Č. 3950.

Dávka z přírůstku hodnoty (Slovensko): I. *V obcích na Slovensku, v nichž dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí nebyla zavedena před 1. říjnem 1921, podléhají této dávce pouze převody nemovitostí, které se staly nejdříve v den 23. května 1922. — II. Pravidla o obecní dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí (vl. nař. č. 143/1922, dodatek III) mají povahu všeobecně závazné právní normy. — III. Pravidla ta nabyla účinnosti 23. května 1923 a nikoli teprve vyhlášením v jednotlivé obci.
(Nález ze dne 26. září 1924 č. 16049).
Věc: Kristina O. v Dun. St. proti župnímu úřadu v Bratislavě o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Platebním rozkazem starosty obce B. z 30. července 1923 byla st-lce ve smyslu pravidel, jež byla na zákl. § 37 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. vydána nař., č. 143 z roku 1922, z převodu části nemovitostí v obci B. na Ignáce V. a jeho ženu předepsána dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí v částce 2908 K 6 h. V knihovním usnesení okr. soudu v Dun. St. z 30. září 1922 uvádí, že vklad vlastnického práva na nabyvatele povoluje se na základě trhové smlouvy z 15. září 1922. V odvolání podaném z platebního rozkazu uplatňovala st-lka, že převod, o nějž jde, nepodléhá dávce z přírůstku hodnoty nemovitosti podle pravidel v platebním rozkazu dovolaných, ježto převod ten se stal ve skutečnosti již v září nebo v říjnu 1921 a nabízela o tom, kdy se převod ve skutečnosti stal. důkaz dopisy nabyvatelů.
Usnesením z 20. září 1923 zamítlo ob. zast. odvolání st-lčino s odůvodněním, že vyměření dávky se stalo na zákonném podkladě a že soukromé dopisy nelze přijati jako důkaz proti soudnímu usnesení. Další odvolání st-lčino zamítl okr. úřad v Dun. St. rozhodnutím ze 14. listopadu 1923 z důvodů usnesení ob. zast. a dále proto, že se dávka z přírůstku hodnoty vyměřuje od 1. října 1921.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad podané odvolání a schválil rozhodnutí okr. úřadu na základě jeho správného odůvodnění, a to tím více, ježto podle imperativního nař. min. pro správu Slovenska z 23. července 1923, č. 1139 adm. II. má se dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí vybírat se zpětnou platností od 1. října 1921.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Z odůvodnění nař. rozhodnutí jde zřejmě na jevo, že žal. úřad podrobiv převod nemovitostí, o který v daném případě jde, dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí podle shora zmíněných pravidel (vl. nař. č. 143/1922, dodatek III) vycházel z právního názoru, že podle těchto pravidel podléhají dávce té všechny převody nemovitostí ležících na Slovensku, které byly uskutečněny počínaje dnem 1. října 1921.
Tento právní názor žal, úřadu jest však, jak stížnost právem vytýká, mylný. Zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. nabyl podle odst. 1. § 59 dnem 1. října 1921 účinnosti v celém území republiky čsl. mimo území Podkarpatské Rusi (o toto území v daném případě nejde). Podle právního stavu plativšího na Slovensku před 1. říjnem 1921 byla dávka z přírůstku hodnoty na Slovensku vybírána pouze v několika obcích (městech). Dávka ta nebyla obligatorní dávkou obecní, kterou by každá obec musila vybírati, nýbrž fakultativní dávkou; zavedení dávky té v některé obci bylo ponecháno usnesení obce; usnesení obce o tom, že dávku pro svůj obvod zavádí, podléhalo schválení dohlédacích úřadů. Předpisy pak o vybírání dávky byly obsaženy ve zvláštních statutech obecních (městských), na nichž se usnášela obec a jež rovněž podléhaly schválení dohlédacích úřadů.
Cit. zák. č. 329 z roku 1921, jak jde zcela nepochybně na jevo z doslovu odst. 1. § 37 (Ve všech obcích vybírati jest.... dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti«) zavedl dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti jako obligatorní dávku obecní ve všech obcích ležících na onom území republ. čsl., na němž nabyl dnem 1. října účinnosti, tudíž také v oněch obcích na Slovensku, v nichž takováto dávka před 1. říjnem 1921 nebyla vůbec zavedena.
Pokud jde o otázku, podle jakých předpisů sluší dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti za účinnosti cit. zákona na Slovensku vybírati, nutno si nejprve povšimnouti toho, že v odst. 2 § 59 téhož zák. se stanoví, že »obce mohou nadále vybírati dosud povolené příspěvky, poplatky, dávky . . . . pokud vláda neustanoví jinak«. Z toho ustanovení jde tedy na jevo, že ony obce na Slovensku, v nichž dávka z přírůstku hodnoty nemovitosti byla zavedena již před 1. říjnem 1921, mohly i po tomto dni — až do jinakého opatření vlády — vybírati dávku tu podle předpisů platných před 1. říjnem 1921 — pokud by ovšem tyto předpisy nebyly v odporu se zák. č. 329 a tudíž nepozbyly tímto zákonem platnosti (§ 57 tohoto zák.).
Jinak má se však věc, pokud jde o ony obce na Slovensku, ve kterých dávka z přírůstku hodnoty nemovitosti před 1. říjnem 1921 nebyla zavedena. V tomto směru sluší uvážiti:
Cit. zák. č. 329 z r. 1921 zná dvě kategorie samostatných dávek obecních: 1) jednak dávky, jež ta která obec může vybírati (§§ 35 a 38); 2) jednak pak dávky, jež jest obligatormě vybírati ve všech obcích (§ 37); do této druhé kategorie patří také dávka z přírůstku hodnoty nemovitosti.
ad 1. Zavedení dávek první kategorie v té které obci přenechává cit. zákon iniciativě obce (§ 24), jejíž usnesení o tom, že dávka se má v jejím obvodu zavésti, podléhá schválení určitých úřadů v zákoně blíže označených (§ 35, odst. 1, 2, 3 a § 38, odst. 2 a 3). Dávka, jež byla takovýmto způobem v obci zavedena, vybírá se pak zásadně podle pravidel, na nichž se obec usnesla a které podléhají rovněž schválení oněch orgánů, jež jsou podle cit. zák. povolány ke schválení usnesení obce o zavedení dávky (§ 43, odst. 3); pouze výjimečně děje se vybírání dávky podle jednotných řádů, k jichž vydání jest vláda zmocněna podle odst. 4. § 35 a odst. 2. § 38 cit. zák.
ad 2. Naproti tomu jest zavedení dávek druhé kategorie v té které obci vůbec vyloučeno z iniciativy obce, jak patrno také z § 28 cit. zák., který jednaje o usnášení obce o zavedení příspěvků, poplatků, dávek cituje sice §§ 35 a 38, nikoliv však také § 37. Dávky druhé kategorie musí býti vybírány v každé obci. Důsledkem toho nemůže ovšem přicházeti v úvahu nějaké úřední schvalování usnesení obce ohledně zavedení těchto dávek. Z působnosti jednotlivých obcí jest však vyloučeno nejen zavedení dávek této druhé kategorie v té které obci, nýbrž i usnášení se o pravidlech, týkajících se vybírání takovéto dávky v dotyčné obci. To plyne zcela nepochybně také a contrario z první věty odst. 3. § 43, kde se praví: »Pravidla o způsobu výběru poplatku (dávky) v obci buďte schválena těmi úřady, které vybírání povolují«; toto ustanovení má tedy zřejmě na mysli pouze dávky, jichž zavedení v obci jest ponecháno iniciativě obce, tedy pouze dávky kategorie prvé, pokud by i ovšem ohledně vybírání těchto dávek neplatily jednotné řády zmíněné v odst. 4. § 35 cit. zák.
Cit. zákon vyloučiv z ingerence obcí také usnášení se o pravidlech, týkajících se vybírání obligatorních obecních dávek zavedených odst. 1. § 37, vložil vydání pravidel o vybírání těchto dávek výhradně do rukou vlády, kterou v odst. 2. § 37 a odst. 4. § 35 zmocnil — mimo jiné — také k tomu, aby pro tyto obligatorní dávky obecní vydala jednotné řády. Pokud jde o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí, použila vláda tohoto zákonného zmocnění a vydala nařízením z 27. dubna 1922 č. 143 Sb. »Pravidla o obecní dávce z přírůstku hodnoty nemovitosti v obcích republiky čsl.«, jež jsou připojena jako dodatek III. k tomuto nař. Tato pravidla jsou, jak plyne již z jejich nadpisu, všeobecně závaznými právními normami, podle nichž jest tuto dávku vybírati ve všech obcích republiky čsl. To patrno také z ustanovení obsaženého v cit. nař. č. 143 z r 1922 »K § 37« cit. zák. (odst. 1.), kde sa praví, že tuto dávku jest vybírati ve všech obcích republiky čsl. »podle připojených pravidel, která jsou všeobecně závazná a nemohou býti měněna, pokud nejsou v dalším ustanoveny výjimky«. Dále jest to patrno i z ustanovení téhož nař. »k § 59«, kde se v odst. 4 praví, že dávka z přírůstku hodnoty nemovitosti musí býti ve všech obcích vybírána podle jednotných v příloze vyhlášených pravidel.«
V § 30 těchto pravidel se pak stanoví, že pravidla ta nabývají účinnosti ode dne jich vyhlášení a že platí pro převody nemovitostí nastalé od tohoto dne. Jak jde na jevo z ustanovení nař. č. 143 z roku 1922 »K § 59« cit. zák. (odst. 4: slova »podle jednotných v příloze vyhlášených pravidek), dlužno za den vyhlášení těchto pravidel pokládati onen den, kdy cit. nař., jehož integrující součást tvoří tato pravidla obsahující, jak svrchu uvedeno, všeobecně závazné normy platné pro všechny obce republiky čsl., bylo vyhlášeno ve »Sbírce zákonů a nařízení«, tedy vzhledem k čl. II. cit. nař. a vzhledem k § 3 zák. z 13. března 1919 č. 139 Sb. ve znění zák. z 20. prosince 1921 č. 500 Sb. den 23. května 1922. Mínění, které v tomto směru hájí také stížnost, že za den vyhlášení zmíněných pravidel sluší pokládati teprve den, kdy tato pravidla byla vyhlášena v té které obci, není, jak plyne z toho, co bylo právě uvedeno, správné; pro toto mínění nelze se zejména dovolávati snad ustanovení druhé věty odst. 3. § 43 cit. zák. č. 329 z r. 1921, v němž se předpisuje, že vyhlašování schválených pravidel o vybírání obecních dávek dlužno v obci veřejně vyhlásiti, neboť tento předpis, který mluví výslovně o vyhlašování schválených pravidel, může se týkati pouze vyhlašování pravidel o vybírání oněch dávek obecních, jež jednotlivá obec může fakultativně zavésti se schválením příslušných vyšších orgánů, tedy nikoliv oněch dávek, které byly odst. 1. § 37 zavedeny jako obligatorní dávky obecní a u nichž jest, jak svrchu bylo uvedeno, vůbec vyloučeno již jakékoliv usnášení obce o předpisech týkajících se vybírání těchto dávek, a při nichž nemůže tedy vůbec býti řeči o nějakém schvalování takovýchto předpisů se strany úřadů.
Počínaje dnem 23. května 1922, kdy nabyla účinnosti zmíněná pravidla připojená jako dodatek III. k nař. č. 143 z roku 1922, platí tedy pro dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí ležících na Slovensku, pokud jde o převody nastalé od 23. května 1922, výhradně tato pravidla — a to jak v oněch obcích, v nichž byla dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí zavedena již před 1. říjnem 1921, tak i v oněch obcích, v nichž dávka před posléz uvedeným dnem zavedena nebyla. Dnem 23, května 1922 pominulo — ovšem pouze, pokud jde o převody nastalé od tohoto dne, také právo oněch obcí na Slovensku, v nichž dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí byla již zavedena před 1. říjnem 1921, vybírati tuto dávku v základě ustanovení odst. 2. § 59 zák. č. 329 z r. 1921 i po 1. říjnu 1921 — až do jinakého opatření vládního; toto opatření vládní, jež má na mysli odst. 2. § 59 cit. zák., stalo se právě vydáním zmíněných pravidel.
Jestliže cit. zákon, který zavedl dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí jako obligatorní obecní dávku, s jedné strany vyloučil vůbec, aby se jednotlivé obce usnášely o pravidlech týkajících se vybírání této obligatorní dávky, a jestliže pak s druhé strany vyhradil stanovení předpisů o vybírání dávek vládě, kterou výslovně zmocnil, aby pro tuto dávku vydala jednotný řád, pak nelze pochybovati o tom, že ony obce na Slovensku, v nichž dávka ta nebyla zavedena již před 1. říjnem 1921, nemohly ani od tohoto dne vybírati tuto dávku, dokud vláda nevydala zmíněný jednotný řád a dokud tento řád nenabyl účinnosti, neboť do té doby — tedy do 23.května 1922 — chyběly, pokud jde o tyto obce vůbec jakékoliv právní normy pro vlastní vybírání této dávky. V době od 1. října 1921 do 23. května 1922 mohla tedy dávka z přírůstku hodnoty býti vybírána na Slovensku pouze v oněch obcích, v nichž byla zavedena již před 1. říjnem 1921.
Ze všech těchto úvah plyne tedy, pokud jde o vybírání dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti na Slovensku za účinnosti cit. zák. č. 329 z r. 1921:
I. V oněch obcích, v nichž nebyla tato dávka před 1. říjnem 1921 zavedena, podléhají dávce té pouze ony převody nemovitostí ležících v těchto obcích, které se udaly nejdříve v den 23. května 1922; pro dávku z těchto převodů jsou pak směrodatné výhradně předpisy obsažené v pravidlech připojených jako III. dodatek k nař. č. 143 z r. 1922.
II. V oněch obcích, v nichž dávka ta byla již zavedena před 1. říjnem 1921, podléhají této dávce také převody nemovitostí uskutečněné v době mezi 1. říjnem 1921 a 23. květnem 1922; na dávku z těchto převodů nelze však vůbec použíti předpisů obsažených v pravidlech připojených jako dodatek III. k cit. nař. č. 143 z r. 1922, nýbrž pouze oněch předpisů, které platily před 1. říjnem 1921 — pokud ovšem by předpisy ty nebyly v odporu se zákonem č. 329 z r. 1921.
Názor žal. úřadu, že všechny převody nemovitostí ležících na Slovensku, jež nastaly v době od 1. října 1921, jsou podrobeny dávce z přírůstku hodnoty nemovitosti podle zmíněných pravidel, jest tedy mylný. Žal. úřad nemůže svůj právní názor opírati ani o »nařízení« ministra pro správu Slovenska z 23. července č. 1139 odd. adm. II., pokud se týče z 5. května 1923 č. 3580 odd. adm. II., v nichž bylo vysloveno, že dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí má se vybírati se zpětnou platností od 1. října 1921, neboť těmito nařízeními, jež ostatně mají podle celého svého obsahu povahu pouhých instrukcí daných podřízeným úřadům, nemohl ministr s plnou mocí sám vůbec platně upravovati otázku, která došla výhradné úpravy v § 30 zmíněných pravidel, jež byla v základě odst. 2. § 37 a odst. 4. § 35 zák. č. 329 z r. 1921 vydána nařízením celé vlády.
Svrchu zmíněný mylný právní názor žal. úřadu také zavinil, že žal. úřad vycházeje z tohoto názoru nekonal za součinnosti st-lčiny již více žádného šetření o tom, kterého dne se převod nemovitostí, jejž žal. úřad podrobil dávce, ve skutečnosti vlastně stal, ačkoliv st-lka, jak ze spisů správních patrno, v řízení správním stále tvrdila, že převod nebyl uskutečněn teprve písemnou smlouvou trhovou z 15. září 1922 (tedy po rozhodném dni 23. května 1922), nýbrž již dříve.
Pro svrchu zmíněný mylný právní názor žal. úřadu bylo tedy nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Žal. úřadu bude nyní náležeti, aby řídě se zásadami svrchu vyloženými, spornou věc znovu svému zkoumání podrobil a aby zjistě za součinnosti st-lčiny okolnosti podle zásad těch pro daný případ rozhodné, vydal nové rozhodnutí.

Citace:

č. 3950. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 463-467.