Čís. 8984

»Zřejmou nesprávností« ve smyslu § 419, prvá věta, c. ř. s. jest každá nesprávnost, spočívající i v nesouhlasu toho, co soud vynesl a prohlásil a čím jest již (§ 416, druhý odstavec, c. ř. s.) vázán, s tím, co pojal do písemného vyhotovení zákonitě prohlášeného rozsudku.
(Rozh. ze dne 23. května 1929, R II 176/29.)
Soud prvé stolice doplnil usnesením ze dne 27. prosince 1928 ve smyslu § 419 c. ř. s. rozsudek prvého soudu ze dne 29. listopadu 1927 v tom smyslu, že do nálezu rozsudečného mají býti ještě pojata slova: »rukou společnou a nerozdílnou« a že tudíž odstavec druhý rozsudku má zníti: »Žalovaní Pavel a Františka H-ovi a Vladimír a Pavla B-ovi jsou povinni žalobcům 6 000 Kč s 5% úroky ode dne 9. července 1927 a útraty 1 067 Kč 94 h rukou společnou a nedílnou do 14 dnů pod exekucí zaplatiti.« Rekursní soud napadené usnesení zrušil. Důvody Podle § 419 c. ř. s. lze z úřadu opraviti jen chyby v psaní, v počtech a jiné zřejmé nesprávnosti, kdežto při doplnění rozsudku jest dbáti předpisu § 423 c. ř. s. V projednávaném případě nejde o pouhou chybu v psaní nebo v počtech aniž o nějakou zřejmou nesprávnost, poněvadž o zřejmé nesprávnosti lze mluviti jen, když z rozhodnutí samého a z jeho odůvodnění jest zcela jasným zřejmý nesouhlas toho, co soud vyslovil, s tím, co chtěl vysloviti. V žalobě však není ani tvrzeno, že se všichni čtyři žalovaní zavázali z důvodu náhrady škody zaplatiti úhrnných 11 000 Kč »rukou společnou a nerozdílnou« a ani v dalším průběhu sporu nebylo nic takového tvrzeno ani zjištěnými výsledky dokazování nevyšel najevo žádný důvod pro solidaritu závazku žalovaných. V žalobní žádosti sice jest žádáno, by byli odsouzeni žalovaní rukou společnou a nerozdílnou. Avšak pro možnost přisouzení není rozhodným petit, nýbrž skutková tvrzení strany za řízení dokázaná. Jelikož nebylo ve sporu ani tvrzeno ani dokázáno, že žalovaní jsou zavázáni rukou společnou a nerozdílnou, nebylo lze vyhověti petitu žalobnímu a odsouditi je k »solidárnímu« zaplacení zažalované sumy a útrat sporu. Nelze tedy za to míti, že slova: »rukou společnou a nerozdílnou« byla vynechána jen omylem nebo nedopatřením, nýbrž jediné nedopatření bylo v tom, že závazek solidarity nebyl výslovně zamítnut. Avšak ve vyloučení slov »rukou společnou a nerozdílnou« jest zamítnutí této části žalobního nároku vtomně již obsaženo, a doplnění v tomto směru nebylo žádnou stranou navrženo.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolací rekurs jest důvodný. Porovná-li se ustanovení § 416 druhý odstavec c. ř. s., podle kterého je soud vázán na své rozhodnutí, jakmile jest prohlášeno, nebo když ve případnosti § 415 c. ř. s. jest odevzdáno písemně k vyhotovení, s ustanovením § 419 prvý odstavec druhá věta c. ř. s., podle kterého oprava rozsudku má se státi z úřední moci zejména též, když vyhotovení rozsudku se nesrovnává s rozhodnutím od soudu vyneseným, jest uznati, že »zřejmou nesprávností« v § 419 prvý odstavec prvá věta c. ř. s. sluší rozuměti každou nesprávnost, která spočívá také v nesouhlasu toho, co soud podle § 414 prvý odstavec c. ř. s. vynesl a prohlásil a nač už je podle § 416 druhý odstavec c. ř. s. vázán, s tím, co pojal do písemného vyhotovení zákonitě prohlášeného rozsudku (§ 414 třetí odstavec c. ř. s.). Žalobním žádáním domáhali se žalobci odsouzení žalovaných к žalobnímu plnění rukou společnou a nedílnou. Podle protokolárního zápisu soud prvé stolice svým rozsudkem žalobnímu žádání vyhověl úplně. Vloudila-li se do rozsudku soudu prvé stolice v jeho vyhotovení nesprávnost toho způsobu, že ve vyhotovení tom nejsou slova »rukou společnou a nedílnou«, odporuje písemné vyhotovení rozsudku ústně vyhlášenému rozsudku a jde tím o zřejmou nesprávnost, která podle § 419 prvý odstavec c. ř. s. nejen na návrh, nýbrž i z úřední moci musí býti opravena, což jest podle § 419 třetí odstavec c. ř. s. přípustné i ve vyšší stolici. Bylo tedy důvodnému dovolacímu rekursu vyhověti a změnou napadeného usnesení rekursního soudu obnoviti správné a zákonité usnesení soudu prvé stolice.

Citace:

č. 8984. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 733-735.