Čís. 17445.

Postup postihového nároku na zástavní právo, jehož nabyl rukojmí tím, že zaplatil věřiteli jeho pohledávku zajištěnou zástavním právem na dlužníkově nemovitosti (§ 1358 obč. zák.) je přípustný.
Postupník však není oprávněn domáhati se na uspokojeném věřiteli (postoupeném dlužníku) vystavení listiny o převodu zástavního práva přímo na svoje jméno, nýbrž toliko na jméno postupitelovo (rukojmího).
(Rozh. ze dne 2. listopadu 1939, Rv II 173/39.) Manželé Josef a Františka Z. dlužili žalované ze zápůjčky 17OOO K, za jejíž zaplacení se zavázal Hubert J. st. jako rukojmí a plátce. Podle smíru uzavřeného u krajského soudu v O. ze dne 12. prosince 1934 byla tato částka s příslušnými úroky knihovně zajištěna zástavním právem na nemovitostech manželů Z. ve vl. č. 181 kat. území B. a částku tu zaplatil v únoru 1937 Hubert J. st. žalované jako rukojmí a plátce. Žalobce tvrdí, že Hubert J. st., který tím vstoupil do práv žalované proti manželům Z. žádal, aby žalovaná strana převedla na něj zástavní právo, vložené pro onu částku ve vložce č. 181 kat. území B. ve smyslu § 1358 obč. zák. Hubert J. st. postoupil žalobci do vlastnictví svou pohledávku proti Z. a současně jako akcessorium mu postoupil svůj nárok vůči žalované na převod zástavního práva pro tuto pohledávku a na vydání zajišťovacích prostředků. Žalobou se proto domáhá nyní výroku, že žalovaná jest povinna vystaviti mu listinu s intabulační doložkou, kterou dává svůj souhlas k tomu, aby ve vložce č. 181 kat. území B. byl vložen převod práva zástavního zapsaného tam pod C pro částku 17000 K se vším příslušenstvím pro žalovanou na žalobce, jinak, že pravoplatným rozsudkem o této žalobě vydaným bude nahrazen její souhlas k tomu.
Nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud zamítl žalobu.
Důvody:
Odvolací soud zkoumal, zda vyplývá žalobní žádání logicky ze skutečností přednesených žalobcem a dospěl ke správnému závěru, že mezi žalobním žádáním a mezi skutkovým přednesem jest logická souvislost. Vše, co uvádí dovolání proti zjištěním nižších soudů týkajícím se cesse, jest pouhým brojením proti hodnocení důkazů odvolacím soudem, což je v řízení dovolacím nepřípustné (§ 503 c. ř. s. z opaku). — Hubert J. st. byl oprávněn domáhati se převodu zástavního práva a vydání intabulační listiny znějící na 17000 K s příslušenstvím, neboť za plnění svého rukojemského závazku zaplatil dluh manželů Z. u žalované strany v téže výši. Hubert J. st. svůj subrogační nárok na zástavní právo pro 17000 K s příslušenstvím na nemovitosti vl. č. 181 v B. postoupil žalobci. Takové postoupení je přípustné podle §§ 1392 a násl. obč. zák. a jde jen o to, zda žalobce jako cessionář musí žádati o vydání vkladní listiny znějící na jméno cedenta Huberta J. st., či zda jest oprávněn žádati o vydání převodní vkladní listiny znějící již přímo na žalobcovo vlastní jméno. Z ustanovení § 1358 obč. zák., podle něhož je povinen uspokojený věřitel vydati plátci všechny právní pomůcky, doklady a prostředky zajišťovací, které tu jsou, neplyne, že by byla žalovaná strana, jakožto uspokojená věřitelka, případně, jako postoupená dlužnice povinna vydati vkladní listinu, znějící na jméno žalobcovo, nýbrž je povinna pouze vydati vkladní listinu, znějící na jméno Huberta J. st. Ježto se žalobce domáhal tohoto nároku pouze pro sebe, nikoli pro Huberta J. st., musilo býti vyhověno dovolání, posuzuje-li se věc s tohoto právního názoru.
35*

Citace:

Čís. 17445. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 566-567.