Č. 2387.

Učitelstvo. — Řízení před nss-em: I. Nepřípustnou podle § 3 lit. f) zák. o ss není stížnost učitele, která tvrdí porušení práv jeho tím, že nebyl reaktivován. — II. Na reaktivaci nemá bývalý státní učitel, který byl propuštěn, nároku.
(Nález ze dne 23. května 1923 č. 5842).
Věc: Ludvík H. v H. (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o reaktivování a služební požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jednak jako nepřípustná, jednak jako bezdůvodná.
Důvody: O žádosti st-lově z 15. dubna 1921, aby byl znovu přijat do služby na školu kdekoli v maďarském kraji, vyzval žal. úřad školský inspektorát v Březně, aby st-le zpravil o tom, že toho času není prázdného místa na maďarských ludových školách.
Dne 18. prosince 1921 obrátil se st-1 opětně se žádostí k žal. úřadu, aby byl reaktivován a aby mu byl poukázán plat, který mu byl zadržen od 1. září 1919. Přál si býti ustanoven do některé maďarské nebo smíšené obce.
Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že se zřetelem na to, že na maďarských státních školách není volného místa, nečiní námitek proti tomu, aby st-1 byl zvolen na nestátní učitelské místo s tím, že na započtení doby po svém propuštění a na požitky za dobu tu počítati nemůže.
K stížnosti na výrok ten podané uvažoval nss předem o formálních námitkách vznesených žal. úřadem v odvodním spise, jež však neshledal důvodnými.
Pokud totiž poukazuje k tomu, že o reaktivaci vyslovil se již výnosem ze 7. května 1921, při němž výrokem nyní naříkaným pouze setrval, z čehož dovozuje snad opoždění nynější stížnosti v tomto směru, nemohl nss k tomuto přednesení hleděti, když ze správních spisů není patrno, zda oněm výnos ze 7. května 1921 na školský referát v Březne řízený, byl st-li vůbec doručen, tím méně ovšem, kdy se tak stalo. Avšak ani námitka nepřípustnosti stížnosti z důvodu § 3 lit. f) zákona o ss není důvodná, když stížnost nesměřuje proti jmenovacímu aktu jako takovému, nýbrž domáhá se pouze nápravy újmy, jež st-li dle jeho domnění v jeho právech byla způsobena, a tudíž onen jmenovací akt není přímým předmětem stížnosti.
Ve věci samé shledal však nss stížnost bezdůvodnou.
Nesporno jest, že st-1 byl propuštěn ze své služby jako učitel na státní škole již v červenci 1919. Nedovolav se proti opatření tomu nss-u ve lhůtě v § 14 zákona o ss stanovené, cíal mu vejíti v právní moc, výrok nyní nař. otázkou tou se nezabývá, vývody stížnosti směřují tudíž v tomto směru proti onomu prvnímu rozhodnutí z července 1919, v tom směru jest však opožděna a tudíž nepřípustná podle § 14 a 21 zák. o ss. Podáním, o němž výrok nyní naříkaný byl vydán, domáhal se st-1 pouze své reaktivace a výplaty požitků za dobu minulou i pro dobu budoucí a dle obsahu stížnosti vidí ve výroku tom sám onu reaktivaci, dle jeho názoru ovšem nedostatečnou. Nedostatek ten spatřuje, pokud ze stížnosti lze souditi, v tom, že nebyl dosazen opět na své dřívější působiště, tedy jako učitel na státní škole v P. Pokud však jde o toto určité místo, zapomněl patrně st-1, že ve své žádosti domáhal se výslovně toho, aby byl přeložen do některé obce maďarské nebo smíšené. Netrval tudíž sám na svém ustanovení v obci P. a byla by stížnost v tomto směru bezdůvodná, i kdyby bylo lze mluviti o subjektivním právu st-Iovu, aby byl přijat do služby jako učitel na státní škole vůbec. Že by však st-1 ze služby té, jak nesporno, pravoplatně propuštěný, měl vůči čsl. státu právní nárok na znovupřijetí do služby té, ani netvrdí a není stížnost v tomto směru provedena a nemohl se tudíž nss po rozumu § 18 svého zákona touto otázkou zabývati.
St-1 opírá svou žádost, aby dosazen byl opět na své místo učitele na státní škole, pouze o fakt své reaktivace, v níž spatřuje odstranění prvního výroku o svém propuštění a to, jak ze stížnosti lze souditi, se zpětnou platností. Avšak z doslovu nař. rozhodnutí je na první pohled patrno, že mu tento význam přikládati nelze, nýbrž že žal. úřad jím pouze vyslovil, že by st-li nebránil přijati místo na škole nestátní a setrval tudíž při svém původním zamítavém stanovisku, pokud jde o školu státní.
Jiného základu, o nějž by st-1 svůj petit na ustanovení na státní škole opíral, zde není a jest tudíž stížnost v tomto směru bezdůvodná.
Byl-li však st-1, jak svrchu dovozeno, ze své služby jako učitel na státní škole pravoplatně propuštěn a nebylo-li propuštění to vůbec odvoláno, tím méně se zpětnou platností, nemůže činiti za dobu tu nároků na výplatu aktivních požitků předpokládajících, že aktivní služební poměr trvá a nelze tedy přiznati stížnosti ani v tomto bodu důvodnost.
Zda a pokud by jeho dřívější služební poměr zakládal mu nárok na požitky zaopatřovací, nebylo předmětem nař. rozhodnutí a zůstává tudíž tato otázka nerozřešena.
Bylo tedy stížnost zamítnouti jednak jako bezdůvodnou, jednak jako nepřípustnou.

Citace:

č. 2387. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 101-102.