Čís. 1832.
Majitel soukromého lázeňského domu, jenž po živnostensku, byť i bez koncese přechovává cizince, jak obvyklo je v hotelu, ručí za věci jimi vnesené dle § 970 obč. zák.
(Rozh. ze dne 12. září 1922, Rv I 621/22.) Za svého pobytu v lázeňském domě žalovaného uzamkla žalobkyně do skříně ve svém pokoji slunečník a ježto slunečník byl ze skříně odcizen, domáhala se na žalovaném náhrady škody, opřevši nárok svůj o ustanovení § 970 obč. zák. Oba nižší soudy žalobu zamítly v podstatě proto, že ručení dle § 970 obč. zák. nepostihuje majitele soukromých lázeňských domů.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Dovolání, uplatňující dovolací důvody čís. 2 a 4 §u 503 с. ř. s. nelze upříti oprávněnosti. Právní názor nižších stolic, že dle § 970 obč. zák. ručí pouze hostinští, již na základě hostinské koncese se zabývají přechováváním cizinců a že majitelé soukromých lázeňských domů, kde hosté nedostávají stravy, jsou sproštěni tohoto ručení bez ohledu na to, v jakém rozsahu a jakým způsobem se provozuje úplatné přechovávání cizinců, nemá opory ani v doslovu ani ve smyslu ustanovení § 970 a násl. obč. zák., jichž účelem jest, chránit cizince a nikoliv osoby, jež přechovávají u sebe hosty. Dle § 970 obč. zák. ručí hostinští, kteří poskytují byt cizincům, při čemž je lhostejno, byla-li jim udělena koncese čili nic, neboť jinak měli by hostinští, již provozují živnost bez koncese, tedy trestným způsobem, větší výhody než majitelé koncesovaných hostinců. Dle § 16 živn. řádu jest hostinským, kdo provozuje jedno nebo několik oprávnění, uvedených v tomto § pod lit. a) až g), tedy i přechovávání cizinců. Provozuje-li se tedy v soukromém lázeňském domě přechovávání cizinců po živnostensku, alespoň jako vedlejší zaměstnání, takovým způsobem jako v hotelu, nutno za to míti, že majitel tohoto lázeňského domu je hostinským ve smyslu § 970 obč. zák. a že ručí jako takový. Jinak byli by bez dostatečné ochranу cizinci ve velkých soukromých lázeňských domech, kdežto hosti v malém hostinci mohli by se dovolávati zmíněného dobrodiní zákona, ačkoliv ti i oni vnesli své svršky do cizího jim domu, do kterého přicházejí a z něhož odcházejí osoby jim neznámé a v němž zaměstnáni jsou lidé, jimž hosté po případě nedůvěřují. Správnosti tohoto názoru nasvědčuje okolnost, že § 970 obč. zák. v doslovu III. dílčí novely obdržel nápis: »Gastaufnahme« a protivou k původnímu doslovu neklade již váhy na pojem hostinského vůbec, nýbrž na pojem hostinského, jenž přechovává cizince. Rozhodným pro ručení dle § 970 obč. zák. není tedy hostinská živnost, nýbrž výlučně přechovávání cizinců, pročež dle zmíněného § neručí na př. majitelé kaváren ani hoteliér, jenž jest zároveň restauratérem, za věci uložené hostem v kavárně, pokud se týče hotelovým hostem v místnostech restauračních. Bude-li tedy v tomto případě zjištěno, že žalovaná provozuje ve svém domě přechovávání cizinců takovým způsobem, jak se děje v hotelu, a že ve zmíněném domě jsou co do uschování věcí vnesených hosty, a klíčů k hostinským pokojům a pod. obdobná zařízení jako v hotelu, není použití §§ 970, 970 písm. a), b), с) a 1316 obč. zák. na tento případ vyloučeno tím, že žalovaná je majitelkou soukromého lázeňského domu a nikoliv koncesovaného hostince. Nižší soudy neřešily sporného právního poměru s tohoto hlediska ani nepřihlížely ke všem námitkám žalované, zvláště k námitce, že cena sporného slunečníku 5000 Kč je přemrštěná, že slunečník je po případě drahocennou věcí ve smyslu § 970 a) obč. zák. a že se žalobkyni neztratil z najatého pokoje.