NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 14327.

Nepoctivý držitel vkladní knížky dané věřiteli do zástavy jest zavázán k náhradě interesse vlastníku této knížky. Poctivý držitel stává se držitelem nepoctivým, jakmile mu byla doručena žaloba na vydání věci, již drží.
(Rozh. ze dne 25. dubna 1935, Rv I 731/33.)
Syn žalobcův dal žalovanému jako záruku za zbytek kupní ceny za koupené auto vkladní knížku žalobcovu. Žalovaný dal tuto vkladní knížku do zástavy na svůj dluh firmě Emanuel K. Žalobou domáhá se žalobce na žalovaném vydání vkladní knížky, případně interesse (náhrady škody). Nižší soudy zamítly žalobu, pokud jí žádáno vydání vkladní knížky proto, že žalovaný ji v držbě nemá, naproti tomu odsoudily žalovaného k zaplacení interesse.
Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky a uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Původní žalobní žádost na odsouzení žalovaného k vydání vkladní knížky doplnil žalobce, když žalovaný ve sporu udal, že knížku již nemá v držbě, eventuálním žalobním petitem na odsouzení žalovaného k náhradě interesse pro případ, že by žalobní žádost na vydání knížky byla zamítnuta. Nejde o alternativní zmocnění ve smyslu § 410 c. ř. s. a nevadí proto zamítnutí žaloby ohledně nároku na vydání vkladní knížky případnému odsouzení žalovaného k náhradě interesse. Žalovaný není povinen k náhradě škody již proto, že se alespoň ode dne doručení žaloby stal nepoctivým držitelem vkladní knížky. To ještě k odsouzení žalovaného k náhradě interesse nestačilo, neboť předpokladem toho by bylo nějaké zavinění žalovaného, ze kterého vznikla žalobci uplatňovaná škoda. Bylo zjištěno, že žalovaný dostal předmětnou vkladní knížku od syna žalobcova jako záruku za zbytek kupní ceny za koupené auto; nebylo však zjištěno, že žalovaný věděl nebo z okolností musel se domnívati, že vkladní knížka nepatří synovi žalobcovu, nýbrž žalobci samotnému, takže platí domněnka pro poctivost držby žalovaného (§ 328 obč. zák.). Jako poctivý držitel byl však žalovaný oprávněn disponovali s knížkou podle libosti, tudíž také dáti ji do zástavy, nezodpovídaje za to nikomu (§ 329 obč. zák.). Žalovaný stal se však nepoctivým držitelem knížky aspoň doručením žaloby (§ 338 obč. zák.) a od tohoto okamžiku musel ze zdržeti jakékoliv disposice nad knížkou; nezachoval-li se podle toho, ručí vlastníku za veškerou škodu vzniklou jeho neoprávněnou disposicí s knížkou (§ 335 obč. zák.). Bylo by proto zavinění žalovaného zavazující ho k náhradě interesse pouze v případě, dal-li vkladní knížku firmě Emanuel K. do zástavy neoprávněně, t. j. v době, kdy již poctivým držitelem knížky nebyl. Odvolací soud nezabýval se tím, kdy žalovaný knížku dal do zástavy, zda se tak stalo v době, kdy již poctivým držitelem nebyl, obzvláště zda po doručení této žaloby žalovanému, takže zůstalo řízení a tím i řízení před prvým soudem vadným.

Citace:

Čís. 14327. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 360-361.