NPD documents search: Váž. tr., 17 (1935)

Čís. 661.

Pro pojem úředníka ve smyslu § 101, odstavec druhý a § 104 tr. zák. jest lhostejno, zda služební poměr úředníkův byl upraven smlouvou a byl provisorním, jen když se zakládal na veřejném příkazu a šlo o práce podnikané veřejnoprávním subjektem v zájmu veřejném.
(Rozh. ze dne 28. prosince 1921, Kr I 540/21)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Chrudimi ze dne 7. dubna 1921, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem braní darů ve věcech úředních dle § 104 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaných uplatňuje číselně důvody zmatečnosti čís. 9 a), 10, věcně jen 9 a) § 281 tr. ř., dovozujíc, že není v tomto případě základního předpokladu skutkové podstaty zločinu dle § 104 tr. zák., která prý vyžaduje, aby jednající osoba byla »úředníkem« v užším slova smyslu, t. j. úředníkem definitivním; obžalovaný V. byl však pouhým kancelářským pomocníkem a B. provisorním civilním strážníkem, oba tudíž jen provisorní státní zaměstnanci, kteří se nestali a nemohli stati definitivními úředníky. Stížnost není odůvodněna. Správné jest, že subjektem zločinu dle § 104 tr. zák. může býti jen úředník, t. j. osoba úřední, kteráž, vykonávajíc svůj úřad, poruší své úřední povinnosti způsobem, v tomto § blíže naznačeným. Avšak úředníkem rozumí zde zákon dle definice, obsažené ve druhém odstavci § 101 tr. zák. každého, kdo mocí veřejného příkazu, přímo nebo nepřímo daného, jest povinen opatřovati práce vlády, ať jest pod přísahou čili nic. Za »vládní práce« sluší pak považovati všecky obory činnosti, jež se podnikají subjekty veřejnoprávními v zájmu veřejném. Patří sem tedy zřízenci jak státní tak samosprávní, nechť náležejí do kategorie úředníků, podúředníků či zřízenců a nechť jde o služební poměr trvalý či dočasný, definitivní či provisorní. Nestačil by ovšem poměr založený na titulu soukromého práva, na př. smlouvě pachtovní (a contr. veřejného příkazu). V tomto případě jest zjištěno, že oba obžalovaní byli dozorčími orgány úřadovny pro potírání lichvy potravinami v Čechách, tedy zřízenci státního úřadu, a to Antonín V. jako smluvní kancelářský pomocník policejní, Josef B. jako provisorní civilní policejní strážník. Oba byli ustanoveni ve službě písemným dekretem, opatřeni úřední legitimací a vzati do přísahy. Jako dozorčí orgánové měli povinnosti dohlížeti na zachovávání zásobovacích předpisů, stihati lichvu, vyšetřovati zvláštní případy, jichž zjištěním byli pověřeni, majíce při tom právo vstoupiti do obchodních a provozovacích místností, zásobáren a nahlížeti do obchodních záznamů (§ 17 nař. vlád. ze dne 3. září 1920, čís. 516 sb. z. а n.). O výsledcích své činnosti byli povinni po dávati zprávu buď úřadovně v Praze nebo příslušné politické správě. Jako zřízenci státního úřadu, vybavení tak obsáhlou pravomocí, vykonávali oba obžalovaní beze vší pochybnosti svůj úřad ve veřejném zájmu, čili vykonávali z veřejného příkazu práce vlády, byli úředníky ve smyslu §§ 101, odstavec druhý a 104 tr. zák. Při tom jest úplně lhostejno, že služební poměr obžalovaných byl upraven smlouvou a že byl provisorní, rozhodné jest, že se zakládal na veřejném příkazu a že šlo o práce podnikané veřejnoprávním subjektem (státním úřadem) v zájmu veřejném.

Citace:

č. 661. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 518-519.