NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4314.

Pro pojem svěření ve smyslu § 132 III. tr. zák. není třeba, by povinnost dozoru tvořila obsah služební smlouvy. Mladistvá služebná je svěřena dozoru přednosty domácnosti, třebas ji do služby najala jeho manželka.
(Rozh. ze dne 31. října 1931, Zm II 381/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po neveřejném ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Brně ze dne 14. srpna 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem svedení ke smilstvu podle § 132/III tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Námitkám, činěným rozsudku po věcné stránce (čís. 9 a) § 281 tr. ř.), nelze přiznati úspěch. Soud nezjišťuje, že R-ovou najala do služby manželka obžalovaného. I kdyby tomu tak bylo, nevylučovalo by to, že i obžalovaný byl zaměstnavatelem R-ové a že byla fakticky svěřena jeho dozoru, ano je v rozsudku zjištěno, že R-ová sloužila v jeho domácnosti, čímž byla hospodářsky od něho odvislá, poněvadž obžalovaný jako přednosta domácnosti hradí náklady vedení domácnosti, a že pro svůj mladý věk, ano jí při vstupu do služby nebylo ještě 16 let, a jak soud zjišťuje, byla nezkušená, duševně a mravně nevyspělá, již z těchto důvodů potřebovala dozoru v ohledu mravním. Třebaže tedy stížnosti jest přisvědčiti v tom, že skutečnost vstoupení do služebního poměru o sobě ještě nenaplňuje pojem; svěření k dozoru ve smyslu § 132/III tr. zák., posoudil první soud věc správně, uznav v souhlasu s ustálenou praxí Nejvyššího soudu, že obžalovaný měl za zjištěných okolností podle všeobecných pravidel a názorů životních povinnost bdíti nad mravním chováním a neporušeností R-ové jakožto osoby mu svěřené. Pro pojem svěření ve smyslu § 132/III tr. zák. není třeba, jak se mylně domnívá zmateční stížnost, by povinnost dozoru tvořila obsah služební smlouvy, stačí, že se přijetím do zaměstnavatelovy domácnosti vytvoří faktický poměr, v němž služebná osoba mladistvého věku, potřebná mravní ochrany a hospodářsky odvislá od zaměstnavatele podle všeobecných názorů životních je zaměstnavateli fakticky svěřena k dozoru v ohledu mravním, byť i nebylo v té příčině zvláštního ujednání. Že toto nazírání na věc jest v plné shodě i s novějším zákonodárstvím, plyne z předpisu § 1157 obč. zák., nově upraveného III. dílčí novelou (z roku 1916), kde se ukládá zaměstnavateli, je-li zaměstnanec přijat do jeho domácnosti, za povinnost, by zařídil, čeho třeba vzhledem ke zdraví, mravnosti a náboženství zaměstnaného.

Citace:

Čís. 4314. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 551-552.