NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 3769.

Mělo-li dle původní smlouvy zboží býti zaplaceno při obdržení účtu, dodáno však zboží vadné, jež bylo vráceno a umluveno, že prodatel vymění je za zboží bezvadné, nezůstala úmluva o placení kupní ceny předem v platnosti i pro novou dodávku.
Zavázal-li se prodatel, že vadné zboží vymění, jest je povinen dodati až do kupitelova skladiště.
Nebylo-li vadné zboží kupitelem přijato, octl se prodatel v prodlení a kupiteli příslušejí práva čl. 355 obch. zák.
(Rozh. ze dne 24. dubna 1924, Rv I 206/24.)
Žalovaná firma objednala u žalobkyně v listopadu 1921 15 sudů benzinu hotově beze srážky při obdržení účtu k placení ihned s tím, že zboží odvezeno bude ze skladu žalobkyně ve vlastních sudech žalované, touto dodaných. Žalovaná zboží nepřijala, nýbrž je dala žalobkyni k disposici. Dne 10. ledna 1922 umluvily strany, že žalobkyně nahradí vadné zboží novou dodávkou. Když žalobkyně prodlévala s novou dodávkou, dala jí žalovaná lhůtu do 25. ledna 1922. Žalobkyně však požadovala zaplacení kupní ceny předem a, ježto žalovaná nesouhlasila, domáhala se žalobkyně placení žalobou, jíž oba nižší soudy vyhověly. Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Oba nižší soudy vycházely z názoru, že úmluvou ze dne 10. ledna 1922, dle níž se žalobkyně za souhlasu žalované zavázala, že vymění dodaný benzin, jehož vady uznala, nebylo nic změněno na podmínkách původní smlouvy ze dne 30. listopadu 1921, kterou bylo ujednáno, že zboží má býti zaplaceno hotově beze srážky při obdržení účtu, tedy po případě také i před dodáním zboží. Tomuto právnímu stanovisku nelze však přisvědčiti. Uváží-li se, jakým způsobem došlo k úmluvě ze dne 10. ledna 1922, dále že žalující strana při první vadné dodávce nežádala předem zaplacení a že žalovaná, obdrževši nejprve benzin, smlouvě nevyhovující, byla již jednou ve své důvěře zklamána, takže měla živý zájem na tom, aby se před placením přesvědčila o jakosti nově dodaného benzinu, nelze beze všeho předpokládati, že smluvní strany i ohledně náhradní dodávky mlčky vycházely z toho, že kupní cenu jest zaplatiti předem, při obdržení účtu. Naopak dlužno míti za to, že by bylo muselo býti výslovně ujednáno placení kupní ceny předem, kdyby byly strany na této pro žalovanou obtížné podmínce o způsobu placení chtěly setrvati i při náhradní dodávce, jež se stala nutnou porušením smlouvy se strany žalobkyně. Posuzuje-li se spor takto, nelze žalovanou uznati povinnou k zaplacení zažalované kupní ceny. Obdržela sice již účet ze dne 8. prosince 1921 na zažalovaných 21784 Kč 85 h, ale zboží, dodané na tento účet, bylo vadné; žalovaná je nepřijala, účet vrátila a žalující firma přijetím vráceného účtu a úmluvou ze dne 10. ledna 1922, že dodaný benzin vezme zpět a dodá benzin nový, uznala, že žalovaná jest v právu, takže nelze uznati, že se kupní cena stala splatnou zasláním účtu ze dne 8. prosince 1921, žalovanou vráceného. Odvolací soud odůvodňuje své rozhodnutí také tím, že se po první dodávce změnily poměry uveřejněním zpráv o zatčení společníků žalované firmy tak, že žalobkyně ztratila důvěru v žalovanou a mohla z toho důvodu žádati zaplacení předem. Znaleckého posudku dovolává se odvolací soud v této příčině neprávem, neboť znalci byli slyšeni a mohli býti slyšeni pouze o tom, jaký význam má dle obchodních zvyklostí podmínka smlouvy, že zboží má býti zaplaceno hotově beze srážky při obdržení účtu. Jelikož však podmínka, že zboží má býti zaplaceno buď vůbec nebo za určitých předpokladů již dříve, než bylo dodáno, při obdržení účtu, nebyla dle toho, co uvedeno, pojata do úmluvy ze dne 10. ledna 1922 o výměně vadného benzinu, pozbývá tím posudek znalců ohledně významu tvrzených pochybností o jistotě žalované firmy stejně podkladu jako závěry nižšími soudy z toho vyvozené, a nejde již o otázku skutkovou ani o obchodní zvyklosti, jež by bylo lze zjistiti důkazem znaleckým, nýbrž o otázku čistě právní, jejíž rozhodnutí náleží soudu. V tomto směru by mohlo přijíti v úvahu ustanovení §u 1052 obč. zák., jehož se však žalující strana rovněž s úspěchem dovolávati nemůže. Neboť ani dle tohoto zákonného ustanovení nebyla žalobkyně oprávněna, učiniti náhradní dodávku závislou na předchozím zaplacení 21500 Kč, jak žádala ve svém dopise ze dne 23. ledna 1922, nikterak neodůvodnivši tento požadavek a zejména neoznámivši žalované své pochybnosti o její jistotě, jak toho vyžaduje poctivost a víra v obchodě obvyklá, což plyne již z úvahy, že následky §u 1052 obč. zák. lze odvrátiti nejen skutečným splněním, nýbrž i tím, že se plnění zajistí. Z uvedeného jest zřejmo, že nárok žalobkyně, by žalovaná zaplatila kupní cenu před dodáním zboží, ani dle smlouvy ani dle zákona nebyl oprávněn. Otázka, zda byla žalující strana povinna dodati nový benzin do skladiště žalované, či zda bylo naopak povinností strany žalované i toto nové zboží si odvézti ze skladiště žalobkyně, má v tomto sporu význam jen potud, pokud jde o otázku, která ze stran se octla v prodlení. Ujednáním ze dne 10. ledna 1922 žalobkyně se zavázala, že vymění pozastavený benzin za zboží, odpovídající objednávce. Tento závazek žalující strany nelze vykládati jinak, než že se žalobkyně zavázala, dovézti nový benzin na své útraty do skladu žalované, odkud pozastavený benzin byla odvezla. Na tomto stavu věci ničeho nemění, že žalobkyně dle obsahu lístku ze dne 10. ledna 1922 počítala s tím, že žalovaná si nový benzin odveze vlastním povozem ze skladiště žalobkyně, a že ve sporu tvrdila, že jí nedošel dopis žalované ze dne 12. ledna 1922, v němž žalovaná žádala, aby jí žalující strana sama dodala benzin do jejího skladiště, poněvadž jí není možno, totéž zboží dvakráte ze skladu žalující strany odvážeti, to tím spíše, že vina je na straně žalující. Neboť v dopisu ze dne 23. ledna 1922 projevila žalobkyně ochotu dodati benzin, jakmile jí bude poukázáno 21500 Kč, z čehož je vidno, že žalobkyně na svém původním stanovisku již netrvala. Dodání vadného zboží není splněním a nebylo-li vadné zboží kupitelem přijato, ocitá se prodatel v prodlení s plněním, jako kdyby vůbec nebyl dodal. V tomto případě jest na kupiteli, zda chce trvati na splnění smlouvy či vykonati volbu dle čl. 355 obch. zák. Z toho plyne, že žalující strana, dodavši vadné zboží, jež nebylo přijato jako plnění, octla se s dodáním zboží, odpovídajícího ujednání, v prodlení a mohla důsledkem toho žádati zaplacení jen tehdy, kdyby byla bez průtahu dle úmluvy ze dne 10. ledna 1922 vadné zboží nahradila dodávkou smlouvě odpovídající, neboť jen v tom případě by byla svému smluvnímu závazku učinila zadost. Když tak neučinila bezodkladně, byla žalovaná strana oprávněna ji upomenouti a dáti jí dodatečnou lhůtu k plnění s pohrůžkou, že si opatří benzin jinde na její účet. Žalobkyně na upomínku žalované ze dne 21. ledna 1922, v níž byla stanovena lhůta k plnění do 25. ledna 1922, odpověděla dopisem ze dne 23. ledna 1922, v němž učinila náhradní dodávku závislou na předchozím zaplacení 21500 Kč. K tomu žalobkyně neměla právo, poněvadž původní podmínka splatnosti kupní ceny při obdržení účtu pro náhradní dodávku smluvena nebyla a ani případné pochybnosti o jistotě žalované firmy tento požadavek tak, jak byl vznesen, neodůvodňovaly, nehledě ani k tomu, že dopis žalobkyně ze dne 23. ledna 1922, jímž žalované firmě bez zaslání nového účtu oznámila, že nový benzin dodá, jakmile jí bude poukázáno 21500 Kč, ani formou ani obsahem nelze považovati za účet, takže žalobkyně i z toho důvodu nezachovala se podle smlouvy, a to ani tehdy, kdyby se mělo za to, že původní úmluva o způsobu placení při náhradní dodávce zůstala v platnosti. Žalovaná byla proto dle čl. 356 obch. zák. oprávněna dáti žalobkyni dodatečnou lhůtu k plnění s pohrůžkou, že, nebude-li benzin do 25. ledna 1922 dodán, žalovaná si koupí na útraty žalobkyně benzin jinde. Žalující strana ve lhůtě stanovené a okolnostem přiměřené nedodala a proto ji stihají následky čl. 355 obch. zák., že totiž žalovaná
Civilní rozhodnutí VI. 39 právem mohla od smlouvy ustoupiti, což i učinila. Zaslání účtu po uplynutí dodatečné lhůty bylo bez významu.

Citace:

č. 8780. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 368-369.