NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Čís. 6240.

Náležitosti subjektivní stránky zločinu podle §§ 197, 199, písm. d) tr. zák., spáchaného tak, že vinník chtěl na základě padělané veřejné listiny (nepravdivého úředního výkazu o svých služebních příjmech) jako ručitel vylákati na peněžním ústavu zápůjčku pro třetí osobu.
(Rozh. ze dne 11. srpna 1938, Zm II 244/38.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 199, písm. d) tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a vrátil věc soudu prvé stoIice, aby o ní znovu jednal a rozhodl.
Z důvodů:
Zmateční stížnosti, uplatňující číselně důvod zmatečnosti podle § 281, čís. 5 tr. ř. ve spojení se zřejmým poukazem uplatňovaným zmatkem podle § 281, čís. 10 tr. ř., nelze upříti oprávnění.
Napadený rozsudek spatřuje ve shodě s obžalobou vinu obžalovaného po stránce subjektivní v tom, že chtěl na Úřednické záložně v B. pomocí padělané veřejné listiny vylákati zápůjčku. Leč zločin podvodu podle §§ 197, 199, písm. d) tr. z., jímž byl obžalovaný uznán vinným, vyžaduje po subjektivní stránce stejně jako trestný čin podvodu vůbec (viz poukaz na ustanovení § 197 tr. z. v úvodu § 199 tr. z.) úmysl poškozovací, a to již v době lstivého předstírání. Poškozovací úmysl může pak v souzeném případě spočívati buď v tom, že pohledávka, za niž se obžalovaný zaručil, nemá podle jeho úmyslu býti vůbec zaplacena, nebo v tom, že úmysl směruje toliko k poškození práva poškozeného na zajištění pohledávky, tedy i zde k poškození práva, jak je má § 197 tr. z. na mysli.
V prvém případě děje se vylákání zápůjčky v úmyslu poškozovacím jen, měl-li vypůjčitel od prvopočátku přímý úmysl zápůjčku nevrátiti a tak půjčitele připraviti o půjčené peníze (nestačí dolus eventualis, že totiž pachatel mohl nebo musel počítati s pouhou možností, že půjčitele poškodí, ani pravděpodobnost takového výsledku, rozh. č. 5002 Sb. n. s.), nebo alespoň, věděl-li od prvopočátku, že nebude s to zápůjčku zaplatiti a že tedy půjčitel o půjčené peníze přijde (rozh. č. 4957, 4270, 2872, 2533, 856 Sb. n. s.). V druhém případě je jen zapotřebí, aby ručitel měl od prvopočátku přímý úmysl neposkytnouti poškozenému zajištění pohledávky, na které má tento nárok a tak půjčitele o právo jistoty připraviti. Právem vytýká zmateční stížnost, že nalézací soud v důsledku svého mylného právního názoru pokládal za nerozhodnou obhajobu obžalovaného, že půjčka byla zajištěna hned při jejím sjednávání dalším ručitelem V., který mohl sám zápůjčku zaplatiti, takže zápůjčka byla dostatečně zajištěna a skutečně uhrazena, a s ní se nezabýval. Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno o náležitosti skutkové podstaty podle §§ 197, 199, písm. d) tr. z. po stránce subjektivní, jsou tyto okolnosti, jimiž se obžalovaný hájil, naopak rozhodné pro posouzení, zda se zjištěné šálivé jednání obžalovaného dálo v úmyslu poškozovacím a v jakém úmyslu poškozovacím, zda totiž úmysl směřoval k připravení půjčitele o zápůjčku, nebo zda se úmysl poškozovací nesl k připravení půjčitele jen o zajištění zápůjčky, ve kterýchžto případech by šlo vzhledem k tomu, že podvod byl spáchán napodobením veřejné listiny [§ 199, písm. d) tr. z.], o zločin podvodu, či zda jednal obžalovaný vůbec bez úmyslu poškozovacího [přestupek podle § 320, písm. f) tr. z.]. Při tom nutno vycházeti ze zjištění napadeného rozsudku, že šlo o zápůjčku pro O. a že obžalovaný byl pouhým ručitelem (kterážto okolnost sama o sobě by ovšem zásadně nevylučovala úmysl poškozovací na straně obžalovaného — viz rozh. č. 2373, 3486 Sb. n. s.). Pro posouzení subjektivní stránky jednání obžalovaného bylo by rozhodné především, jaké byly majetkové a výdělkové poměry O. a zda tudíž dalo se — a zda obžalovaný mohl — počítati s tím, že O. poskytnutou mu zápůjčku splatí podle sjednaných podmínek (svědek O. udal, že vydělá jako číšník 1200 Kč, takže byl schopen dodržovati ujednané měsíční splátky 230 Kč). Dále bylo by zjistiti, zda odpovídá pravdě obhajoba obžalovaného, že se již při sjednávání zápůjčky vedle obžalovaného zaručil ještě další ručitel V. a zda ten mohl podle svých majetkových poměrů zápůjčku zaplatiti v případě, že by O. tak nemohl učiniti vůbec nebo zcela. Konečně nesmí býti opominuto, aby v případě druhém (připravení půjčitele o jistotu) po subjektivní stránce bylo zjištěno, zda obžalovaný věděl, že záložna klade jako podmínku výplaty, že bude ručit osoba ručení schopná, která ručební schopnost prokáže.
Odůvodněné zmateční stížnosti bylo proto již z tohoto důvodu vyhověno, aniž bylo třeba zabývati se dalšími výtkami zmateční stížnosti.

Citace:

č. 6240. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 319-321.