NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Čís. 3356.

Je-li kladným zodpověděním hlavní otázky zjištěn skutek vykazující všecky náležitosti objektivní a subjektivní skutkové podstaty zločinu žhářství podle § 166, 167 e) tr. zák., trestného podle § 167 e) tr. zák., má záporné zodpovědění dodatkové otázky, zda povstala z toho (t. j. z činu uvedeného v hlavní otázce) poškozeným značná škoda, jen za následek, že skutek nesmí býti kvalifikován jako zločin žhářství podle §§ 166, 167 c) tr. zák. a že důsledkem toho nesmí býti vzat za podklad trest § 167 d) tr. zák., t. j. trest doživotního těžkého žaláře, nemění však nic na použitelnosti trestní sazby podle § 167 e) tr. zák.
Nejde o vykročení z mezí zákonná trestní sazby, nýbrž o vykročení z mezí práva zmírňovacího, byl-li sice trest vyměřen) podle správné trestní sazby (§ 167 e) tr. zák.; těžký žalář od 10 do 20 let), ale trest s použitím § 338 tr. ř. snížen (na 15 měsíců těžkého žaláře) pod nejnižší mez podle tohoto ustanovení přípustnou (§ 344 čís. 12 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 21. prosince 1928, Zm I 675/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku porotního soudu v Hoře Kutné ze dne 13. října 1928, pokud jím obžalovanému, odsouzenému pro zločin žhářství podle §§ 166, 167 e), zločin veřejného násilí podle § 81 a zločin těžkého poškození na těle podle §§ 152, 155 b) tr. zák. byl podle § 167 e, 34 tr. zák. použitím § 338 tr. ř. uložen trest těžkého žaláře patnácti měsíců, zostřeného jedním postem měsíčně, zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisejících jako zmatečný a obžalovaného odsoudil za trestné činy, jimiž byl napadeným rozsudkem uznán vinným, podle § 167 e) tr. zák. se zřetelem k ustanovení § 34 tr. zák. a použitím § 338 odst. druhý tr. ř. ku trestu těžkého žaláře v trvání 4 (čtyř) let, zostřeného jedním postem a jedním tvrdým ložem čtvrtletně.
Důvody:
Zmateční stížnost státního zastupitelství napadá rozsudek porotního soudu důvodem zmatečnosti podle § 344 čís. 12 tr. ř. Tento zmatek spatřuje v tom, že sborový soud porotní »vykročil z mezí zákonné trestní sazby pokud se týče z mezí svého práva zmírňovacího«, sníživ obžalovanému použitím § 338 tr. ř. trest těžkého žaláře pod 3 léta. Podle zásady § 34 tr. zák. bylo v souzeném případě obžalovanému vyměřiti trest podle § 167 e) tr. zák., t. j. podle trestní sazby těžkého žaláře od 10 do 20 let. Sborový soud porotní vzal skutečně za podklad vyměření trestu trestní sazbu § 167 e) tr. z.; neboť uvádí v napadeném rozsudku a v jeho důvodech výslovně, že trest byl vyměřen podle § 167 e) tr. zák. Vyměřil-li takto sborový soud porotní trest podle správné trestní sazby, nepřichází tu vykročení z mezí zákonné trestní sazby po rozumu § 344, čís. 12 tr. ř. vůbec v úvahu. Odůvodněna je však stížnost, pokud namítá, že sborový soud porotní vykročil způsobem svrchu řečeným z mezí svého zmírňovacího práva. Zmírňovací právo, jež přísluší sborovému soudu porotnímu v případech, v nichž by — jako v souzeném případě — bylo podle zákona vyměřiti trest mezi 10 a 20 lety, jest upraveno druhým odstavcem § 338 tr. ř. Podle tohoto ustanovení zákona smí sborový soud porotní v takových případech, sbíhají- li se velmi důležité a převažující okolnosti polehčující, zmírniti trest ne sice co do druhu, avšak co do trvání, nikoliv však pod 3 léta. Snížil-li tedy sborový soud porotní v souzeném případě trest podle zákonně trestní sazby těžkého žaláře od 10 do 20 let vyměřený použitím § 338 tr. ř. na 15 měsíců, vykročil tím z mezí svého práva zmírňovacího a zatížil tím svůj rozsudek zmatkem podle § 344 čís. 12 tr. ř. stížností uplatňovaným.
Tvrdí-li obžalovaný v odvodu, že sborový soud porotní vyměřil obžalovanému ve skutečnosti trest podle § 167 g) tr. zák., tedy podle trestní sazby těžkého žaláře od 1 roku do 5 let, a že tudíž § 338 tr. ř., jehož se v rozsudku dovolává, vůbec nepoužil, nýbrž vyměřil trest v mezích zákonné trestní sazby, vychází při tom, jak je patrno z vývodů odvodu, zřejmě z předpokladu, že skutek obžalovaného zjištěný porotci kladným zodpověděním 1. hlavní otázky tvoří jen skutkovou podstatu zločinu žhářství podle §§ 166, 167 g) tr. zák. proto, že porotci zodpověděli záporně dodatkovou otázku. »Povstala z toho (t. j. z činu v 1. hlavní otázce uvedeného) poškozeným značná škoda?« Tento předpoklad je však mylný. Ve skutečnosti byl kladným zodpověděním 1. hlavní otázky »Jest František S. vinen, že dne 3. dubna 1928 mezi 11. a 12. hodinou noční zapáliv slámu na půdě domku Františka a Josefa M-ových v P. předsevzal, jednání, z něhož podle jeho úkladu měl vzejíti na cizím majetku požár a že oheň vyšel?« zjištěn skutek vykazující všecky náležitosti objektivní a subjektivní skutkové podstaty zločinu žhářství podle §§ 166, 167 e) tr. zák., trestného podle § 167 e) tr. zák. Zodpověděli-li porotci záporně shora řečenou dodatkovou otázku k 1. hlavní otázce, mělo to jen za následek, že skutek, o nějž tu jde, nesměl býti kvalifikován jako zločin žhářství podle §§ 166, 167 e) tr. zák. a že v důsledku toho nesměl býti vzat za podklad trest § 167 d) tr. zák., t. j. trest doživotního těžkého žaláře. Tvrzení odvodu, že v rozsudku jest uvedeno, že se obžalovaný dopustil zločinu žhářství podle §§ 166, 167 c) tr. zák., odporuje svrchu řečenému obsahu rozsudku. Skutková podstata zločinu žhářství podle §§ 166, 167 g) tr. zák., jež kromě jiného předpokládá, že čin byl předsevzat ve dne, nepřichází tu podle výroku porotců vůbec v úvahu, nýbrž jde tu podle onoho výroku o skutek, jenž zakládá skutkovou podstatu zločinu žhářství podle §§ 166, 167 e) tr. zák., trestného podle § 167 e) tr. zák. Bylo tudíž odůvodněné zmateční stížnosti vyhověti, napadený rozsudek ve výroku o trestu a v důsledku toho též ve výrocích s tím souvisejících zrušiti a obžalovanému vyměřiti nový trest podle § 167 e) tr. zák. se zřetelem k ustanovení § 34 tr. zák., při čemž bylo shledáno přitěžujícím větší nebezpečenství, z činu obžalovaného hrozící (§ 43 tr. zák.) a souběh tří zločinů (§ 44 a) tr. zák.), polehčujícím pak, že obžalovaný jest slabšího rozumu (§ 46 a) tr. zák.), že je Zachovalý (§ 46 b) tr. zák.), že jednal v prudkém hnutí mysli (§ 46 d) tr. zák.) a že se částečně doznal (§ 46 h) tr. zák.). Vzhledem k důležitým a převažujícím okolnostem polehčujícím bylo použito § 338 tr. ř.

Citace:

Čís. 3356. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 815-817.