Čís. 15330.

K výkladu § 170 čís. 5 ex. ř.
Předpokladem ztráty práva k nemovitosti nedopouštějícího její dražbu jest, aby řádně uveřejněný dražební edikt obsahoval nejen výzvu podle § 170 čís. 5 ex. ř. nýbrž i ostatní náležitosti uvedené v § 170 ex. ř., z nichž oprávněný může seznati, oč jde a že se pohrůžka právní újmy vztahuje také na něho.
(Rozh. ze dne 25. června 1936, Rv I 252/34.)
Žalobci domáhají se žalobou zjištění, že žalovaný nemá práva míti postavenou kůlnu, pokud tato jest na pozemkové parcele čís. kat. 1065/1 jim náležející, že proto jest povinen tuto část kůlny zbourati, a dále že nemá práva služebnosti chůze k vodě pitné (studni) na pozemku čís. kat. 1067 jsoucí a tam míti džber na vodu. Proti žalobě namítl žalovaný, že vydražil jsa v dobré víře usedlost vložka č. 105 a že v dražebním protokole byla uvedena celá kůlna i studna na poz. parcele čís. kat. 1067 jako příslušenství dražené nemovitosti, při odhadu byl na ně vzat zřetel, takže nabyl k nim příklepem. plného vlastnictví, když ani žalobci po případě jich právní předchůdci žádných nároků k nim podle § 170 čís. 5 ex. ř. neohlásili. První soud žalobu zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Rozhodnutí sporu závisí na otázce, zdali právní předchůdkyně žalobců jako vlastnice nemovitosti zapsané ve vl. č. 138 pozemkové knihy tím, že před dražbou nemovitosti zapsané ve vl. č. 105 téže pozemkové knihy nepostupovala podle § 170 č. 5 ex. ř., pozbyla vlastnictví k sporné části parcel č. k. 1065/1 a 1067 a následkem, toho ani žalobce — kteří trhovou smlouvou z roku 1928 nabyli nemovitosti zapsané ve vl. č. 138 a proto nemohou uplatňovati více práv, než jim bylo postoupeno (§ 442 obč. zák.), — nemohou na žalovaném jako vydražiteli vložky č. 105 žádati, aby odstranil předmětnou část kůlny, pokud se týče, aby se zdržel tvrzených zásahů do vlastnictví žalobců. Podle § 170 č. 5 ex. ř. nemůže ovšem ten, kdo neohlásí práva k nemovitostí, jež by nedopouštěla její dražby, u soudu nejpozději při dražebním stání před počátkem dražby, přivésti právo k této nemovitosti k platnosti na újmu bezelstného vydražitele. Ale předpoklad této prekluse jest nejen, aby řádně uveřejněný dražební edikt obsahoval výzvu podle § 170 čís. 5 ex. ř., nýbrž i aby edikt měl obsah v § 170 ex. ř. uvedený, zejména, aby oprávněný z ediktu mohl seznati, oč jde, a že se pohrůžka právní újmy na něho vztahuje. V projednávaném; případě však byl v ediktu dražebním uveden toliko knihovní stav vložky č. 105 bez příslušenství, zejména nebylo v něm uvedeno, že se má prodati též místo na braní vody; podle dražebních podmínek se neručilo ani za výměru nemovitosti v odhadním protokole udané, ani za úplnost případného příslušenství; žalobci si také nečiní nároku na kůlnu samou, k jejíž ceně bylo hleděno při stanovení odhadní ceny; žalobci jako vlastníci vl. č. 138 nemohli proto seznati, že se měla prodati i část jejich vlastnictví a nebyli proto povinni ohlásiti nějaké nároky podle § 170 č. 5 ex. ř.; nepozbyli proto vlastnictví k oné části parcely č. kat. 1065/1, na níž částečně kůlna žalovaného stojí, a k části parcely č. kat. 1067, kde je místo na braní vody. Předpis § 170 č. 5 ex. ř. vztahuje se dále pouze na práva exekuci nedopouštějící, k nimž nepatří nějaká služebnost, jaké je tvrzené oprávnění žalovaného čerpati vodu. Tvrdili-li žalobci, že jejich vlastnictví není omezeno nějakou služebností ve prospěch nemovitosti dlužníkovy, nešlo po této stránce vůbec o právo, jež podle § 170 č. 5 ex. ř. měli před dražbou ohlásiti, nechtěli-li ho pozbýti. Za tohoto stavu věci posoudil však odvolací soud věc správně, neuznal-li námitky žalovaného důvodnými.

Citace:

č. 15330. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 732-734.