NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 11467.

Nároky podle §§ 1162 a) a 1162 b) obč. zák. jest uplatniti ať žalobou o plnění, nebo, pokud nejsou splatné, žalobou o určení do šesti měsíců od zrušení služebního poměru (§ 1162 d) obč. zák.), jinak uhasnou.
(Rozh. ze dne 8. března 1932, Rv I 1834/31.)
Žalobou, zadanou na soudě dne 2. srpna 1929, domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení mzdy od 22. prosince 1928 do 31. srpna 1929, tvrdíc, že ji žalovaný dne 22. prosince 1929 bezdůvodně propustil, ač bylo ujednáno, že ji bude míti ve službě až do smrti. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Odvolací soud, zamítnuv nárok na zaplacení mzdy od 22. prosince 1928 do 31. srpna 1929, nepochybil (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Podle ustanovení § 1162 d) obč. zák. musí nároky z předčasného zrušení služebního poměru, uvedené v §§ 1162 a) a 1162 b) obč. zák., býti vzneseny na soud do šesti měsíců ode dne, kdy je bylo lze uplatňovati, jinak zaniknou. Podle tohoto ustanovení není pochybnosti, že zanikl nárok žalobkyně na mzdu od 22. prosince 1928 do 22. března 1929, neboť na tuto mzdu, pokud se týče na její zaplacení měla žalobkyně podle § 1162 b) obč. zák., předpokládajíc správnost jejího údaje, že byla proti ujednání bezdůvodně propuštěna, nárok ihned po svém propuštění, žalobkyně však podala žalobu teprve po šesti měsících až dne 2. srpna 1929. Otázkou jest, zda žalobkyně je prekludována i s ostatní požadovanou mzdou, to jest za dobu od 22. března do 31. srpna 1929, od jejíž splatnosti do podání žaloby ještě šest měsíců neuplynulo. Doslov zákona (§ 1162 d) obč. zák.), shora uvedený, mohl by vzbuzovati pochybnost, zda i žaloba co se týče mzdy za dobu od 22. března 1929, je promeškána, kdyžtě od její splatnosti do podání žaloby šest měsíců neuplynulo. Leč hledíc ke smyslu a k účelu uvedeného místa zákona, jest pochybnost tu vyloučiti. Účelem ustanovení § 1162 d) obč. zák. jest, by při předčasném zrušení služebního poměru byla otázka neodůvodněnosti, pokud se týče předčasnosti zrušení námezdního poměru, jakož i otázka nároků a závazků z toho vzešlých, po případě vzcházejících co nejdříve rozhodnuta. Důvodem k tomu jest jen nesnadnost pozdějšího dokazování o předčasnosti, pokud se týče bezdůvodnosti propuštění, ale zejména mnohdy velmi naléhavý zájem stran, by mezi nimi bylo brzy zjednáno jasno. S tím by ovšem nebylo lze srovnati, kdyby po případě teprve po letech mohly býti uplatňovány nároky ze služební smlouvy již dávno zrušené. Ustanovení § 1162 d) obč. zák. jest tedy vykládati tak, že nároky podle §§ 1162 a) a 1162 b) obč. zák. jest uplatniti ať žalobou o plnění nebo, pokud nejsou splatné, žalobou o určení do šesti měsíců od zrušení služebního poměru, jinak že nároky ty zaniknou (srov. sb. n. s. 5003). Jest tedy žalobkyně i s nárokem na mzdu od 22. března do 31. srpna 1929 prekludována a byla její žalobní žádost v celém rozsahu právem zamítnuta.

Citace:

č. 11467. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 278-279.