NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 5169.

V úmyslu opatřiti si majetkový prospěch jedná nejen ten, kdo zamýšlí opatřiti si majetkový zisk v užším slova smyslu, nýbrž i ten, kdo se domáhá jakéhokoliv jiného plnění, jež má určitou majetkovou hodnotu, třebas i bez úmyslu dosíci při tom majetkového zisku (na př. zaplaceni oprávněné pohledávky, odebrání dodaného zboží a pod.).
(Rozh. ze dne 20. prosince 1934, Zm III 270/34.)
Obžalovaný J. K., byv propuštěn z práce v podniku, napsal a poštou odeslal dílovedoucímu v onom podniku J. B-ovi anonymní dopis, v němž mu hrozil zavražděním, nebude-li do 14 dní znovu přijat do práce. Cíle svého nedosáhl, neboť J. B. odevzdal dopis četnictvu. Soud prvé stolice uznal za to obžalovaného vinným nedokonaným zločinem vyděračství podle §§ 65, 350, 353 čís. 1 tr. zák. Odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvé stolice pro zmatečnost podle § 385 čís. 1 b) tr. ř. a kvalifikoval zjištěný čin obžalovaného jako přestupek útisku podle §§ 1, 2 zák. čís. 309/21 sb. z. a n.
Nejvyšší soud vyhověl zmateční stížnosti veřejného žalobce, napadající tuto kvalifikaci jako mylnou, a kvalifikoval trestný čin obžalovaného jako soud prvé stolice.
Z důvodů:
Odvolací soud napadeným rozsudkem zrušil z důvodů věcné zmatečnosti podle bodu 1 b) § 385 tr. ř. rozsudek soudu první stolice, jímž byl obžalovaný uznán vinným pokusem zločinu vydírání podle §§ 65, 350, 353 čís. 1 tr. zák., a čin, jímž byl obžalovaný uznán vinným, kvalifikoval jako přestupek útisku podle §§ 1 a 2 zákona čís. 309/1921 sb, z. a n. i s odůvodněním, že čin nenaplňuje skutkovou podstatu zločinu vydírání, poněvadž obžalovaný podle zjištěného skutkového stavu nejednal v úmyslu, aby sobě neb někomu jinému opatřil majetkový prospěch, jímž jest podle náhledu odvolacího soudu vždy jen nějaký zisk, rozmnožení majetku na újmu druhého, tedy vždy zisk nebo plnění, za které se nedává náležitá úplná protihodnota; obžalovaný že podle zjištěného skutkového stavu vyhrožoval proto, aby byl přijat do práce; přijetí do práce pak že není žádným majetkovým prospěchem, pokud se za mzdu, která má býti vyplácena, poskytuje úplná protihodnota ve výkonu práce. O majetkový prospěch podle náhledu odvolacího soudu mohlo by jíti jen tehdy, kdyby práce byla taková, že se jí neposkytuje úplná protihodnota za obdrženou mzdu; v tom směru však že nebylo dokázáno, že by se byl obžalovaný snažil, aby byl přijat do takové práce, která by neposkytovala úplnou protihodnotu za mzdu, naopak, že vrchní soud ustaluje v tom směru, že obžalovaný při přijetí do práce, které chtěl vyhrůžkou vynutiti, měl v úmyslu nabídnouti za očekávanou mzdu úplnou protihodnotu ve výkonu práce. S tímto náhledem odvolacího soudu nelze souhlasili. Odvolací soud zaměňuje pojem »majetkový prospěch« s pojmem »majetkový zisk«, který však je mnohem užší. V úmyslu opatřiti si majetkový prospěch podle správného výkladu zákona a stálé judikatury nejvyššího soudu jedná, nejen kdo zamýšlí si opatřiti majetkový zisk v užším slova smyslu, nýbrž i kdo se domáhá jakéhokoliv jiného plnění, které má určitou majetkovou hodnotu, třebas i bez úmyslu dosíci při tom majetkového zisku, na př. zaplacení oprávněné pohledávky, odebrání dodaného zboží a pod. Pro obžalovaného, který podle zjištěného skutkového stavu byl bez zaměstnání, znamenalo nesporně majetkový prospěch, když by dosáhl opět zaměstnání a tak za konanou svou práci dosáhl mzdy, kterou by mohl krýti své životní potřeby, k jichž opatření se mu jinak v nezaměstnanosti nedostávalo potřebných prostředků. Mýlil se tedy odvolací soud, když z důvodů v rozsudku uvedených při zjištěných ostatních náležitostech skutkové podstaty zločinu vydírání podle § 65, 350, 353 č. 1 tr. zák. ve zjištěném činu obžalovaného neshledal skutkovou podstatu tohoto trestného činu. Nejvyšší soud proto vyhověl zmateční stížnosti podané z důvodu zmatečnosti podle bodu 1 b) § 385 tr. ř. a rozhodl, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku.

Citace:

Čís. 5169. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 514-515.