Čís. 2994.


Bič není zbraní v technickém slova smyslu a nemusí jí býtí za všech okolností; by byl naplněn skutkový znak »odporu se zbraní« ve smyslu § 82 tr. zák., musí býti zjištěno, že bič byl v konkrétním případě předmětem, způsobilým sesíliti útok proti vrchnostenské osobě a ohroziti její tělesnou bezpečnost, a že mu byla vůlí útočníka v konkrétním případě, tudíž způsobem jeho použití jako prostředku k útoku nebo k obraně, propůjčena vlastnost zbraně v naznačeném smyslu.
(Rozh. ze dne 2. prosince 1927, Zm II 264/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 29. dubna 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. zák., zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině, jakož i ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisejících a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji opětně projednal a rozsoudil, mimo jiné z těchto
důvodů:
Při novém hlavním přelíčení bude na soudu prvé stolice, by se po případě náležitě zabýval též otázkou, zda se odpor stal se zbraní. Neníť bič zbraní v technickém smyslu a nemusí jí býti za všech okolností. Aby byl naplněn skutkový znak »odporu se zbraní« ve smyslu § 82 tr. zák., muselo by býti zjištěno, že bič byl v konkrétním případě předmětem, způsobilým sesíliti útok proti vrchnostenské osobě a ohroziti její tělesnou bezpečnost, a že mu byla vůlí útočníka v konkretním případě, tudíž způsobem jeho použití jako prostředku k útoku neb k obraně propůjčena vlastnost zbraně v naznačeném smyslu. Takového zjištění je tím více třeba, když, jak alespoň z rozsudečných důvodů vysvítá, četnický strážmistr nestál vpředu u koní, do nichž obžalovaný šlehl bičem, nýbrž těsně u vozu za kolem, při čemž držel levou rukou vůz. Nelze proto vyloučiti možnost, že obžalovaný při odporu měl sice v ruce předmět, bič, jenž může býti zbraní, že však tento nástroj podle zvláštních okolností případu nesloužil k sesílení útoku proti úřední osobě, nýbrž pouze k popohnání koní, tak jako na příklad opratě.
Citace:
č. 2917. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 705-708.