Č. 7821.

Samospráva obecní: Při zjišťování rovnosti hlasů podle § 48, odst. 2. česk. obecního zřízení sluší počítati nejen členy, kteří hlasy odevzdali, nýbrž i členy, kteří, jsouce přítomni, hlasování se zdrželi.
(Nález ze dne 20. března 1929 č. 5 623.)
Prejudikatura: Boh. A. 4016/24, 6273/27.
Věc: Městská obec Č. K. proti zemskému správnímu výboru v Praze o platnost usnesení městské rady o propůjčení studentského domova spolku »Bund der Deutschen in Böhmen«.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Ve schůzi měst. rady v Č. K., konané dne 18. února 1926 za předsednictví starosty a v přítomnosti 10 členů rady, jednalo se o žádosti spolku »Bund der Deutschen in Böhmen« za propůjčení místností studentského domova v Č. K. k pořádání výročního sjezdu. Z 10 přítomných a k hlasování oprávněných členů rady hlasovalo pro vyhovění žádosti 5, zbývajících 5 pak se hlasování zdrželo. Na to prohlásil předsedající starosta, že považuje členy, kteří se zdržují hlasování, jako by hlasovali proti žádosti a přes protest člena Karla B., že on a jeho spolustoupenci Z. a Z. nehlasovali proti žádosti, nýbrž že se hlasování jen zdrželi, dirimoval pro propůjčení žádaných místností.
Když měst. zastupitelstvo i osk v Č. K. rekurs Karla B. proti platnosti tohoto usnesení zamítly, odvolal se jmenovaný dále k zsv, který nař. rozhodnutím výroky obou nižších stolic i samo usnesení měst. rady zrušil jako nezák. z toho důvodu, že podle ustanovení § 48 odst. 2 ob. zř. může starosta hlasovati, nehledě k volbám, jmenováním a propůjčováním míst, toliko tehdy, jsou-li hlasy stejně rozděleny, čehož ve sporném případě, kde odevzdalo 5 členů hlasy pro a 5 členů se hlasování zdrželo, nebylo.
Stížnost města Č. K. u nss-u podaná brojlí proti tomuto rozhodnutí toliko potud, pokud se v něm řeší otázka práva dirimace předsedajícího ve schůzích ob. zastupitelstva a měst. rady, a může se proto nss podle § 18 zák. o ss rovněž jen touto otázkou zabývati. Přezkoumávaje nař. rozhodnutí s tohoto hlediska, uvážil nss takto:
Ve sporném případě jde o usnášení měst. rady, pro které platí podle § 8 odst. 2 obec. nov. ze 7. února 1919 č. 76 Sb. obdobně nařízení daná pro obecní zastupitelstvo. Nařízení ta jsou obsažena v § 48 ob. zříz. ze 16. dubna 1864 č. 7 z. z., kde se v prvých dvou odstavcích, jež zde přicházejí v úvahu, stanoví toto: »Aby usnesení bylo platné, potřebí nadpoloviční většiny hlasů přítomných členů zastupitelstva, pokud se v zákoně tomto jinak neustanovuje. Předsedající hlasuje při volbách, při jmenování úředníků i zřízenců a při propůjčování míst; v jinakých případnostech má hlasovati jen tehdá, když jsou hlasové stejně rozděleni a v případnosti takové rozhoduje hlasem svým.«
Mezi žal. úřadem a stěžující si obcí je spor o to, sluší-li při zjišťování rovnosti hlasů, která jest podle cit. právě druhého odstavce § 48 ob. zříz. předpokladem dirimačního práva předsedajícího, počítati i ty členy zastupitelstva, kteří, jsouce přítomni hlasování, se ho zdrží, či nikoliv. Žal. úřad zodpověděl otázku tu záporně. Stížnost spatřuje v tom nezákonnost.
Při výkladu sporného místa obecního zřízení třeba především míti na zřeteli, že ustanovení 2. odst. § 48 jest pokračováním odstavce 1. téhož § a dále, že § 48 ve svém celku, jak je zřejmo z jeho nadpisu, jedná o tom, jak se činí usnesení ob. zastupitelstva. Ze vzájemného poměru obou dotčených odstavců § 48 se podává, že dlužno obě tato ustanovení vykládati v souvislosti, nikoli každé o sobě zvlášť.
Pokud se týká odstavce prvního, vyslovil nss již opětovně (srov. na př. Boh. A 4016/24 a 6273/27), že při zjišťování nadpoloviční většiny hlasů, potřebné k platnosti usnesení obecního zastupitelstva, nerozhoduje počet členů zastupitelstva skutečně hlasujících, nýbrž počet členů přítomných a k hlasování oprávněných a že, zdrží-li se někteří členové hlasování, nelze je proto pokládati za nepřítomné, takže přicházejí pro výpočet nadpoloviční většiny v úvahu stejně jako členové, kteří nehlasovali.
Praví-li pak druhý odstavec § 48, že předsedající má hlasovati jen tehdá, když jsou hlasy stejně rozděleny, není možno rovnost hlasů, která je zde předpokladem dirimačního práva předsedy, chápati ve zcela jiném smyslu, než v jakém rozumí se nadpoloviční většina v odst. 1. téhož §. Sluší naopak i zde bráti v počet všecky členy přítomné, tudíž i ony, kteří se hlasování zdrželi.
K výkladu, jaký dává tomuto předpisu žal. úřad, jako by totiž zákon slovy: ... když jsou hlasové stejně rozděleni ....« měl zřejmě na mysli tu situaci, že jak pro návrh, tak i proti polovice přítomných členů kromě předsedy hlasy své skutečně odevzdala, svádí sice jeho slovné znění, avšak výklad takový by nebyl v souhlasu se základní tendencí zákona, jež se nese nepochybně k tomu, aby k usnesení obecního zastupitelstva dojíti mohlo a aby k němu došlo. Tato základní tendence zákona je patrna zvláště z ustanovení § 14 ob. zř., které hledí schopnost zastupitelstva k usnášení zajistiti nejen opětovným svoláním schůzí pro nedostatečnou presenci k usnášení nezpůsobilých, nýbrž dokonce i pokutováním členů, kteří by svého nedostavení se do schůze dostatečně neomluvili. Neméně svědčí proti názoru žal. úřadu okolnost, že by v důsledku tohoto názoru bylo menšině přítomných členů a někdy i jedinému členu dáno na libovůli usnesení zastupitelstva zmařiti a posléze mluví proti němu také úvaha, že takovýto právní stav příčil by se zásadě majority, na které veškeré zřízení kolegiální, zejména též zřízení obecního zastupitelstva spočívá.
Jestliže tedy v daném případě z 10 přítomných členů měst. rady hlasovalo pro návrh 5 členů a zbývajících 5 se hlasování zdrželo, nastal případ odstavce druhého § 48 ob. zříz. a byl tudíž starosta oprávněn svým hlasem dirimovati.
Z předeslané úvahy plyne, že právní názor, ze kterého vycházel žal. úřad, že totiž dirimačmí právo předsedajícího ve schůzích obecního zastupitelstva a rady nastupuje toliko tehdá, jestliže polovice členů proti návrhu skutečně hlasuje, není ve shodě se zákonem, pročež slušelo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7821. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 475-477.