NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15147.

Platí-li stát dodavateli poštovní spořitelnou, je tato zástupcem státu a ne zmocněncem dodavatelovým, jestliže tento ani nenařídil takový způsob placení ani neměl svého konta u spořitelny.
(Rozh. ze dne 24. dubna 1936, Rv II 470/34.)
Dle přednesu žalobcova prováděl František D. pod firmou »N.« žalovanému státu při stavbě státní veřejné nemocnice v Z. práce, jež většinou objednal u žalobce s podmínkou, že mu postoupí svou pohledávku za práce ty proti žalovanému jako úplatu. František D. práce provedl. žalobce mu vystavil účet na 30536 Kč 75 h. D. účet ten uznal a oznámil dne 23. ledna 1932 ředitelství státní veřejné nemocnice, že postupuje tuto částku proti žalovanému žalobci. Ředitelství postup ten oznámila potom, ministerstvu zdravotnictví a tělesné výchovy dne 24. ledna 1932. Přes to však žalovaný stát dne 8. února 1932 částku tu dal vyplatiti Františku D-ovi. Žalobce proto požaduje tuto částku po žalovaném jako postoupeném dlužníkovi a navrhuje, aby žalovaný byl uznán povinen k jejímu zaplacení. Proti žalobě namítl žalovaný stát, že postupní listina došla ministerstvu zdravotnictví již pozdě (27. ledna 1932) a to v době, kdy celá pohledávka firmy »N.« byla účtárnou ministerstva poukázána již k výplatě. Příslušný šek byl ministerstvem odeslán poštovní spořitelně v P. dne 7. ledna 1932. V té době ministerstvo zdravotnictví, nemajíc vědomosti o provedené cesi, bylo oprávněno zaplatili prvnímu věřiteli, t. j. smluvní firmě »N.«, ježto nový věřitel (cesionář) nebyl mu dosud znám. Tím dnem dostálo ministerstvo zdravotnictví svému smluvnímu závazku vůči firmě »N.«, s níž jedině bylo ve smluvním poměru a nebylo nikterak již povinno zařizovati něco za účelem pohledávky žalobci jakožto novému věřiteli, když došla příslušná postupní listina dne 27. ledna 1932. Nižší soudy uznaly podle žaloby, prvý soud z těchto důvodů: K platnosti postupu není třeba, aby byl dlužník o postupu zpraven, avšak vůči dlužníkovi rozhoduje jenom, byl-li o postupu uvědoměn, při čemž je lhostejno, jak a kým. Jen při postoupení pohledávek proti státu na základě smlouvy se vyžaduje, aby úřad k poukazování platu povolaný byl formálně vyrozuměn (nař. z 24. října 1897 čís. 251 ř. z.). V daném případě bylo poukazujícím úřadem ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy. Toto bylo o postupu, jenž je předmětem tohoto sporu, uvědoměno dne 27. ledna 1932. Bylo tedy na něm, aby podle tohoto postupu, vědouc o novém věřiteli — žalobci — se zařídilo, a zaplatilo pohledávku žalobci jako cesionáři prostřednictvím poštovní spořitelny, což se stalo až dne 4. února 1932. Tato možnost byla žalovanému v době od 27. ledna 1932 do dne 4. února 1932 dána, neboť podle zprávy poštovní spořitelny v P., kterou žalovaný pověřil provedením oné výplaty jako svého zmocněnce, může vydavatel šeku, po případě převodního, příkazu výplatu kdykoliv odvolati do doby, pokud šeková platební poukázka nebyla ještě poštovní spořitelnou odeslána, po případě pokud nebyl proveden připiš na účtě příjemcově. Je při tom vedlejší, zda ministerstvo zdravotnictví právem či neprávem se mohlo domnívati, že snad poukaz byl zatím již vyřízen poštovní spořitelnou. Po vyrozumění o postupu žalovaný jako postoupený dlužník proto cesionáři ručí, a žalobce jako cesionář proti žalovanému jako postoupenému dlužníku, který, ač o postupu zpraven, zaplatil cedentovi, právem se domáhá zaplacení. Běží tu totiž o zaplacení, nikoliv snad o náhradu škody, která by předpokládala na straně žalovaného nějaké zavinění.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
I kdyby bylo pravda, že jsou úřady povinny platiti cestou poštovní spořitelny také dodavatelům, neměnilo by to nic na skutečnosti, že poštovní spořitelna je v takovém případě zmocněncem a zástupcem žalované strany a nikoli zmocněncem žalobcovým, kdy žalobce ani takový způsob placení nenařídil, ani svého konta u spořitelny neměl. Podle toho má tedy placení poštovní spořitelnou po právní stránce týž význam, jakoby byl býval bezprostředně platil sám dlužník. Podle toho došlo tedy k placení, když už byl dlužník o postupu zpraven, a tento nemůže se zprostiti odpovědnosti, kterou mu ukládají předpisy §§ 1395 a 1396 obč. zák., pokud nedokáže, že po uvědomění o postupu svého zmocněnce ani nemohl již včas zpraviti o změněné disposici, k níž byl podle zmíněných míst zákona povinen. Ze skutkového zjištění nižších soudů plyne, že ministerstvo bylo k odvolání platebního příkazu nejen oprávněno, nýbrž že by k němu bylo bývalo za daných poměrů také bylo mělo tolik času, aby výplatě bylo zabráněno a že v té příčině nějaké opatření ani neučinilo. Musí tedy nésti důsledky placení, jež k jeho příkazu provedl zmocněnec. Takovým placením po uvědomění o postupu původnímu věřiteli nemohla se tedy žalovaná strana zbaviti odpovědnosti vůči žalobci jako postupníkovi.

Citace:

Čís. 15147. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 485-487.