NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2448.

Ztratilo-li se za dopravy zboží, přecházejí práva z dopravní smlouvy
na příjemce odevzdáním nákladního listu.
(Rozh. ze dne 28. března 1923, Rv II 340/22.)
Žalující spolek zaslal velkostatku K. 150 prázdných pytlů, jež se cestou ztratily. Velkostatku byly vydány dráhou pytle náhradní a zřízenec
jeho přijal nákladní list. Žalobu odesílatele o náhradu škody proti dráze
procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud jí vyhověl. Duvody: Odvolatel právem vytýká soudu prvé stolice, že spornou věc nesprávně posoudil. Soud prvé stolice měl sice za to, že
žalobce jest k uplatňování žalobního nároku oprávněn, zamítl však žalobu proto, že adresát zboží přijal a nákladní list vyplatil. I odvolací soud jest toho názoru, že žalobce jest k žalobě oprávněn; neboť dle §u 99 (1) žel. dopr. ř. jest k uplatňování práv ze smlouvy nákladní proti železnici oprávněn jen ten, komu přísluší příkazní právo. Toto právo přísluší však vždy ještě žalobci jako odesílateli, ježto právo toto pomíjí dle §u 73 čís. 9 žel. dopr. ř. teprve, když po dojití zboží do místa dodacího
nákladní list byl odevzdán, anebo když příjemce dle §u 76 (2) žel. dopr. ř. na železnici podal žalobu. Žádný z těchto případů nenastal, neboť
zboží, jež bylo žalobcem odesláno, do místa dodacího nedošlo, jak prvý soud správně zjistil. Avšak mylným jest názor soudu prvé stolice, že nárok žalobcův pominul tím, že velkostatek K. pytle, vyrovnatelnou v Praze zaslané, přijal a nákladní list vyplatil. Neboť nelze o tom pochybovati, že i § 97 (1) žel. dopr. ř. předpokládá, že zboží, které adresát přijal, jest totožným se zbožím, jež odesílatel odeslal; že tato podmínka splněna
není, bylo právě podotknuto. Nelze také namítati, že dráha zproštěna byla povinnosti k náhradě tím, že velkostatek náhradní zboží přijal; neboť, ježto velkostatek oprávněn nebyl, náhradní nároky uplatňovati, nebyl též oprávněn nějakou náhradu za ztracené zboží přijati, nebo se
s dráhou jiným způsobem vyrovnati.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Nelze přisvědčiti názoru prvé i druhé stolice, že žalobce jest jako odesílatel ztracených pytlů oprávněn k žalobě, poněvadž dle § 99 (1)
žel. dopr. ř. jest k uplatňování práv ze smlouvy nákladní proti železnici
povolán jen ten, komu přísluší příkazní právo a poněvadž příkazní právo
žalobcovo dle § 73 (9) žel. dopr. ř. ještě nepominulo, třeba byl nákladní list příjemci již vydán, jelikož pytle do stanice přejímací nedošly. Přesný
výklad slov žel. dopr. ř., § 73.9 v §u 73 (9) žel. dopr. ř.
nevyhovuje úmyslu zákona a příčí se praktické potřebě. Nemůže býti
pochybno, že, kdyby ze zaslaného zboží se byla na cestě část ztratila a
jiná část cestou byla poškozena, nákladní list s došlým zbožím byl příjemci odevzdán a jím vyplacen, jenom příjemce by byl oprávněn, vznésti proti dráze nárok na náhradu zboží a to nejen poškozeného, ale i ztraceného. Stejně nebylo by lze o tom pochybovati, kdyby zboží bez vědomí a přičinění dráhy bylo bývalo zaměněno a zaměnění teprve po přijetí příjemcem zjištěno (§ 97 (2) čís. 4). Zvláštní povaha dopravní smlouvy nese s sebou, že v jistém okamžiku všechna práva proti železnici přecházejí z odesílatele na příjemce. Přechod těchto práv činí zákon závislým na vůli příjemce, projevené dle §u 73 (9) žel. dopr. ř. buď
tím, že přijme nákladní list anebo podá na dráhu žalobu. Odevzdáním a přijetím nákladního listu jest vůle příjemce i dráhy, by příjemce do dopravní smlouvy vstoupil místo odesílatele, jasně projevena a to i tehdy, když zboží se cestou ztratilo, a vstup tento děje se podle smlouvy, s odesílatelem uzavřené. Praví-li se v posledním odstavci §u 73 žel. dopr. ř., že příkazní právo zasílatelovo zaniká, když po příchodu zboží na místo určení nákladní list se adresátovi vydá, neznamená to, že skutečně dojití zboží do stanice určení jest za všech okolností podmínkou zániku příkazního práva zasílatelova, nýbrž jenom, že, dokud zboží jest na cestě, příkazní právo zasílatelovo trvá, i když by nákladní list adresátovi byl již vydán neb odeslán. Nelze-li již očekávati, že zboží na stanici určení vůbec dojde, což se stane po uplynutí lhůty dodací, stane se vyhrazené příkazní právo odesílatelovo bezpředmětným a nastane týž případ, jako kdyby zboží již bylo došlo. Když dráha vydá pak a příjemce přijme, přes to že se zboží ztratilo, nákladní list, který dle čl. 391 obch zák. jest důkazem smlouvy mezi dráhou a odesílatelem a dle §u 98 žel. dopr. ř. musí býti reklamaci pro ztrátu zboží přiložen, uskuteční se tím vstup příjemce do dopravní smlouvy na místě odesílatelově a odesílatel ztrácí práva, smlouvou proti dráze vyhrazená. V projednávaném
případě byl velkostatku vydán jako příjemci nejen nákladní list, nýbrž i zboží s ním došlé, třebas zaměněné. Tím zaniklo příkazní i žalobní právo odesílatelovo. Na tom nemůže nic změniti, že velkostatek, přijímaje pytle, byl ohledně totožnosti pytlů v omylu. I tento omyl mohl by po případě proti železnici uplatňovati jen velkostatek, nikoliv osoba třetí. Pokud si žalující spolek nedal žalobní práva od velkostatku odstoupiti, jest žaloba jeho pro nedostatek aktivní legitimace pochybená a slušelo ji zamítnouti. Že okolnost, kdo vlastně škodu trpí, jest bez významu, plyne nejen z §u 99, nýbrž z §u 76 (2) žel. dopr ř.

Citace:

Rozhodnutí č. 2448. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 554-556.