Č. 3464.

Státní úředníci. — Administrativní řízení (Podkarpatská Rus): I. Rozhodnutí hlavního finančního ředitelství v Užhorodě jest i ve věcech osobních finančního úřednictva konečným, pokud nejde o věc vyhrazenou rozhodování ministerstva financí. — II. Kdo nedostal dekret ve smyslu § 6 služ. pragm. úřednické, není pragmatikálním úředníkem.
(Nález ze dne 8. dubna 1924 č. 6008).
Věc: Sigmund H. v M. proti hlavnímu finančnímu ředitelství v Užhorodě o propuštění ze služby.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím propustil žal. úřad st-le z důvodů služebních vzhledem k jeho smluvnímu úřednímu poměru dnem 31. prosince 1922 ze služeb finančního ředitelství v Mukačevě.
Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí vznesené musil nss zabývati se nejprve námitkou odvodního spisu, že sporná záležitost nebyla nař. rozhodnutím vyřešena konečně pořadem instancí správních (§ 5 zák. o ss). Nemohl v tom odvodnímu spisu dáti za pravdu. Podle § 1 zák. z 9. února 1922 č. 59 Sb. rozhoduje na území P. R. hl. fin. ředitelství v Užhorodě o všech věcech týkajících se státní finanční správy, pokud nejsou vyhrazeny min. fin. Poněvadž v daném případě o věc vyhrazenou rozhodnutí fin. min. nejde, jest nař. rozhodnutí hl. fin. ředitelství v U. konečným rozhodnutím úřadů správních.
Stížnost namítající v podstatě, že st-l smluvním úředníkem nebyl a že tedy mohl býti propuštěn jen za předpokladů a modalit služební pragmatikou pro propouštění státních úředníků stanovených, neshledal nss důvodnou.
Jest spor jediné o otázku, zda úřad právem pokládal st-le za úředníka smluvního, či zda na služební poměr st-le ke státu dlužno pohlížeti jako na služební poměr definitivního úředníka pragmatikálniho. Státními úředníky pragmatikálními po rozumu služ. pragm. (zák. z 15. ledna 1914 č. 15 ř. z.) jsou státní úředníci zařazeni do hodnostních tříd (či. 1 uv. zák.). O ustanovení úředníka sluší podle § 6 vyhotoviti dekret. Státní a služební poměr počíná se dnem doručení jmen. dekretu (není-li výslovně ustanoven den jiný § 7).
Že by byl st-li o jeho ustanovení úředníkem vydán dekret ve smyslu § 6 pragm. vyhotovený, stížnost ani netvrdí, a také ze spisů není patrná, že by byl nějakým aktem příslušného orgánu (definitivním) státním úředníkem ustanoven.
Se zřetelem k tomu nemohl nss nalézti nezákonnost ani vadu řízení v tom, že žal. úřad založil své rozhodnutí na předpokladu, že st-l nebyl úředníkem pragmatikálním, nýbrž toliko smluvním.
Že si této povahy svého služebního poměru st-l sám dobře byl vědom, vyplývá ostatně i z jeho žádosti za opětné přijetí do služby ze 6. prosince 1922, tedy již po vydání nař. rozhodnutí předložené, v níž se sám označuje jako »smluvní úředník«.
Jest tedy jediná námitka, o kterou se stížnost opírá, neodůvodněna, a bylo proto stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 3464. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1001-1002.