NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 15169.

Bylo-li manželství rozvedeno z výhradně viny manželovy podle § 13 e) a h) rozl. zákona, nelze vinnému manželovi povoliti rozluku manželství, mělo-li by povolení rozluky za následek těžké poškození majetkových práv nevinné manželky.
(Rozh. ze dne 2. května 1936, R II 108/36.)
Manželství Karla L. s jeho manželkou Marií byla rozvedena z výhradně jeho viny z důvodů uvedených v § 13 lit. e) a h) rozl. zákona. Jeho žádost, by bylo tota manželství rozloučeno podle § 17 rozl. zákona, byla prvým soudem zamítnuta; rekursní soud žádosti vyhověl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jde o povolení rozluky manželství podle § 17 rozl. zákona. O rozluku manželství na podkladě provedeného sporu o rozvod může podle tohoto ustanovení žádati každý z rozvedených manželů, tudíž i manžel rozvodem vinný, pokud se jeho žádost nepříčí dobrým mravům, na příklad proto, že donutil svým jednáním druhého manžela, by zakročil o rozvod, aby sám měl podklad pro žádost a rozluku, které by jinak nedosáhl, nebo když se rozluky domáhá zřejmě za tím účelem, aby druhého manžela těžce poškodil na majetkových právech. Podmínkou povolení rozluky jest, že by bylo bývala na rozluku uznáno, kdyby onen manžel, který žaloval o rozvod, byl žaloval hned na rozluku!. Rozhodují skutečnosti v době rozsudku první instance. Podle těchto zásad jest přiznati dovolacímu rekursu oprávnění. Rozsudkem ze dne 19. června 1933 bylo k žalobě manželčině manželství stran rozvedena od stolu a lože z viny manželovy, a bylo při tom zjištěno, že manžel opětovně kruté nakládal s manželkou, že toto zlé nakládání zanechalo u ní viditelné následky, zejí vyhrožoval, že ji dobije, že jeho jednáním vznikl hluboký rozvrat manželství. Z obou těchto důvodů bylo uznáno na rozvod manželství; zjištěné skutečnosti tvoří rozlukové důvody podle § 13 e) a h) rozl. zákona. Stěžovatelka uplatňuje proti návrhu na rozluku, že na rozvod bylo uznáno z výhradné viny navrhovatelovy, že by se tento mohl oženiti, že by tím vzrostl okruh osob, o něž by mu bylo pečovati, že by ztratila nárok na pensi. Námitkám těmto nelze odepříti oprávnění. Stěžovatelka měla by po smrti navrhovatelově nárok na vdovský důchod (§ 14 čís. 1 zákona čís. 242/1922 Sb. z. a n.). O tento nárok by přišla, jestliže by se žalobce, který žije s konkubinou, po povolení rozluky znovu oženil. Mělo by tedy povolení rozluky za následek těžké poškození stěžovatelky na majetkových právech. Hledíc dále k tomu, co bylo zjištěno o jednání navrhovatelově vůči stěžovatelce, jest jeho žádost o rozluku považovati za příčící se dobrým mravům.

Citace:

Čís. 15169. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 516-517.