Čís. 3915.

Podle § 5 tr. zák. jest zodpovědným i t. zv. intelektuelní pomocník.
Výslovné prohlášení pokusu za trestný má význam výhradně pro Slovensko a Podkarpatskou Rus vzhledem k ustanovení § 65 odst. 2 uh. tr. zák. a jest tudíž argumentum a contrario nemístné u svádění k přečinu podle §§ 32, 58 I č. 7 zák. ze dne 29. února 1920, čís. 123 sb. z. a n., spáchaného v historických zemích.
Spoluvina jest všeobecnou formou trestného provinění, která má platnost při všech deliktech, u nichž není stanovena výminka nebo nepřekáží tomu zvláštní povaha činu.
(Rozh. ze dne 24. července 1930, Zm 1 274/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského trestního soudu v Praze ze dne 5. března 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 5 tr. zák. a § 32, 58 I čís. 7 zák. ze dne 29. března 1920, čís. 123 sb. z. a n.
Důvody:
Podle zjištěni nalézacího soudu prohlásil obžalovaný, obecní starosta v Z., dne 27. října 1929, v den voleb do poslanecké sněmovny, v hostinci Rudolfa V-y na opětovné dožádání přítomných hostí, že by hostinský mohl dáti každému hostu dvě sklenice piva, a takto radou a poučením nastrojil čepování piva V-ou. Proti rozsudku odsuzujícímu obžalovaného pro přečin podle § 5 tř. zák. a §§ 32, 58 I č. 7 zák. ze dne 29. února, 1920, čís. 123 Sb. z. a n. uplatňuje zmateční stížnost předně zmatek podle čís. 9 a § 281 tr. ř. proto, že obžalovaný neměl práva dávati hostinskému příkaz k nalévání piva a ani jej prý nedával, že V. pivo čepoval pod nátlakem hostů a že by to byl činil i kdyby obžalovaný neužil slov jemu za vinu kladených. Než stížnost opouští skutkový předpoklad nalézacího soudu, jenž výslovně zjišťuje, že obžalovaný byl původcem toho, že hostinský počal pivo čepovati, a není proto provedena po zákonu. Ostatně by ani nerozhodovalo, že snad hostinský byl již bez toho k čepování rozhodnut, poněvadž podle § 5 tr. zák. jest zodpovědným i t. zv. intelektuální pomocník (sb. n. s. č. 2106, 2176, Finger I. 1912 str. 531 a 541). Číselně podle čís. 10, ve skutečnosti však rovněž s hlediska čís. 9 a) § 281 tr. ř. namítá zmateční stížnost dále, že podle doslovu § 58 zák. z 29. února 1920, čís. 123 Sb. z. a n. činnost obsažená v § 5 tr. zák. není tu vůbec trestnou, jednak prý proto, že zákon sice výslovně prohlašuje pokus za trestný, nikoliv však i svádění k činu (argumentum a contrario), jednak prý vzhledem k zásadě čl. IV. úvoz. zák. k tr. zák., která vylučuje obdobu při posuzování trestnosti jednání. Stížnost jest na omylu. Výslovné prohlášení pokusu za trestný má význam výhradně pro Slovensko a Podkarpatskou Rus vzhledem k ustanovení § 65 odst. 2 uh. tr. zák. a jest tudíž v souzeném případě argumentům a contrario nemístné. Článku IV. úvoz. zák. k tr. zák. nelze se tu dovolávali proto, že spoluvina jest všeobecnou formou trestného provinění, která má platnost při všech deliktech, u nichž není výslovně stanovena výminka nebo nepřekáží tomu zvláštní povaha činu (§§ 5 a 239 tr. zák.).

Citace:

č. 3915. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 380-381.