NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Č. 7590.

Váleční poškozenci:* Pro otázku, zda lze při rozhodování o důchodu válečného poškozence použiti ustanovení § 2 odst. 3 zák. č. 39/22 Sb. o započtení dílu příjmu rodičů do příjmu vál. poškozence, je nerozhodným, zda v konkrétním případě je dána povinnost rodičů přispívati dle obč. zák. k výživě vál. poškozence.
(Nález ze dne 28. listopadu 1928 č. 31789.)
Věc: František B. v D. (adv. Dr. Ferd. Pfeifer z Liberce) proti ministerstvu sociální péče o důchod invalidní.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Výměrem z 12. října 1926 oduznal zem. úřad pro péči o vál. poškozence v Čechách Františku B., trafikantu v D., který požíval jako 80%ní vál. poškozenec důchodu invalidního, důchod tento od 1. února 1922, poněvadž bylo konaným šetřením zjištěno, že je svoboden, žije ve společné domácnosti svého otce, to jest v rodině 4členné.
Nař. rozhodnutím zamítlo min. soc. péče stížnost strany do hořejšího výměru zem. úřadu a potvrdilo výměr tento z těchto důvodů: »Úředně bylo zjištěno, že příjem st-lova otce Františka B. st. z činnosti hospodářsky samostatné činil v letech 1921 Kč 50 553, 1922 Kč 41 881, 1923 Kč 40 784, 1924 Kč 40 590 a 1925 Kč 40 590, z kteréhožto příjmu vzhledem k tomu, že rodina jmenovaného otce sestává ze 4 členů, čítá se dle § 2 odst. 3 zák. č. 142/20 ve znění zák. č. 39/22 *4 jako příjem st-lův, tedy v roce 1921 Kč 12 638,25, v roce 1922 Kč 10 470,25, v roce 1923 Kč 10196— a v letech 1924 a 1925 po Kč 10 147,50. Při tom je nerozhodné, bydlí-li st-1 s otcem ve společné domácnosti čili nic. Mimo to činil příjem st-le z trafiky v roce 1921 Kč 477,50, v roce 1922 Kč 1466,40, v roce 1923 Kč 1163,75, v roce 1924 Kč 1545,80 a v roce 1925 Kč 1922—. — Hranice příjmu vzhledem na 1 osobu dle § 3 cit. zák. zvýšená činí Kč 6600—, pokud se týče 5500—. Ježto uvedený příjem ve všech letech je větší než součet příjmové hranice Kč 6600— resp. 5500— a důchodu, který by st-li jako 80%nímu invalidovi jinak dle zák. příslušel, to jest ročních 1920 Kč, 50% drah. přirážka 960 Kč a 10% příplatek na dítko 192 Kč, tedy celkem 9672 Kč resp. 8572 Kč, nemá st-1 dle § 2 cit. zák. od 1. února 1922 nároku na důchod. Výrok o vrácení neprávem vybraného důchodu jest jen přirozeným následkem jeho neoprávněného pobírání a jest zákonem odůvodněn.«
Přezkoumávaje nař. rozhodnutí v rámci stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost spatřuje nezákonnost nař. rozhodnutí v tom, že není splněna podmínka v § 2, odst. 3 stanovená, že totiž otec st-lův jest dle zák. povinen přispívati k jeho výživě. Není prý proto splněna, že výnos trafiky stačí k živobytí st-lovu. — Námitka tato spočívá na mylném výkladu 3. odstavce cit. §.
Všecky zákony o péči o vál. poškozence zakládají se na myšlence, aby byli odškodněni jen oni vál. poškozenci, jejichž příjmy z jejich jmění, resp. zaměstnání nebo povolání nedosahují určité minimální hranice. Je-li hranice tato dosažena, nepřísluší vál. poškozenci nárok na důchod. Zákon č. 39/22 šel ještě dále, ustanoviv, že sluší vžiti v úvahu nejenom příjmy vál. poškozenců samých, nýbrž i příjmy jejich rodičů a oněch předků, kteří dle zák. jsou povinni přispívati k výživě vál. poškozence, a to způsobem uvedeným v předpise 3. odstavce § 2.
Válečný poškozenec, jehož vlastní příjmy sice nedosahují minima, jehož rodiče nebo další předci v § 143 o. z. o. uvedení však mají tak veliké příjmy, že při vypočtení těchto příjmů dle počtu hlav členů rodiny by připadlo na vál. poškozence minimum, nemá nároku na důchod. — Při tom nezáleží vůbec na tom, zda rodiče by dle obč. zák. byli povinni starati se o výživu vál. poškozence, pokud se týče zda dotyčná povinnost by proto nenastala, že vál. poškozenec svými vlastními příjmy může krýti svoji skrovnou výživu.
Slova zákona »kteří dle zák. jsou povinni přispívati k výživě vál. poškozence«, nemají významu, jaký jim přikládá stížnost: »pakli jsou dle zák. povinni atd.«, nýbrž vztahují se pouze na slovo předků a zna- menají, že předpis odstavce 3. pojímá jen předky vytčené v § 143 o. z. o.
Není proto námitka tato odůvodněna.

Citace:

č. 7590. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 383-385.