NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 3729.

Nárok na rozvod nepodléhá promlčení. V ujednání klidu v rozvodovém sporu nelze spatřovati odpuštění rozvodového důvodu. Jest manželskou nevěrou, zakládající důvod k rozvodu, že manžel se snažil, byť i bez úspěchu, zvábiti jinou osobu ženskou k pohlavním stykům.
(Rozh. ze dne 15. dubna 1924, Rv II 87/24.)
Žalobě manželky o rozvod manželství od stolu a lože oba nižší soudy vyhověly, odvolací soud mimo jiné z těchto důvodů: Co se týče promlčení dlužno připomenouti, že zákon nikde neustanovuje, že, jedná-li se o rozvod manželství od stolu a lože, lze tuto námitku činiti. Ustanovení zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n., týkající se rozluky manželství, nelze obdobně použíti, poněvadž, jak odvolací sdělení správně podotýká, zákon chce pro rozluku manželství stanoviti podmínky těžší. Odpuštění spatřuje odvolatel v tom, že manželé při roku dne 5. prosince 1921 ujednali klid řízení a že žalobkyně se k žalovanému ještě téhož dne do společné domácnosti vrátila a že od té doby oba manželé spolu nepřetržitě žili. Avšak v tomto jednání žalobkyně nelze ještě spatřovati odpuštění, ježto vrácení se manželky mohlo míti různé příčiny nehledě k tomu, že dle tvrzení žalovaného samého žalobkyně se v onu dobu k němu chovala nelaskavě, na jeho otázky neodpovídala, s ním vůbec nemluví, obrací se k němu zády a zvláště odpírá soulož. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání mimo jiné z těchto
důvodů:
Co se týká promlčení, má odvolací soud oproti žalovanému plně pravdu, že právo rozvodové tohoto zániku žalobního nároku nezná a předpisů zákona rozlukového tu použíti nelze, ježto zákonodárce pro rozluku chtěl stanoviti podmínky těžší. Rozvodem neruší se svazek manželský, nýbrž jen manželské společenství, kdežto rozlukou svazek ten se rozvazuje, tak že ho nadále není, a, kdyby rozloučení manželské společenství obnoviti chtěli, musili by nový sňatek spolu uzavříti, sice jinak by to bylo společenství nemanželské. Proto zákon rozvodu méně brání, protože má jen mírnější účinky, a proto nepodrobil nárok na rozvod promlčení. Místo promlčení může tu přijíti při uplynutí delší doby od té, co skutek, tvořící důvod rozvodu, tím kterým manželem spáchán byl, aniž by manželské společenství přerušeno nebo na rozvod žalováno bylo, přijíti v úvahu jen konkludentní odpuštění činu, je-li tu dostatečně nutkavých důvodů, z nichž by se na to souditi dalo (§ 863 obč. zák.). V projednávaném případě však žalovaný jich neuplatňoval, a také jich dle obsahu spisů z doby před podáním žaloby není. Žalovaný uplatňuje odpuštění pouze z toho důvodu, že strany při roku dne 5. prosince 1921 ujednaly klid řízení, že žalobkyně vrátila se k žalovanému do společné domácnosti a že oba v manželském společenství na to setrvali. Avšak, nehledě k důvodům odvolacího soudu, jimiž vyvrácen každý pokus chtíti z toho vyvozovati odpuštění, a na něž se zde odkazuje, právě proto, že ujednán byl pouhý klid řízení, mělo to jen ten smysl, že strany chtějí učiniti zkoušku, zda spolužití jest možné, neboť, kdyby žalobkyně byla se chtěla žalobního nároku vzdáti, byla by při nejmenším vzala žalobu zpět. Když nejen neprohlásila, že se nároku vzdává, ale ani od žaloby neupustila, je zřejmo, že věc zůstavila za tím jen ve své míře, až jak pokus dopadne, a že si tím samým vyhradila a zachovala právo, spor kdykoli po uplynutí zákonné klidové lhůty obnoviti, právo, které jí soudní řád sám zaručuje. Manželská nevěra je založena již tím, že manžel se pokouší zvábiti jinou ženskou osobu k pohlavním stykům, i když by se mu pokus nezdařil, i jest nevěra tato důvodem rozvodu, ať již tvoří pokus cizoložství
nebo ne, neboť zákon (§ 109 obč. zák.) od starodávna vykládá se tak, že nevypočítává důvodů rozvodu výčetmo, nýbrž že je důvodem takovým i každý jiný skutek, jenž se významem a účinkem svým skutkům v zákoně vyjmenovaným vyrovná. Mimo to je nevěra při nejmenším velmi citlivým ubližováním, jež zákon mezi důvody rozvodu jmenuje, žádaje ovšem ubližování opětovné, což však zde odpadá, ježto dle zjištění nižších stolic žalovaný ucházel se o tělesné obcování u dvou služek. Jest dle toho lhostejno, zdali s výsledkem, a dopustil-li se tedy dokonce cizoložství, jak odvolací soud oproti prvému soudu za to má.

Citace:

č. 3729. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 563-565.