NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6763.

Školství: * Předpis § 40 říš. zák. o školách národních z r. 1869 o opětném skládání zkoušky učitelské způsobilosti se nevztahuje na učitelky ženských ručních prací.
(Nález ze dne 1. října 1927 č. 19614.)
Věc: Anna K. v Š. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (za zúč. mor. zv adv. Dr. Vil. Freisler z Brna) stran definitivního ustanovení a započtení služební doby.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodn. zamítl žal. úřad odvolání st-lky z výnosu zšr-y v Brně z 24. listop. 1923, pokud jím byla st-lce odepřena definitiva bez určení místa, jako neodůvodněné, jelikož st-lka nemá na ni právního. nároku, poněvadž její původní zkouška způsobilosti ztratila dle §u 40 zák. ze 14. května 1869 č. 62 ř. z. platnost a novou zkoušku nevykonala, ani též se nepostarala o příslušnou dispensi od této zkoušky a nesplnila tedy základní podmínku pro získání žádané definitivy.
Nss shledal stížnost důvodnou.
Podle § 38 říš. zák. škol. ten, kdo má býti definitivně ustanoven za podučitele nebo za lučitele na školách obecných nebo měšťanských, má se vykázati vysvědčením způsobilosti učitelské, jehož lze nabýti zkouškou učitelské způsobilosti, která se koná před komisí podle ustanovení předposledního odstavce cit. paragrafu složenou. Jediné tuto zkoušku má na mysli § 40 říš. zák. škol. podle něhož kandidáti učitelství, kteří — vykonavše zkoušku způsobilosti učitelské — nekonali po 3 léta služby na některé škole, která má právo veřejnosti, jsou povinni, prve než budou na nějaké veř. škole ustanovení, podniknouti zkoušku znova. Ze souvislosti obou těchto ustanovení jest zřejmo, že ustanovení o opětování zkoušky učitelské způsobilosti lze — jak jde již ze slovného znění §u 40 říš. zák. škol. — vztahovati jedině na učitele literní, nikoli však na učitelky ženských ručních prací. Na tomto právním názoru je založeno také nař. býv. min. vyučování z 8. dubna 1880 č. 4210, uveřejněné pod č. 10 ve Věstníku z r. 1880, podle něhož ustanovení §u 40 říš. zák. škol. se nevztahuje na učitelky žen. ručních prací a na pěstounky.
Odepřel-li žal. úřad st-lce definitivu bez určení místa jedině z toho důvodu, že její původní zkouška způsobilosti pozbyla platnosti podle §u 40 říš. zák. škol., jest tento výrok žal. úřadu v rozporu se zákonem a sluší proto nař. rozhodnutí v tomto bodě zrušiti podle § 7 zák. o ss. Poněvadž žalovaný úřad opřel svoje rozhodnutí jedině o důvod právě uvedený, nemohl nss podrobiti svému zkoumání vývody zástupce zúčastněné strany, který při veř. ústním líčení se snažil obhájiti stanovisko žal. úřadu, uváděje, že st-lka nemá nároku na definitivu proto, že působila ve školské službě jen od 1. října 1920 do konce školního roku 1920/21, tudíž ani ne celý rok.

Citace:

č. 6763. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 263-264.