NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 2

Čís. 9986.

Odpůrčí nárok.
Uplatňován-li odpůrci důvod podle § 2 čís. 3 odp. řádu, jest na žalovaném, by dokázal, že dlužník neměl fraudulosního úmyslu, nebo, měl-li jej, že mu tento úmysl nebyl znám, aniž při náležité opatrnosti znám býti musil.
»Mrháním jmění« ve smyslu § 2 čís. 4 odp. řádu jest, zcizuje-li dlužník lehkomyslně kusy svého majetku pod cenou. Podmínky tohoto odpůrčího důvodů jest dokázati odporujícímu věřiteli, třebas byl spolusmluvníkem blízký příbuzný.
(Rozh. ze dne 13. června 1930, Rv II 527/29).
Žalobce byl věřitelem Josefa F-a, jenž prodal svou polovinu nemovitosti svému bratru Emilu F-ovi. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na Emilu F-ovii, by kupní smlouva, jíž mu Josef F. prodal polovinu své nemovitosti, byla proti žalobci prohlášena bezúčinnou. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Jde o žalobu odpůrčí, kterou žalobce opřel o důvody odporovatelnosti podle § 2 čís. 3 a 4 odp. řádu, a bylo proto zkoumati, zda jsou splněny zákonem požadované předpoklady těchto důvodů. Pokud jde o důvod podle § 2 čís. 3 odp. řádu, přesunul zákon průvodní břemeno na dlužníkova spolusmluvníka, jeho blízkého příbuzného, jemuž náleží, by dokázal, že dlužník neměl fraudulosního úmyslu, nebo, měl-li jej, že mu tento úmysl ani znám nebyl, ani při náležité opatrnosti znám býti nemusil (Ehrenzweig strana 136, 141 a Bartsch-Pollak str. 229). První soud dospěl na základě výpovědi svědka Josefa F-a k závěru, že dlužník, uzavíraje kupní smlouvu, které se odporuje, neměl fraudulosního úmyslu. K tomuto závěru připojil se i soud odvolací. Jde tu o závěr skutkový (nikoliv právní), jak se mylně domnívá dovolání, kterým jest vázán podle §§ 498 a 513 c. ř. s. i dovolací soud, nehledíc k tomu, že závěr ten vyplývá i jinak logicky ze zjištění učiněného prvým a převzatého odvolacím soudem. Nelze proto přiznati dovolání oprávnění, pokud v tomto směru napadá rozsudek odvolacího soudu ať již s hlediska dovolacího důvodu § 503 čís. 2 nebo dovolacího důvodu § 503 čís. 4 c. ř. s. Co se týče důvodu odporovatelnosti podle § 2 čís. 4 odp. ř. (pro mrhání majetkem), neobstojí rovněž výtka, že odvolací soud posoudil věc nesprávně po stránce právní, když důvod ten neuznal, ani výtka, že rozsudek trpí neúplností řízení. Mrháním jmění jest rozuměti, zcizuje-li dlužník lehkomyslně kusy svého majetku pod cenou (Ehrenzweig str. 150 a Bartsch-Pollak str. 230). K odporovatelnosti dlužníkova jednání se vyžaduje, by spolusmluvník musil v něm vzhledem k jeho povaze (nepoměr hodnoty plnění) spatřovati mrhání jměním na škodu věřitelů. Dokázati podmínky tohoto ustanovení zákona, i mrhání po objektivní stránce (nepoměr mezi plněním a vzájemným plněním) i mrhání po subjektivní stránce (lehkomyslné při tom počínání si dlužníkovo), i to, že druhá strana seznala nebo seznati musila v jednání dlužníkově mrhání jměním, náleží, jakž vyplývá ze zákona (srov. Lehmann II 206, čís. 19) odporujícímu věřiteli, ať byl spolusmluvníkem dlužníkovým kdokoli, tudíž, i když jde o blízké příbuzné. Že by tu byly tyto dva znaky mrhání jměním, žalobce netvrdil ani v první stolici a netvrdí ani v dovolání, tím méně pak okolnosti ty prokázal.

Citace:

Čís. 9986. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 57-58.