Čís. 4475.

Zaměstnanci okresních zastupitelstev.
Zřízenec okresního chorobince jest zaměstnán u okresu. Přiznala-li okresní správní komise zřízenci povahu okresního zřízence ve smyslu zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 17 sb. z. a n., jest lhostejno, že usnesení to nebylo schváleno zemským výborem.
(Rozh. ze dne 16. prosince 1924, Rv I 1780/24).
Žalobě, jíž se domáhala kuchařka okresního chorobince v B. na zastupitelském okresu v B. zjištění, že jest trvale ustanoveným zřízencem žalovaného okresu, bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Pro dovolací řízení je sporno jen to, zda žalující strana jest ve smyslu §u 3 zákona ze dne 17. prosince 1919 čís. 17 sb. z. a n. zaměstnána u okresu způsobem tam blíže vytčeným. Ostatní náležitosti tohoto zákona jsou nesporny. V uvedeném směru bylo uvážiti tyto nesporné skutečnosti. V základě usnesení okresního zastupitelstva vystavěl okres B. chorobinec, v němž žalující strana je zaměstnána způsobem vytčeným v §u 3 uvedeného zákona, vymohl na pořízení této stavby zápůjčku, kterou úrokuje a umořuje, opatřil svým nákladem zařízení, a zařazuje náklad na vydržování chorobince polovicí do výdajů v okresním rozpočtu. Další polovici hradí země subvencí. Je tudíž okresní chorobinec v B. okresním ústavem ve smyslu §u 51 zákona o okresních zastupitelstvech ze dne 25. července 1864, čís. 27 z. zák. pro Čechy, zřízeným za účelem dobročinným pro okres a dotovaným z důchodů okresních. Okresní zastupitelstvo vydalo pro chorobinec správní pravidla, jimiž (§ 16) vyhradilo správu ústavu okresnímu výboru a sobě vrchní dohled, usnesení o zrušení ústavu, jakož i právo ustanoviti zvláštního dozorce domu, dáti mu instrukci, a usnášeti se o množství služebního personálu a výšce platu (§§ 22, 23), vše se schválením zemského výboru, jemuž bylo §em 18 vyhraženo právo vrchní dohlídky na správu chorobince. Okresní výbor vypsal veřejný konkurs na obsazení místa zastávaného nyní žalující stranou, jíž bylo místo to propůjčeno usnesením okresního zastupitelstva. Z uvedených skutečností není možný jiný závěr, než že žalující strana je zaměstnána u okresu, konajíc službu, jež jest jejím stálým a výhradným povoláním, v okresním chorobinci, jako okresním ústavě dobročinném. Tím koná službu okresu, jenž vede správu ústavu, jenž udělil služební místo žalující straně, a určil i hradí aspoň částečně její služební požitky, maje zajisté právo ji propustiti ze služby. Usnesení okresní správní komise, jímž byla žalující straně přiznána povaha okresního zřízence ve smyslu uvedeného zákona ze dne 17. prosince 1919, nebylo schváleno zemským správním výborem. Tato okolnost nemění ničeho na věci. Výhrada schválení, odůvodněná ustanovením, vydaným před účinností tohoto zákona, nemůže býti na újmu okresním zřízencům, kteří jinak úplně vyhovují náležitostem zákona, a nemohou proto býti postaveni hůře, než zřízenci, ohledně nichž podobného schválení nebylo potřebí. Postačí, že uvedený zákon neustanovil mimo náležitosti přesně vytčené potřeby schválení vyšším úřadem v případech, kde příslušné usnesení okresního zastupitelstva nebo výboru potřebovalo podle ustanovení pocházejících z dřívější doby schválení toho. Je proto ustanovení zmíněného zákona vztahovati na všecky okresní zřízence vyhovující výslovným předpisům zákona bez ohledu na výhradu vyššího schválení, a právem nepřihlédl ani odvolací soud k tvrzenému nedostatku tohoto schválení.

Citace:

č. 9298. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 486-487.