Authors:
= Váž. tr., 4 (1922)
PDF

Čís. 918.


Jde o pokus podvodu, měl-li pachatel na cestách padělané cestovní povolení, třebas ho nebyl použil.
(Rozh. ze dne 7. září 1922, Kr I 1006/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 27. července 1922, pokud jím byla obžalovaná uznána vinnou zločinem pokusu podvodu dle §§ 8, 197 a 199 lit. d) tr. zák. Důvody:
Zmateční stížnost odporuje rozsudku prvé stolice jen potud, pokud obžalovaná byla uznána vinnou zločinem nedokonaného podvodu dle §§ 8, 197, 199 d) tr. zák., a dovozuje z důvodu zmatečnosti čís. 9 (správně čís. 9 lit. a) § 281 tr. ř., že skutková podstata zločinu podvodu jest splněna teprve tehdy, bylo-li sfalšované listiny skutečně použito k oklamání, kdežto v této trestní věci nevyšlo na jevo, že se obžalovaná pokusila o to, by někoho uvedla sfalšovanou listinou v omyl. Stížnost dokazuje takto patrně, že v činnosti stěžovatelčině jde o beztrestné jednání přípravné. Než nelze jí přisvědčiti. Ustanovení § 8 tr. zák. předpokládá slovy: že zlomyslník předsevzal čin vedoucí ku skutečnému vykonání zločinu — toliko, že pachatel začal již s postupnou svou činností, směřující k určitému účinku protizákonnému. Nezáleží proto ani na tom, zdali započatá činnost pachatelova přiblížila se více nebo méně k zamýšlenému účinku bezprávnému, ani na tom, zdali jí bylo uskutečněno více nebo méně podmínek výsledku zákonem zapovězeného. Nelze zejména požadovati, aby pachatel předsevzal již takový čin, z něhož bezprostředně nastává účinek, k němuž úmysl pachatelův směřuje. Již tehdy je tu zevní zlý čin ve smyslu § 11 tr. zák. vedoucí ke skutečnému vykonání, projevuje-li se v tom, co zevně se děje, rozhodná vůle pachatelova, uskutečniti zamýšlené trestné konání. Po této stránce pak zjišťuje rozsudek prvé stolice, že stěžovatelka překročila hranice vícekráte již dříve, než uplynula doba, na kterou znělo dle padělání stěžovatelkou předsevzatého osvědčení pro malý (denní) styk pohraniční a že stěžovatelka na těchto cestách měla je u sebe, aby ho použila jako průkazu. Tím, že stěžovatelka měla tuto padělanou listinu u sebe na cestách, na kterých pravděpodobně mohla pro ni nastati nutnost prokázati úřední povolení, jež listinou tou bylo (klamně) osvědčeno, projevil se zevně způsobem nepochybným bezprávný úmysl stěžovatelky uvésti po případě předložením padělané listiny dozorčí orgány v omyl ohledně jejího oprávnění ku překročení hranice a poškoditi tím stát na právu, upraviti překročování hranic dle zájmů veřejných a zameziti, aby hranice nebyla překročena, osobou, která neměla k tomu úředního povolení. Ježto pak k tomuto výsledku dle zjištění nalézacího soudu nedošlo jen náhodou, že stěžovatelka pohraničními orgány kontrolována nebyla, tedy z příčin jsoucích mimo její vůli, nelze stanovisko nalézacího soudu, podřaďujícího činnost stěžovatelky pod pojem zločinu nedokonaného podvodu, shledati právně pochybeným.
Citace:
č. 918. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 395-396.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).