Č. 3128.

Válečné škody: V jaké lhůtě a u kterého úřadu bylo podati přihlášky válečných škod?
(Nález ze dne 16. ledna 1924 č. 505.)
Věc: Bohuslav Š. v S. (adv. Dr. Otto Sommer z Prahy) proti civilní správě Podkarpatské Rusi stran náhrady válečných škod.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody:
Na sporu jest jediné otázka, zda podal st-1 ve smyslu vl. nař. z 21. května 1920 č. 366 Sb. přihlášku o náhradu škody včas čili nic.
Nesporno jest, že st-1 přihlášku ve smyslu cit. nař. podal 23. října 1921, tedy dávno po uplynutí lhůty v § 4 cit. nař. stanovené a 30. červ- na 1920 končivší. St-1 dovolává se však toho, že žádost za náhradu škody koncem roku 1914 utrpěnou podal u mno již počátkem dubna 1919, kde je patrně ve spisech. Při ústním líčení dovozoval, že žádost tu bylo pokládati za přihlášku ve smyslu cit. nařízení; jako vadu řízení uplatňoval, že úřad nepřezkoumal, zda žádost tu bylo považovati za přihlášku uvedenému nař. vyhovující, nebo že nenařídil, aby žádost ta byla ve smyslu nařízení doplněna.
K namítaným vadám těm nss sice přihlížeti nemohl, ježto nebyly uplatňovaný v písemné stížnosti, přes to však zkoumal, zda úsudek žal. úřadu není stížen vadami, ke kterým soud musí přihlížeti z moci úřední.
Vad takových nss neshledal.
Nař. z 21. května 1920 č. 366 Sb. stanoví v § 3, že přihlášky válečních škod podle mírových smluv, pokud jde o státní příslušníky čsl. republiky, bydlící na území této republiky, jest podati u polit, úřadu I. stolice bydliště žadatelova. § 4 stanoví pak v 1. odst., že přihlášky musí býti podány nejpozději do 30. června 1920, jinak že se k nim ne- přihlíží. V 2. odst. stanoví pak § 4, že jenom ve výjimečných případech, prokáže-li se, že strana pro nepřekonatelné překážky nemohla přihlášku dříve podati, může býti přihlédnuto i k přihlášce později podané. § 5 stanoví, co má přihláška obsahovati. § 6 obsahuje zvláštní ustanovení pro strany, které již za náhradu škody žádaly.
Uváží-li se, že odst. 6. § 5 cit. nař. stanoví, že přihláška musí též obsahovati prohlášení, zda strana dosud žádost nebo přihlášku o náhradu škody nepodala a náhrady neobdržela, po případě kde a kdy přihlášku již podala a jakou náhradu již obdržela, při čemž poukázáno k ustanovení § 6 cit. nař., nutno ustanovení to v souvislosti s § 6 vykládati v ten rozum, že strana, která podala žádost nebo přihlášku jinde než u úřadu v § 3 uvedeného ve lhůtě § 4 stanovené a do 30. června 1920 jdoucí, musí přes to žádost nebo přihlášku tu do 30. června 1920 podati u příslušného podacího úřadu, totiž u polit. úřadu svého bydliště a v ní prohlásiti, kde a kdy původní žádost podala a jakou náhradu již obdržela. Účelem, proč předpis § 5, odst. 6 byl do nař. pojat, byla nutnost přihlášení válečných škod podle mírových smluv koncen- trovati, ježto podle ustanovení § 7 téhož nař. úřady dalším řízením pověřené byly povinny v krátkých lhůtách žádosti a přihlášky předložiti min. zahr. za účelem předložení celého materiálu reparační komisi.
§ 7 cit. nař. nelze vykládati v ten smysl, že by mno bývalo povinno, přihlášku st-lovu po případném jejím doplnění postoupiti příslušnému úřadu k dalšímu řízení, neboť § 7 obsahuje předpisy, týkající se dalšího řízení jen o přihláškách již podaných u úřadu k přijetí jich dle § 3 příslušného, a jeho odstavec 2. neznamená, že úřad nepříslušný, u něhož přihláška byla již dříve učiněna, má ji postoupiti úřadu příslušnému, nýbrž stanoví jen, že úřad k přijetí přihlášky povolaný postoupí ji případně úřadu jinému, jenž jest příslušný k vyšetření škody dle § 8 cit. nařízení.
St-li náleželo tedy v daném případě, aby po vydání nař. č. 366/20 úřadu, v § 3 nařízení tohoto uvedenému, přihlášku podal a v ní oznámil, že 7. dubna 1919 podal u mno žádost za náhradu škody, neb aspoň toto oznámení učinil a současně přihlášku u mno podanou doplnil ve smyslu § 6 a včasné předložení její úřadu dle § 3 příslušnému opatřil.
Pokud se st-1 dovolává ustanovení § 4, odst. 2. cit. nař., že může býti přihlíženo i k přihlášce později podané, jest podotknouti, že na takové prodloužení lhůty nepřiznává cit. nař. žádného nároku a že by i v případě vyhovění se mohlo jednati o prodloužení jen do té doby, do které jest úřad povinen přihlášky předložiti úřadu nadřízenému.
Z těchto úvah nemohl nss shledati, že by provedené řízení trpělo takovými vadami, ke kterým bylo nutno přihlížeti z moci úřední, nebo které by byly znemožnily přezkoumání výroku žal. úřadu po stránce právní, pročež bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3128. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 338-339.