Čís. 1742.

Zákon o zajištění půdy drobným pachtýřům ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.
Vliv pachtýřova požadovacího nároku na předkupní právo, váznoucí na požadovaném pozemku.
(Rozh. ze dne 28. června 1922, R I 727/22.)
Soud prvé stolice přiznal pachtýřům požadovací nárok k pozemku, zapsanému v zemských deskách, jenž byl stižen právem předkupním. Rekursní soud k rekursu oprávněných z práva předkupního usnesení potvrdil. Důvody: Drobným pachtýřům přísluší nárok na přikázání pachtovaných pozemků do vlastnictví, jsou-li zde předpoklady dle § 1 zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. Že těchto předpokladů zde není, stěžovatelé netvrdí, odůvodňujíce rekurs pouze tím, že pro ně vázne na pozemkovém majetku, zapsaném ve vložce čís. 979 desk zemských právo předkupní a že toto jejich předkupní právo přikázáním pozemků jednotlivým drobným pachtýřům do vlastnictví je poškozeno. V zákoně ze 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. nikde se však neustanovuje, že předkupní právo přikázání pozemku do vlastnictví drobných pachtýřů překáží pokud se týče, že nárok drobných pachtýřů dle § 1 cit. zákona ruší se právem předkupním. — Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Pravda sice, že § 19 požad. zák. počítá se všemi právy knihovními, na požadovaném pozemku váznoucími a nařizuje vyrozumění oprávněných doručením usnesení, jímž o požadovacím nároku a přejímací ceně rozhodnuto bylo, a že k těmto knihovním právům patří také vtělené právo předkupní, avšak jiná jest otázka, jaké účinky takové právo předkupní míti muže na rozhodnutí o požadovacím nároku. Účinky nemohou sahati dále, než jak obsah práva ospravedlňuje. Nikdo nebránil majitelům práva předkupního a nebrání, aby ho nekonali, naopak ale zase oni nemohou brániti pachtýřům, aby neužili práv, jež jim požadovací nárok přiznává. Jsou dva případy možny: buď majitel předkupního práva vykonal je ještě před účinkem požadovacího zákona nebo po nastalé účinnosti jeho. a) Vykonal-li je před účinností zákona, nevadí to požadovacímu nároku pachtýře, jsou-li tu jen všechny podmínky jeho vzniku, tedy, pokud jde o naši otázku, pak-li pozemek zapsán jest v deskách zemských neb jest v jiném svazku, jenž dle § 1 (2) požad. zák. nárok zakládá. Sporné pozemky však jsou, jak bezesporno, zapsány ve vložce zemských desk, i musili by majitelé předkupního práva, kdyby je byli vykonali již před působností požadovacího zákona, požadovací nárok trpěti a splniti. Avšak nevykonané právo předkupní nemůže míti silnější účinek než vykonané t. j. pouhý nárok na případné nabytí vlastnictví může tím méně brániti požadovacímu právu pachtýřů, když by mu nemohlo brániti vlastnictví již nabyté. Osobní poměry vlastníka, zda jest potřebný a pod., nehrají tu žádné úlohy, zákon klade důraz jen na otázku věcnou, zda pozemek je zapsán v zemských deskách nebo jest v jiném svazku téhož významu. Jsou tedy také nerozhodny osobní poměry majitelů práva předkupního. b) Vykonal-li však oprávněný právo předkupní teprve po účinnosti požadovacího zákona, zejména tedy za příležitosti a z podnětu nuceného výkupu pachtýřem, a dal si je třeba do knih vtěliti, nevadí to rovněž požadovacímu pachtýřovu nároku. Neboť tu § 23 požad. zák. výslovně předpisuje, že krom převzatých služebností mají se při vkladu vlastnického práva pachtýřova vymazati všecky knihovní závady, tedy rozumí se i právo předkupní, pokud se týče, že pozemek se má dluhuprosté lépe řečeno závad prostě odepsati, a že tomu není na závadu, přešel-li pozemek po vydání požadovacího zákona do vlastnictví osoby jiné, než proti níž usnesení zní. Bylo by tedy svého času vlastnické právo majitelů předkupního nároku, kdyby jej až do vkladu vlastnického práva pachtýřů vykonali, prostě při vkladu tom vymazáno. Nemůže tedy také ani nevykonané posud právo předkupní nárokům požadovacím býti na překážku, a bude prostě jako nepřevzatá knihovní závada uvedeného času vymazáno. —

Citace:

č. 1742. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 602-603.