NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12690.

Ustanovení § 18, druhý odstavec, zemského zákona pro Moravu ze dne 31. prosince 1874, čís. 5 z. zák. na rok 1875, vztahuje se nejen na stavby na silnicích již jsoucích, nýbrž i na stavby na silnicích dosud nehotových a mají jím býti chráněny nejen osoby na stavbě zaměstnané, nýbrž i osoby na stavbě nezaměstnané.
(Rozh. ze dne 10. června 1933, Rv II 232/31.)
Žalobkyně najala k jízdě na Moravě autotaxi náležející žalovanému. Za noci vjel šofér žalovaného na nehotové silnici na dřevěnou, neosvětlenou přepážku, při čemž auto dostalo smyk a žalobkyně byla poraněna. Žalobní nárok na náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice jen polovicí důvodem po právu a uvedl v tomto směru v důvodech: Na základě posudku znalců z oboru aut má soud za to, že úraz žalobkyně zaviněn byl jednak žalovaným, který ručí za vinu svého šoféra a který byl v době úrazu majitelem auta, protože dle přesvědčení soudu nejel šofér, ač věděl, že jede po nově upravené a nedokončené silnici, s dostatečnou pozorností a že jel rychlostí příliš velikou, jak šofér sám doznal, asi 25 km za hodinu, jednak zaviněn byl úraz také osobou třetí, t. j. osobou, jejíž povinností bylo přepážku v noci opatřiti světlem, což se nestalo. Povinnost osvětliti přepážku na silnici plyne i z ustanoveni §§ 380 a 422 tr. zák. i ze zemského zákona pro Moravu ze dne 31. prosince 1874 čís. 5 z roku 1875 (§§ 17, 18). Osvětlení to bylo tím spíše potřebné, ano bylo známo, že silnice nově upravená, ač to dovoleno nebylo, ve skutečnosti byla již před úrazem používána, a jest jisto, že, kdyby přepážka byla bývala osvětlena, byl by šofér na ni upozorněn. Soud dospěl proto k názoru, že žalobní nárok co do důvodu jest proti žalovanému po právu jen z části a, protože stupeň spoluzavinění žalovaného na úraze nelze určiti, určen byl ve smyslu § 1304 obč. zák. polovicí. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalobkyně. Důvody: Odvolatelka míní, že první soud posoudil sporný případ nesprávně, přehlédnuv, že předpisů zákona ze dne 31. prosince 1874 čís. 5 zem. zák. morav. na rok 1875 na tento případ použíti nelze. Tento zákon týká prý se silničního policejního řádu platného jen pro veřejné neerární silnice moravské a jeho předpisy, pokud upravují provoz a bezpečnost provozu, mohou prý býti aplikovány jen na taková tělesa, která teprve v budoucnosti, až budou hotova, mají býti odevzdána veřejnosti jako veřejná cesta. Takové nehotové těleso, jako tomu bylo v souzeném případě, do zhotovení a odevzdání veřejnosti do provozu není prý silnicí, a proto nelze předpisů onoho zákona naň použíti. Tím pak, že první soud nepřipustil důkaz znalci techniky o tom, jaké předpisy platí pro stavbu takovéhoto tělesa silnice, trpí prý řízení před prvým soudem neúplností. S těmito důvody nelze však souhlasiti. Jest sice zjištěno, že úsek silnice, na němž se úraz přihodil (22. prosince 1928), nebyl v době úrazu odevzdán veřejnému provozu a že kolem 15. listopadu 1928 přišel zákaz užívati tohoto úseku silnice, jest také zjištěno, že na tomto úseku silnice byly zřízeny přepážky, je však i zjištěno a odvolateli ani napadeno, že se po tomto nově budovaném úseku silnice již před úrazem jezdilo a že se to také trpělo. Je skutečně zjištěno a v odpor nevzato, že úraz se stal v době noční a že v době úrazu přepážka osvětlena nebyla. Že jde o úsek veřejné neerární silnice, jejíž stavba se právě prováděla, nemůže býti pochybnosti a platí, proto předpis § 18 odst. 2 cit. zák., pojednávající o opatřeních pro bezpečnost provozu při stavbách na silnicích také pro tuto stavbu. Řečené ustanovení zákona nelze vykládati tak úzce, jak činí odvolatelka, že se totiž předpis ten týká jen staveb prováděných na silnicích již hotových, nikoliv však při stavbách silnice teprve budované. Že tento výklad neodpovídá duchu zákona, tomu nasvědčuje nejen použití výrazu »místa, kde silnice se staví«, nýbrž i ustanovení posledního odstavce § 3 cit. zák., kde se praví »při stavbě nových silnic«. V souzeném případě se silnice stavěla, budovala a bylo proto, vzhledem k shora citovanému zákonnému předpisu úsek tento náležitě uzavříti a při soumraku jednou nebo dle potřeby i několika svítilnami osvětliti, což se však nestalo. O těchto okolnostech nebylo tedy zapotřebí připouštěti a prováděti důkaz znalci z oboru technického a není tu proto vytýkané neúplnosti řízení. Usuzuje-li první soud ze skutkového zjištění, že tento úsek silnice v době úrazu osvětlen nebyl, a v důsledku toho projevuje právní názor, že zavinění na úrazu je také na straně třetí osoby, jejíž povinností bylo, v noci úsek osvětliti, aniž by však tuto třetí osobu pojmenoval, nelze v tom shledávati nesprávné právní posouzení a dokonce snad neúplnost rozsudku, jak odvolatelka prvnímu soudu vytýká.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalobkyně potud, že uznal zavinění žalovaného třemi čtvrtinami.
Důvody:
Pokud dovolatelka provádí dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 503 čís. 4 c. ř. s. poukazem k tomu, že se ustanovení druhého odstavce § 18 zák. ze dne 31. prosince 1874 čís. 5 z roku 1875 zákona a nařízení zemských pro Markrabství Moravské vztahuje jen na stavby na cestách již jsoucích, a dovozuje úsudek tento z autentického německého znění zákona, přehlíží, že právě toto znění: »Die im Bau begriffenen Strassenstellen« v souvislosti s pojmy »Bei neuen Strassenbauten, bei der Regulierung aíter Strassen, oder bei der Anlage neuer bisher nicht bestandenen Strassengräben« volenými v posledním odstavci § 3 zmíněného zákona přímo dává podnět k širšímu, odvolacím soudem zastávanému výkladu ustanovení, týkajících se opatření pro bezpečnost provozu při stavbách na silnicích, a nelze omezení těchto předpisů na stavby na silnicích již jsoucích, jak tomu dovolatelka chce, schvalovati. Z marginální rubriky § 18 v českém doslovu »Opatření pro bezpečnost obchodu pří stavbách na silnicích« nepřiléhajícího to překladu autentického znění »Vorkehrungen für die Verkehrssicherung bei Bauten auf Strassen«, plyne neudržitelnost názoru, dovolatelky, že bezpečnostními opatřeními zde uváděnými jsou chráněny jen osoby na stavbě samé zaměstnané, poněvadž slovem »Verkehrssicherung« (obchod) jest zřejmě pamatováno na bezpečnost provozu všeobecného a ustanovení, že jest závadné místo »při nastávajícím soumraku, jednou a dle potřeby i více svítilnami« osvětliti, rovněž jasně má na mysli dobu, kdy se na stavbě nepracuje, tudíž i bezpečnost osob na ní nezaměstnaných. Odůvodnění nesprávného právního posouzení věci rozborem významu »bezpečnostního opatření« podle § 3. zmíněného zákona jest mylné, poněvadž o bezpečnostních opatřeních, mluví jen § 18 zák. a odvolací soud použil posledního odstavce § 3 zák., pojednávajícího o povinnosti okresních fondů silničních a obcí postaviti mostky a přejezdy, jen k opodstatnění oprávněnosti širšího výkladu pojmu »silnice« ve smyslu pro souzený případ rozhodném. K situačnímu plánku dovolatelkou teprve k dovolání přiloženému přihlížeti nelze; jinak jest úsudek napadeného rozsudku, že zavinění na úrazu žalobkynině jest i na straně třetí osoby, jejíž povinností bylo, závadný úsek cesty v noci osvětliti, opodstatněn skutkovými zjištěními, jimiž jest dovolací soud vázán. Na podkladě tohoto skutkového zjištění, zvláště an šofér žalovaného za noci jel, ačkoliv věděl, že jede po nově upravené, ale dosud nedokončené silnici, jak sám doznal, rychlostí asi 25 km za hodinu, tudíž zvlášť neopatrně a nesvědomitě, dospívá dovolací soud po svém volném uvážení podle § 273 c. ř. s. k názoru, že spoluzavinění žalovaného Josefa K-a na úraze žalobkyně jest dáno třemi čtvrtinami a jen čtvrtina spoluzavinění jde na úkor oné osoby třetí, kterou právě mají na mysli oba rozsudky nižších stolic.

Citace:

Čís. 12690.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 789-792.