenarodilo za trvání manželství zde zapsaných jeho rodičů, ani ve lhůtě, pro niž zákon stanoví domněnku manželského zplození (§ 138 obč. zák.) a zda co otec dítka zapsaný Jan S. není zploditelem dítka toho, byl v matrice vymazán sloupec »manželské« a obsah sloupce »otec«, a aby byl současně vyplněn sloupec »nemanželské«. Nižší soudy usoudily, že jediné rozhodující jest, že podle opravené matriky je nezletilá žalobkyně dítětem nemanželským, takže je oprávněna k žalobě na tvrzeného nemanželského otce, jehož otcovství též vyřkly. Právem vytýká dovolatel v tom směru nesprávné právní posouzení věci. Legitimace dodatečným sňatkem podle § 161 obč. zák. předpokládá pozdější sňatek rodičů dítěte mimo manželství zrozeného, tedy sňatek matky dítěte s mužemi, o němž podle § 163 obč. zák. platí domněnka, že dítě zplodil. Legitimace ta nastává pak mocí práva (ipso jure) sňatkem, jakmile podmínky občanského zákona (§ 161) jsou splněny, ne snad teprve zápisem v matrice narozených, jímž se legitimace pozdějším manželstvím nastalá toliko potvrzuje. Legitimace tato není závislou na vůli rodičů a nastává proti jejich vůli i proti vůli dítěte mimo manželství zrozeného. Opomenutí zápisu — který má toliko účinek deklaratorní, nikoli však právotvorný (konstituvní) — do matriky narozených nemůže účinek legitimace ani zmařiti ani oddáliti (srov. také Dr. Klang I. str. 898, Ehrenzweig III. str. 193, Mayerhofer-Pace, Handbuch II. díl str. 1173, Krasnopolski, Familienrecht str. 232 a násl. a rozh. čís. 14498 Sb. n. s.). Otázku, zda jsou tu zákonné předpoklady legitimace per subsequens matrimonium, nelze však v tomto sporu o uznání nemanželského otcovství řešiti, ježto jde o určení osobního stavu dítěte, tedy o otázku statusovou, jež může býti řešena jen způsobem zákonem předepsaným s osobami k tomu oprávněnými (srov. rozh. čís. 13968 a 8202 Sb. n. s.). Zdůrazniti nutno, že otázku tu může řešiti jedině soud na základě materielního práva, nehledě k nařízení, které vydal zemský úřad jako dohlédací úřad matriční v příčině matričního zápisu, jemuž v onom směru právotvorný význam nepřísluší. Původní zápis matriční byl sice nahrazen k nařízení zemského úřadu jiným zápisem, jenž vyzněl v nemanželský původ dítěte, tím však nebylo odstraněno prohlášení manželů před farářem, které jest obsaženo v jeho dopisu ze dne 23. února 1934 a z něhož podíle stavu věci jde najevo, že legitimace per subsequens matrimonium se stala. Poněvadž legitimace nastalým sňatkem vylučuje domněnku, že otcem žalobkyně jest někdo jiný než Josef S., který ji legitimoval, ale vylučuje ji jen po tak dlouho, pokud by zvláštním sporem nebyla legitimace tato prohlášena za neplatnou z důvodu prokázané nepravdivosti svrchu zmíněného prohlášení Jana S. u farního úřadu, a zmíněný spor, který jest předurčujícím pro tento spor, nebyl dosud ani zahájen, jest legitimace žalobkyně Janem S. dosud právně účinnou a vylučuje domněnku, že žalovaný jest otcem dítěte. Bylo proto z toho důvodu dovolání vyhověti a žalobu zamítnouti pro tentokráte.