NPD documents search: Váž. tr., 6 (1924)

Čís. 6617.

Byla-li při koupi losů na splátky ujednána cena úhrnkem za celou soupravu losů, jde o nedělitelný předmět koupě.
(Rozh. ze dne 22. prosince 1926, Rv II 256/26.)
Co do předchozího děje poukazuje se na rozhodnutí čís. sb. 5054. Procesní soud prvé stolice přiznal po té žalobci 252 Kč 55 h za stavební los. Důvody: Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. května 1925 R II 150/25 vychází na jevo tento právní názor Nejvyššího soudu, jímž tento soud jest podle §u 511 c. ř. s. vázán: a) pokud se týče čsl. losů stavebních, že smlouva podle §u 871 obč. zák. pro žalobce není závaznou, b) že tím, že obchod byl uzavřen cestujícím jednatelem nestala se smlouva neplatnou, c) že dlužno zkoumati, co z kupní ceny vypadá na stavební los a co na ostatní, »kdyby se ovšem ukázalo, že to děliti nelze — že by předmět smlouvy byl nedělitelným již proto, že cena byla úhrnná, není samo sebou tak na jevě jak žalobce míní, — anebo že dle úmyslu stran to děleno býti nemělo, pak arci bude míti místo § 878 obč. zák., jenž o tom případě jedná«. Soud na základě posudku znalce má za zjištěno, že kupní cena losů sama o sobě je dělitelná, naproti tomu nemůže míti na základě údajů žalobcových při výslechu stran (žalovaná strana k výslechu stran se nedostavila) za prokázáno, že bylo úmyslem stran, by kupní cena za žádných okolností nebyla dělena. Žalobce při výslechu stran obmezil se na to, že uvedl okolnosti, z nichž bylo by lze vyvozovati, že bylo úmyslem stran, určiti — Čís. 6617 —
1938
nedělitelnou úhrnnou kupní cenu, nepotvrdil však jasně, že bylo při uzavření smlouvy jeho úmyslem, koupiti jen celou skupinu losů nedělenou a nekoupiti jednotlivé losy v této skupině obsažené. Všechny ostatní žalující stranou uvedené okolnosti, jež prý svědčí pro domnělý její úmysl, považovati koupené losy za nedělitelné, připustily by závěr na úmysl stran při uzavření kupní smlouvy jen tehdy, kdyby o těchto okolnostech při uzavření kupní smlouvy bylo bývalo jednáno, což se nestalo, po případě což prokázáno nebylo. Pokud se týče strany žalované, jest soudu z jiných podobných sporů dostatečně známo, že strana žalovaná nabízí ke koupi losy v nejrůznějších skupinách, jest jí tedy patrně lhostejno, zda prodává losy jednotlivé, po případě ve skupinách a v jakých skupinách. Není tedy zjištěno, že bylo úmyslem stran při uzavření smlouvy, koupiti a prodati jen celou nedělitelnou skupinu losů. Proto dlužno případ ten rozhodnouti ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu podle pravidla § 878 obč. zák., že smlouva, bylo-li smluveno možné a nemožné současně, zůstane platná pokud se týče možného konání, nevychází-li na jevo ze smlouvy samé, že jednu část nelze odděliti od druhé. To právě ze smlouvy, o kterou tu jde, zejména z prodejní listiny nevychází na jevo, a dlužno proto smlouvu považovati za dělitelnou. Odvolací soud k odvolání žalobce změnil napadený rozsudek v ten rozum, že žalovaná jest povinna zaplatiti žalobci 850 Kč. Důvody: Žalobce, byv jako strana vyslechnut, udal, že nekoupil losy jednotlivě, nýbrž že koupil určitou skupinu losů jako celek za úhrnný peníz. Toto tvrzení žalobcovo jest podporováno obsahem prodejní listiny, v níž jsou uvedeny kupní ceny jednotlivých losů a z níž nevysvítá, která část umluvené úhrnné kupní ceny 1110 Kč (smluvených měsíčních splátek) připadá na jednotlivé losy a podle kterého měřítka se toto rozdělení má státi, zejména zda jest vzíti za základ cenu nominální či cenu nákupní při hotovém zaplacení. Dále jest přihlížeti také k tomu, že v podmínkách prodejní listiny se považuje prodaná skupina losů za celek. Soud odvolací má na základě výpovědi jako strany slyšeného žalobce vzhledem ku shora uvedeným výsledkům průvodního řízení, výpověď žalobce potvrzujícím, za prokázáno, že předmět smlouvy podle jejich úmyslu neměl býti dělen.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalované.
Důvody:
Vším právem odvolací soud uznal nedělitelnost předmětu smlouvy, neboť: byla prodána a koupena celá souprava losů za úhrnkovou cenu, nikoli tedy každý los zvlášť za určitou vlastní cenu; nebylo ve smlouvě učiněno opatření, jak se úhrnková cena má na jednotlivé losy rozpočísti, kdyby z jakéhokoli důvodu k dělení předmětu smlouvy dojíti mělo, zda tedy úhrnková kupní cena má se rozvrhnouti na ně dle poměru cen nominálních či nákupních, takže jest libovolné, když znalec za základ rozpočtu klade ceny nákupní; shodně s tím vším nebylo ve smlouvě stanoveno, co z každé splátky na ten který los vypadá, nýbrž stanoveny splátky opět jen úhrnkové; a to dokonce tak, že, kdyby dvě po sobě jdoucí splátky nebyly včasně zaplaceny, celý zbytek kupní ceny se měl státi splatným a zaniknouti měly veškeré nároky kupitele na prodané losy, které vůbec sloužiti měly jako ruční zástava za pohledávku prodatelky, tato mohla je prodati, výtěžek na srážku své pohledávky odpočísti a případný zbytek kupiteli vydati, a konečně stanoveno, že po úplném zaplacení všech ujednaných splátek, jakož i kolků, poštovného a ostatních nákladů budou losy doručiteli prodejní listiny vydány, z čehož všeho plyne, že nejen prodané losy, nýbrž i kupní cena byla míněna jako nedělený a nedělitelný celek, takže celá kupní cena musela býti napřed úplně zaplacena a potom celá koupená souprava losů měla býti vydána, avšak nikterak nebylo přípustno, by zapravené splátky čítaly se na ten neb onen los, na jehož úplné zaplacení by stačily, a ten aby považován byl za zaplacený a kupiteli vydán, kdežto ohledně ostatních ve splátkách nekrytých nastaly by následky v podmínkách předurčené a shora uvedené, nýbrž všecky splátky šly na účet celé úhrnkové kupní ceny jako nedílné pohledávky. Pravda, že § 2 písm. b) zák. ze dne 30. června 1878 čís. 90 ř. z. nařizuje, že listina o prodeji losů musí obsahovati kupní cenu, jež se platiti má za každý prodaný los nebo část losu, avšak když v souzeném případě se tak nestalo, nýbrž udána jen cena za celou soupravu losů, je to spíše důkazem, že strany na dělení nepomýšlely, když dokonce i přímý předpis zákona přestoupily. Zákon chce, by strany samy již ve smlouvě cenu jednotlivě udaly, tak aby nebylo třeba ji teprve vypočítávati, a proto nedal také směrnic pro výpočet. Jest proto názor znalce, že, když v zákoně dělení nařízeno, je také přípustné, mylný a směrnice jím vytýčená, libovolná. Byť tedy předmět kupní smlouvy nebyl nedělitelným dle své povahy, byl jím přece podle obsahu smlouvy a úmyslu stran v něm vtěleného.

Citace:

č. 3250. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 561-563.