NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 11424.

O povolení prozatímního opatření k zajištění nároku podle § 168 obč. zák. přísluší rozhodovati nespornému soudci, u něhož řízení ve věci hlavní jest již zahájeno.
Byla-li pohledávka, jež má býti zajištěna prozatímním opatřením, ohroženou stranou jako žalovanou uplatněna ve sporu jako vzájemná pohledávka k započtení na žalobní pohledávku odpůrcovu, řídí se příslušnost soudu k projednání návrhu na povolení prozatímního opatření ustanovením prvého odstavce § 387 ex. ř. (Rozh. ze dne 26. února 1932, R 1 962/31.)
Marie F-ová navrhla u okresního soudu v Úštěku, by jí bylo povoleno zajištění dvou jejích pohledávek za Karlem W-em, a to pohledávky 1330 Kč, již uplatňovala Marie F-ová u okresního soudu v Úštěku podle § 168 obč. zák., a pohledávky 4150 Kč na náhradu za poskytnutí výživy a bydlení, již namítla započtením ve sporu vedeném proti ní odpůrcem Karlem W-em u okresního soudu v Úštěku. Soud prvé stolice prozatímní opatření k zajištění obou pohledávek povolil, rekursní soud prohlásil okresní soud v Úštěku nepříslušným k rozhodnutí o návrhu na prozatímní opatření k zajištění řečených pohledávek a postoupil návrh na povolení prozatímního opatření okresnímu soudu v Nýrsku, u něhož měl odpůrce Karel W. obecné sudiště.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by, nepřihlížeje nadále k domnělé nepříslušnosti, rozhodl o rekursu věcně.
Důvody: Jest rozeznávati dvě pohledávky, jež si přeje míti zajištěny ohrožená strana: a) pohledávku 1330 Kč uplatňovanou nemanželskou matkou podle § 168 obč. zák. ve spisu Nc 147/31, jíž chce navrhovatelka zajistiti výživu budoucího dítěte pro první tři měsíce, jakož i náklady svého slehnutí a šestinedělí (§ 167 obč. zák.). Návrh matčin podle § 168 obč. zák. jest projednati řízením nesporným a i o prozatímním opatření, týkajícím se tohoto nároku, může rozhodovati jen soud rozhodující o věcí hlavní (§ 2 odst. 2 čís. 7 poslední věta nesp. říz. a obdoba § 387 ex. ř.), tedy soudce mimosporný, u něhož řízení ve věci hlavní již jest zahájeno (viz věstník min. sprav, z r. 1914 str. 652). Předpis § 387 ex. ř. mluví sice o soudu, u něhož byl zahájen spor ve věci hlavní, jest však zjevno, že zákon tím míní jen pravidelný případ, kde o hlavním nároku se rozhoduje řízením sporným. V souzeném případě jde též o otázku spornou, která však je přikázána výjimečně soudci nespornému, a tu i obdoba (§ 387 ex. ř.) i důvody účelnosti a hospodárnost mluví pro to, by i v tomto případě o prozatímním opatření rozhodoval soudce, jenž řeší věc hlavní. Pravomoci té nasvědčuje i doslov § 2 odst. 2 čís. 7 posl. věta nesp. říz., podle něhož soudce nesporný má též učiniti potřebná opatření k zajištění nároku až do ukončení rozepře. Poněvadž však nesporné řízení o hlavním nároku matčině podle §§ 167 a 168 obč. zák. se vede pod značkou Nc 1 147/31 u okresního soudu v Úštěku, jest tento soud příslušný i k vyřízení návrhu na prozatímní opatření a proto neprávem přikázal rekursní soud věc tu okresnímu soudu v Nýrsku, kde sice je obecné sudiště odpůrcovo, kde se však věc hlavní, ať již právem nebo neprávem neprojednává (arg. § 387 ex. ř. slovo »anhanging ist« a rozh. čís. 1407 sb. n. s.). Bylo proto v tomto bodu napadené usnesení změniti a uznati příslušnost okresního soudu v Úštěku.
b) Druhá ze zajišťovaných pohledávek ohrožené strany 4150 Kč byla, pak nesporno a vyplývá i ze spisu C 145/31, ohroženou stranou jako žalovanou uplatněna ve sporu jako vzájemná pohledávka na náhradu za poskytnutí výživy a bydlení a to k započtení na žalobní pohledávku Karla W-a v téže výši 4150 Kč. Uplatněním této vzájemné pohledávky 4150 Kč v oné rozepři byla podle § 232 c. ř. s. zahájena rozepře o této vzájemné pohledávce (plenární rozhodnutí nejv. soudu čís. 7905 sb. n. s.). Poněvadž se to stalo dne 30. dubna 1931 a návrh na prozatímní opatření byl podán teprve 16. května 1931, řídí se příslušnost soudu ku projednání návrhu na povolení prozatímního opatření ustanovením § 387 prvý odstavec ex. ř., a jelikož byl spor zahájen a jest veden i o vzájemné pohledávce ohrožené strany u okresního soudu v Úštěku, byl návrh na povolení prozatímního opatření právem podán u tohoto soudu a jest proto jeho odkázání rekursním soudem na okresní soud v Nýrsku právně mylné. Bylo proto uznati za příslušný okresní soud v Úštěku a změniti v tom směru napadené usnesení a rekursnímu soudu naříditi, by rekurs v tomto bodu vyřídil ve věci samé.

Citace:

č. 11424. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 212-214.