Čís. 1270.

Jest podvodem, předstíral-li uchazeč do státní služby nepravdivé údaje za účelem zařazení do vyšší hodnostní třídy.
Skutková podstata zpronevěry nevyžaduje úmyslu ziskuchtivého.
(Rozh. ze dne 27. září 1923, Kr II 345/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Mor. Ostravě ze dne 26. dubna 1923, jímž byl obžalovaný dle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro zločin podvodu dle §§ 197, 200 a 203 tr. zák. a pro přestupek zpronevěry dle §u 461 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl — mimo jiné z těchto
důvodů:
Vývody zmateční stížnosti s hlediska zmatku čís. 5 §u 281 tr. ř. vrcholí ve výtce, že soud, pokud jde o podvod spáchaný na ministerstvu sociální péče vylákáním platu 10. hod. tř., zabýval se jen otázkou, zda stát utrpěl vůbec škodu tím, že obžalovaný vloudil se do jeho služeb, nikoliv otázkou, zda stát utrpěl škodu tím, že na základě falešných údajů obžalovaného zařadil ho do vyšší hodnostní třídy, než na jakou měl vlastně nárok, a že důvody, jež soud uvádí na doklad toho, že obžalovaný neměl podvodného úmyslu, zabývají se jen otázkou, zda obžalovaný byl způsobilým anebo mohl se považovati za způsobilého, zastávati úřad, o nějž žádal, nikoliv však i otázkou, zda obžalovaný měl nárok, anebo mohl důvodně za to míti, že má nárok na plat 10. hod. tř. Tím stížnost ovšem neprovádí dovolávaného zmatku, vytýkajíc rozsudku neúplnost po stránce právní a nikoliv skutkové, jak toho vyžaduje ustanovení §u 281 čís. 5 tr. ř. Uplatňuje tím však zmatek dle §u 281 čís. 9 a) tr. ř., a to právem. Nalézací soud zjišťuje, že obžalovaný své předběžné školní vzdělání ve své žádosti za přijetí do služby uvedl nesprávně a že na základě tohoto nesprávného udání obdržel pak plat 10. hod. tř., odůvodňuje napadený výrok tím, že uvěřil hájení se obžalovaného, že žádost s uvedením středoškolského vzdělání napsal v dobrém přesvědčení, že skutečné vzdělání jeho vzdělání takovému odpovídá, a že úřad, o který žádal, bude moci zastávati, a že neměl proto úmyslu podvodného, pokládaje údaje o absolvování za pouhou formalitu v uvážení, že rozhoduje v praktickém životě vzdělání skutečné spojené s náležitými praktickými zkušenostmi, kteréž jako předseda družiny válečných poškozenců měl. Při tom soud nalézací přehlíží, že podvod ve smyslu §u 197 tr. zák. není omezen na pouhé zúmyslné poškození majetku, nýbrž pojímá i činy, čelící ku poškození státu neb kohokoliv na právech inmaterielních. V úmyslu, lstivým předstíráním příslušného vzdělání vymoci si udělení místa úředníka s platem 10. hodn. tř., dlužno spatřovati poškození státu v jeho právu, udíleti místo takové osobám dle platných předpisů kvalifikovaným. Při tom pachatel zodpovídá dle §u 203 tr. zák. za účinek, který ze skutku dle jeho vědomí nevyhnutelně povstati musí, totiž v tomto případě za poškození státu na hmotném majetku vyplacením požitků 10. místo 11. hodn. tř. Na tom nic nemění, že pachatel konal skutečně službu tak jako úředník s příslušným vzděláním. Neboť hmotněprávní nároky veřejného úředníka nezávisejí přímo na skutečném konání práce, nýbrž na postavení ve státní službě, založeném aktem jmenovacím, a nejsou proto pouhou odplatou za konanou práci ve smyslu soukromoprávním. Z těchto vývodů plyne, že výrok nalézacího soudu, že vzhledem k nedostatku zjištění podvodného úmyslu obžalovaného neshledává v jednání obžalovaného skutkové podstaty zločinu podvodu, spočívá na právně pochybeném názoru nalézacího soudu o pojmu podvodného úmyslu dle §u 197 tr. zák., že napadený výrok jest tudíž ve smyslu §u 281 čís. 9 a) tr. ř. zmatečným. Přisvědčiti dlužno konečně i vývodům stížnosti s hlediska téhož zmatku napadajícím výrok sprošťující obžalovaného obžaloby pro přestupek zpronevěry. Názor nalézacího soudu, že skutkové podstaty přestupku zpronevěry zde není, jelikož nepokládá za to, že obžalovaný jednal v úmyslu ziskuchtivém, jakého vyžaduje přestupek zpronevěry, jest mylným. Skutková podstata zpronevěry nevyhledává zvláštního úmyslu ziskuchtivého, stačí vědomé bezprávné přivlastnění si nebo zadržení věci svěřené. Výše škody (cena zpronevěřené věci) má jen význam pro vyměření trestu.

Citace:

č. 1270. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 364-365.